Jungkook P. O. V.
Nervózně sedím u menšího stolku úplně v zadní části kavárny a prsty poklepávám do poloprázdného hrnku s kávou. Každou chvilkou by měli dorazit ti dva – Jimin s Hoseokem. Domluvil jsem se s nimi, abych mohl probrat věc, nad kterou teď musím stále přemýšlet a myslím, že právě oni mě pochopí a snad i poradí, i když se neznáme tak úplně.
Uslyším zvoneček u hlavních dveří, proto se nahnu, abych viděl, kdo dorazil a jak jsem tušil, jsou to oni. Se skousnutým rtem si stoupnu a mávnu na ně, aby si mě hned všimli a nebloudili po kavárně. Naštěstí už ke mně zamíří.
„Ahoj, Jungkooku, jsi tady nějak brzy, ne?" uchechtne se ten menší, když pohlédne do mého, už poloprázdného, hrnku. Nervózně přikývnu a s uchechtnutím poukážu na dvě židle naproti mně.
„No...tak si sedněte." Pobídnu je a oni tak udělají. Tenké bundy přes ruce přehodí přes židli a s usazením si vezmou nápojový lístek, aby si rychle mohli objednat, neboť k nim už přispěchala mladá servírka.
„Zdravím, dáme si Cappuccino, takže dvakrát a k tomu koláč." Pronese Hoseok a Jimin si pro sebe jen přikývne na souhlas, asi už vědí, co si dávat. Nad tím se pousměju a čekám, až slečna odejde pro objednávku, no, nečekám dlouho.
„takže, po telefonu jsi nám toho moc neřekl, jenom to, že by ses s námi rád sešel právě tady, takže...copak od nás potřebuješ?" optá se mile Jimin a opře si bradu o svoji dlaň. V tuhle chvíli ucítím, jak se mi zase začaly potit ruce.
„Uh, no...jak začít." Uchechtnu se nervózně a zrakem se zadívám mimo ně, abych nabral trochu odvahy. Hoseok se nad tím zasměje a kývne ke mně hlavou.
„Začni, jak chceš, však máme času dost." Přikývnu a s trochu odhodlanějším pousmáním se nadechnu a otevřu pusu, že něco řeknu, ale zrovna přijde ta servírka s dvěma sklenicemi a jedním talířkem s koláčem, který položí na stůl a Jimin se pro něj hned natáhne.
„Děkujeme." Slečna s menším úklonem zase odejde a já se rozhlédnu kolem sebe, jestli jsme opravdu sami, poté se zrakem vrátím zpět k nim.
„Takže...asi to bude teď znít divně a pochopím, pokud odmítnete a budete chtít, abych odešel, klidně mě pošlete do háje, ale...asi bych se vás rád na něco zeptal, ohledně...uh, ohledně vaší orientace." To poslední slovo spíš zamumlám, ale jejich uším to stejně neunikne, oba se na mě zvědavě zadívají a zajiskří jim při tom v očích.
„Oh, tak takhle, mm, to je docela...citlivé téma, že?" pronese Jimin a já se trochu vyděsím.
„Oh, to jo! N-Nemusíte na nic odpovídat, klidně se teď zvednu a odejdu, v pohodě, jenom-..."
„hele, hele, klídek, nikdo tě nevyhání, myslel jsem to tak, že je to asi citlivé téma pro tebe, protože ať už se na tohle ptáš z jakéhokoliv důvodu, vypadáš dost nejistě a možná by sis měl objednat nějakou studenou limonádu, protože se ti potí čelo." Řekne s menším pousmáním, ale i úšklebkem Jimin a Hoseok přitaká na souhlas.
„Um, právě se potím celý, to kdyžtak ignorujte." Zamumlám a Jimin s menším uchechtnutím sní jedno menší sousto koláče, poté si usrkne kávy, zatím, co Hoseok se mi dál věnuje.
„Dobře, Jungkooku, nemusíš být nervózní, prostě se nás zeptej na cokoliv." Trochu klidněji se usměju a s nádechem si oba dva projedu pohledem.
„Uh, no...asi bych se první chtěl zeptat na to, jak jste zjistili, že jste na kluky." Jimin se uculí a odloží nakousnutý koláč na talíř.
ČTEŠ
In the Nook (Taekook/Vkook) CZ
Fanfiction[dokončeno] „Jsem třeťák a šikanují mě prváci, není to úplně příjemné, ale jsou to holt ještě malé děti, které nechápou, že není nic špatného na tom mít dva otce, nebo pracovat v gay-baru." „Hmm, a ty jsi gay?" „Nejsem gay. Ty jo? Šikanují tě kvůli...
