Oneshot

Bad or good live

Jeho rodina ho nesnášel rozmazlovala jen jeho bratra. Na něj kašlali byl tam jen z povinnosti a aby nemuseli mít tolik služebnictva. Ano možná to zní jako pohádka o popelce a možná se jí to bude podobat, ale příběh je příběh a každý má nárok na štěstí. 
Tommy
Dnes měli velké chystání jelikož měl přijet otcův obchodní partner se synem. A on už od brzký ranních hodin, kdy stihl i překrásný východ slunce kmitá v kuchyni aby vše bylo perfektní. Než přijeli hosté jeho ,,matka'' ho stihla ještě seřvat za to že neutřel prach po celém patře kde budou hosti pobývat. Když se do toho v rychlosti pustil stihl to skoro celé tedy až na pokoj syna. Vydal se tam tedy ve spěchu ale stále nezpozorován. Už vycházel z pokoje když do někoho narazil. Cítil jak padá ale dvě silné ruce ho chytili. Podíval se tedy na jeho zachránce a nemohl uvěřit svým očím. Jeho krásné havraní vlasy s tím blond melírem mu slušeli a ty blankytné oči ho propalovali. Byl nádherný jak on záviděl bratrovi že toho hle muže může poznat. Ale když si uvědomil že onoho muže nezná rychle opustil jeho hřejivou náruč. Sklonil hlavu a rychle cupital pryč. I přes to že mladý pán na něj ještě něco volal utíkal pryč.
Utekl do kuchyně kde finishovali přípravy k obědu. Oběd byl připraven na dvanáctou a já tak měl ještě čas jít do zahrad. Věděl jsem že u oběda nejsem vítán jelikož podle  mé ,,rodiny,, k nim nepatří.  Občas to bylo fajn, ale někdy mi to i vadilo.
Procházel jsem se zahradou a zastavil se u mích milovaných bílých růží. Přivoněl jsem k jedné a přejel jsem po jejím stonku. V tom mě ale vyrušilo zakašlání. Leknutím jsem přejel svým prstem po jednom z trnů který tuto růži zdobili. A má krev ukápla na čistou bílou ničím neposkvrněnou růži. Koukl jsem se kdo to byl. I když jsem tak trochu tušil. Mám zakázáno bavit se s hosty mé rodiny a proto jsem chtěl zase utéci. Ale to by mne onen muž nesměl chytit za ruku a otočit k němu. Já jsem tedy jen sklopil zrak. ,,Kdo jsi?'' zeptal se mně hned. Neodpovídal jsem mám to zakázané. ,,Nemluvíš snad'' zeptal se zase a já jen tedy zakroutil hlavou.
 Pak jsem se mu vysmekl a utíkal do kuchyně. Už byl stejně čas oběda. Vzal jsem tedy polívku a nesl jí do jídelního sálu. Rodina tam seděla tak jako vždy jenom dva muži seděli jinde. Ten muž kterého jsem potkal seděl vedle mého bratra který na něj  mrkal jak nějaká děva a pak nejspíš jeho otec seděl na proti němu. Procházel jsem kolem mého bratra že naleji i tomu muži u kterého nevím jméno. To by mi ale nesměl bratr nastavit nohu a já o ní nesměl zakopnout. Všechna polévka se vylila na něj. Já jen s leknutím uskočil. ,,Ohh Adame jste v pořádku moc se za něj omlouvám'' začala hned má matka. Tak tedy Adam. Hezké jméno. ,,Mocc se omlouvám pane'' řekl jsem koktavě a poklonil se. On se na mně jen nepatrně usmál muselo to bolet. ,,Co si o sobě myslíš Thomasi vypadni odsud'' řval po mně otec který mi ještě před tím než jsem opustil místnost vlepil facku. A já tedy utekl jak malé dítě.
