Oneshot

Crazy in Love

                          Stiles
                 Vyzkoušel jsem si jaké je to když vás nejlepší kamarád, odkopne kvůli slovům kluka, kterého neviděl 6 let. Tak moc mě to ranilo, nikdo z mích ,,kamarádů'' mě neposlouchal, jediný u koho jsem našel podporu, byl ten u koho bych to nejméně čekal. A díky tomu jsem začal cítit to co mi bylo tajemstvím. 
                  Byl deštivý pátek, ve škole už nikdo být neměl, a ani já nebyl přímo v ní. Byl jsem na školním parkovišti, jelikož mi zase vynechal Jeep. Jenže jsem u sebe neměl dostatek nářadí. A jelikož vím že se v knihovně renovuje to okno, tak mě napadlo se jít podívat zda-li tam  opraváři nenechali nějaké náčiní. A jak jsem tipoval, byli tam. Vzal jsem do ruky hasák a chtěl jsem jít ven, ale na proti mně stál celkem naštvaně vypadající Donoven. ,,Stilesi, tak jsem tě konečně našel.'' řekl hrubým temným hlasem.  ,,Co chceš'' řekl jsem rozklepaným hlasem.'' ,,Víš Stilesi, jaké je to být ochrnutý od pasu dolů? Ne tak já ti to ukážu'' řekl a vrhl se po mně. Nenapadlo mě nic jiného než začít šplhat po lešení co tam bylo. Celkem se mi to vedlo, ale pak jsem na noze ucítil bolest. Podíval jsem se dolů, a viděl jak se mi zakousl do nohy. A tak jsem začal kopat, když mě pustil snažil jsem se vylézt víš, ale moc to nešlo, a tak když sem si všiml, že se dá povolit jeden šroub udělal jsem to.  Pak už jsem nic neslyšel. Otočil jsem se tím směrem, a na zemi polo-klečel Donoven kterým prostupovala ocelová tyč, která spadla z lešení. Já já ho zabil, promítal jsem si neustále hlavou. Jsem vrah, vrah, vrah. slyšel jsem jen tyto slova. Nic jiného sem nevnímal. 
                  Utekl jsem tam odsud, dokonce ani ten Jeep jsem nekontroloval. Co jsem to provedl.  Druhý den jsme měli mít sraz se Scottem na klinice kolem 20:00. Bál jsem se mu to říct, tak moc jsem se vinil. No když jsem tam došel čekalo mě překvapení. Byl tam i on Theo, a Scott se na mně opovrhlivě koukal.  ,,Potřebuju s tebou mluvit.'' řekl mi Scott a tak jsme zůstali venku. ,,Jak jsi to mohl udělat Stilesi, zabil jsi ho? Zabil jsi Donovena?'' ,,Chystal se zabít mě a mého tátu. Co? Měl jsem ho prostě nechat?'' vykřikl jsem po něm, ale on pokračoval ve své vyčítavé řeči. ,,Neměl jsi udělat tohle. Nikdo z nás by neměl.''  já jen na něj nevěřícně zíral a řekl ,, Myslíš, že jsem měl na výběr?'' ,,Vždycky máš na výběr.'' ,,Jo, no... já nedokážu to, co ty, Scotte.'' on na to jen ,, Vím, že ty bys to neudělal.'' můj hlas po jeho slovech zvyšoval razanci ,,Ty bys nejspíš prostě na něco přišel, že?'' ale ten jeho spíše klesal ,, Pokusil bych se.'' A u toho hle mi došla trpělivost ,, Jasně, protože ty jsi Scott McCall! Ty jsi pravý Alfa! Hádej co. Ne všichni můžeme být pravým Alfou. Někteří z nás musí chybovat. Někteří z nás si musí občas trochu ušpinit ruce. Někteří z nás jsme lidé!''
A s tím jsem od něj nevěřícně, naštvaně, zničeně, a sklíčeně odešel. Nevěděl jsem kam bych měl jít, jelikož se mi domů nechtělo. Bál jsem se toho, co by řekl táta, pokud se to již dozvěděl. Vyhodil by mě za to? Řekl by to samé co Scott? Nenáviděl by mě za to? A tak jsem se šel projít do lesa. Co jiného bych měl dělat, třeba nakonec, někdo zabije i mě. 
     Se Scottem jsme se od té doby neviděli, a ani mi to nevadilo, možní bych s zvykl být sám, ale ty pohledy mích ,,kamarádů'' to už ne. A tak jsem se začal vyhýbat lidem, dokonce i tátovi, který mi věřil. Chodil jsem neustále do lesa, snažil se zjišťovat co nejvíce věcí, a učil se bojovat. A hádejte kdo se nabídl že mi pomůže? Ano jednou jsem na své procházce potkal Dereka, a ten mi to nabídl. 
              Flashback
               Procházel jsem se lesem. Byl to už asi tak týden od onoho incidentu, a mi se ignorovali. Táta mi věřil a za to jsem byl rád. Zase jsem si dával procházku/ trénink v lese. Když v tom za mnou zašustil listí, ohlédl jsem se, ale nikoho jsem neviděl. Když jsem se však zase otočil na cest kterou jsem šel, lekl jsem se. Přede mnou stál Derek. ,,Co tu děláš sám Stilesi?'' ptal se tím jeho sexy hlasem. Jen jsem se ad tou představou usmál a ze svých úst jsem vypustil. ,,No se Scottem jsme se rafli a tak se zdokonaluji, kdyby na mně někdo útočil'' řekl jsem a on jen přikývl. ,,Hele víš co , všiml jsem si že se spolu moc nebavíte, a jelikož máš čas, ta tě můžu učit.'' a já na souhlas jen nadšeně kývl. 
               End of Flashback
          Takhle spolu tréujeme měsíc. Stali se z nás kamarádi, celkem dobří, a já k němu začal cítit víc než kamarádství. Scott se se mnou snažil navázat kontakt, prý už ví co je Theo zač, ale já to odmítal. Však mi nevěřil, mě kterého zná. Derek říkal, abych si ho aspoň vyslechl, ale nějak nemám náladu. A tak aspoň s ním trávím více času. Už mi prý jde dobře boj s blízka, aspoň na obranu. 
              Derek
              Miluju Stilese, vím to již delší dobu, proto jsem se i vrátil, a celkem mě naštvalo, když jsem zjistil, jak se k němu Scott zachoval. Ale aspoň trávil více času se mnou. Ale už toho mám dost, takže to nějak musím zařídit. A už vím jak. 
                 Pozval jsem Scotta k sobě, Stiles, u mě spal takže toho jsem zvát nemusel. Zavřel jsem je potom do jedné místnosti, a nepustil jsem je dokud jsem neslyšel že je vše v klidu. Když jsem otevřel dveře, vyběhlo a skočilo na mně to třeštiprdlo, co se mi přitisklo na rty. Jsem rád že je vše jak má. Že jsou zase kamarádi, a že já získal tak skvělého přítele.