Tak moc mě to mrzelo. Já za to přeci nemohl neviděl jsem nohu kterou tam nastražil můj bratr a ta facka bolela. Mé nohy mě zavedli do místa na zahradě o které nikdo až na mně a zahradníka nevěděl tedy ještě ten Adam ho našel. Byla tam houpačka bylo to moje místo. Bylo osázeno bílými růžemi o které jsem se staral sám. Bylo to krásné a hlavně tu byl klid. Z očí mi stékali slzy a má tvář stále pálila. ,,Jsi v pořádku'' ozval se přede mnou zase onen sametový hlas. Já jen hlavou pokýval, on si ke mně ale klekl. Co to dělá zničí si oblek. Ale on udělal něco co jsem nečekal. Mou hlavu  zvedl dvěma jeho prsty a jeho dlaň položil na mou bolavou tvář. Zase v tom místě zapulzovalo a mě se z očí spustilo pár neposedných slz. On je ale hned setřel. ,,Jak se jmenuješ?'' zeptal se mně za dnešek již po druhé. ,,Jjjá mmám zakááázááno bavit se s hosty.'' řekl jsem roztřeseně. ,,Se mnou se nemusíš bát'' řekl s malým úsměvem na jeho pěkných rtech. ,,Jsem Thomas ale někteří ze služebnictva mi říkají Tommy.'' odpověděl jsem mu tedy. ,,Já jsem Adam'' řekl a já se usmál. Znělo to tak pěkně. Pak jsem si ale vzpomněl co jsem způsobil v jídelně. ,,Jsste vv pořáádku?'' řekl jsem zase koktavě. ,,Neboj jsem v pořádku jen to trochu pálí. Ale co ty?'' zeptal se mně. Já se na něj jen překvapeně podíval. ,,No co jsi tak překvapený nebolí to moc?'' ,,Zvykl jsem si'' odpověděl jsem mu jen a on se na mně vyděšeně podíval. ,,Jak Jako zvykl?'' ,,Tady je to normální. Nemají mě rádi. Jsem nechtěné dítě.'' Sakra sakra co jsem to řekl. To neměl vědět. Vypadal zamyšleně a zároveň roztomile ale pak mu to docvaklo. ,,Počkej ty jsi jejich syn'' vykřikl a já jen se sklopenou hlavou kývl na souhlas. ,,Tak to ne ty hezky pojedeš se mnou. Stejně jsem si měl vzít jejich syna. A teď když vím že jsi jejich syn tak tě odvezu'' řekl tak zapáleně a já se cítil tak skvěle. Jemu na mně záleží a to mně zná jen chvíli. To není možně že by láska na první pohled. Tak takové hle to je.
Utekl týden co to řekl museli u nás ještě něco řešit ale zítra budou odjíždět a dneska má říct jestli stojí o ruku jejich syna. A já jsem tak rád že stojí ale ne o mého bratra ale o mně. Těším se až odsud odejdu a budu s někým kdo mě má rád. Za tu chvíli se náš vztah prohloubil. 
Vyjádření
Všichni čekali jen na Adama. Byli jsme tam všichni i služebnictvo. Rodiče se těšili až jim oznámí že si vybral jejich syna ale to ještě nic netuší. Těším se až jim spadne brada až jim to Adam poví. Adam právě přichází a já se začínám cítit vítězně. ,,Tak jak jsi se rozhodl Adame.'' pronese moje matka. ,,Vezmu si vašeho syna.'' ona se začíná již radovat když Adam začne. ,,Ale ne Tadeáše ale Tommyho. Je nehorázné jak se k němu chováte a proto si ho vezmu sebou.'' Matka omdlela, otec s Tadeášem byli překvapení ale služebnictvo jásalo. Věděli co mi tu dělají a proto byli rádi že si mně někdo dobrý odveze. 
A proto o měsíc později jsme měli svatbu. Byla krásná konala se na pláži, k oltáři jsme šli bosy. A pak jsme odjeli na líbánky.
Po roce jsme si nechali samorodičkou odnosit dítě a je to naše zlatíčko. Miluju je oba. A dokonce díky Adamovi už vidím barvy.