Oneshot

Rabbit

                               Maličký uplakaný hybrid králíčka, který roztomilostí je přetéká. Nese jméno JungKook. V životě to neměl lehké, a stále nemá. O rodinu přišel, a proto se schovává v lese, v jeho malé podobě. Umí se přeměnit v králíka, když je králíkem má hnědou srst a jedna jeho tlapka je bílá. Kamarády nemá, jelikož se všem straní. Bojí se že kdyby zjistili čím je, ublížili by mu.
                               Potuloval se lesem v jeho malé podobě, vesele hopsal po měkkém mechu, ale když seskočil, jeho bílá tlapka se chytla do ocelové pasti, kterou tam musel nastražit nějaký pytlák. Začal naříkat, kdyby se v této podobě přeměnil, zpět na člověka zranil by se o to více. A to vážně nechtěl, a tak tam zůstal ležet a kňučet. Doufal že mu někdo pomůže. 
                            Jeho packu pomalu přestával cítit, ne že by ho nebolela, ale bolest otupila jeho smysli na tolik že myslel že umře. Když v tom uslyšel šustění trávy. Rozkňučel se tedy o to více, v němém doufání že mu onen narušitel pomůže. Modlil se aby ho tu někdo našel, i přes to že se lidí bál. Doufal že mu někdo pomůže, nebo ho rovnou zabije. Jak doufal tak se i stalo, nějaký člověk k němu přišel. Vypadal zajímavě. A vážně když si ho všimnul, rozešel se k němu. ,,Copak si tu vyváděl ty klubko?'' ptal se ho onen člověk s úsměvem . Snažil se ocelovou bestiji otevřít. Moc mu to nešlo, ale nakonec na to přišel. Potom vzal králíčka, opatrně do náručí a nesl ho někam. 
            YoonGi
             V rukou jsem  třímal malou kuličku chlupů, která mi v ní usla. Z jeho (jak jsem zjisti) packy, mu kapala krev, od toho jak se mu ta past zahryzla. Doufal jsem že bude v pořádku. A tak jsem ho nesl k TaeHyungovi, který byl veterinářem. Doufal jsem že mu dokáže pomoci. 
           ,,Tae máš čas?'' zeptal jsem se jakmile jsem vešel do zvířecí ordinace. Z poza dveří na mně vykoukla jeho hlava, a já se musel usmát. ,,Jasně co potřebuješ YoonGi?'' zeptal se mě na zpět. ,,Našel jsem v lese králíka, chyceného v pasti. Podíváš se na něj že?'' zeptal jsem se na opak já s nadějí v hlase. Tae jen kývl a hned si ho přebral. Chvíli v s ním dělal něco v ordinaci a pak mi ho přinesl. ,,Dal jsem mu očkování, a ránu zavázal. Musíš na něj teď dávat pozor.'' Řekl mi a já na souhlas kývl. A pak už jsem vyrazil domů. 
               Doma jsem králíčka položil na postel a sám jsem se odebral do koupelny. Umyl jsem se, a pak jsem si šel udělat něco k jídlu. Zároveň jsem nakrájel i mrkve a salát králíkovi a dal to do misky. Pak jsem to odnesl do pokoje. Sedl jsem si za stůl a zapnul počítač. Na něm jsem si pustil nějaké drama a při tom jedl. Občas jsem zkontroloval králíčka. Když jsem dojedl odnesl jsem své nádobí a vrátil se do pokoje. Všiml jsem si že se již probudil. A tak jsem si k němu přisedl. Začal se klepat. Divil jsem se, ale neřešil jsem to. Natáhl jsem se pro misku se zeleninou a jednu mu podal. On si jí očichával, ale nevzal si jí. Tak jsem si jí vzal do pusy a jedl jsem. A pak jsem pronesl: ,,Vidíš nic s tím není'' a usmál jsem se na něj. On jako by chápal co jsem řekl a začal chroupat vše co bylo v misce. Vypadal spokojeně, a já si oddychl.
        Kook
           Byl jsem tak vyděšený, ale u něj bylo krásné teplo. A tak jsem přestal vnímat, a usnul jsem u něj. Vzbudil jsem se až v nějaké teplé ,,jeskyni'' bylo tam tolik věcí. Ležel jsem na něčem měkkém. Když přišel do pokoje vyděsil mě, ale něco mi podal,  a já to očichal. Vonělo to tak krásně, ale jak můžu vědět že mi neublíží. Ale když to snědl on a nic se mu nestalo, proč by se mělo stát něco mě no ne? A tak jsem začal nadšeně chroupat. 
             Byl jsem tu už nějaký ten čas. Jak jsem zjistil tak YoonGi se o mě skvěle staral. Občas sem chodili jeho kamarádi. Když přišli vždy jsem se schoval pod postel a nevylézal. I když mě YoonGi prosil. Občas mě YoonGi bral k nějakému doktorovi, byl hrozně milí, ale ne tak jak YoonGi. Začal jsem k němu cítit důvěru, a už mě nebavilo být králíkem a tak jsem se rozhodl mu ukázat jako člověk. A udělám to dnes. 
                Haaa YoonGi je doma. Hned jakmile si sedl jsem si na něj sedl. Ale pak jsem seskočil, a točil se před ním do kola. ,,Copak ty chlupáčku?'' zeptal se mě, a v ten moment jsem se začal měnit. On na mně zíral jak na zjevení. Vlastně já pro něj takové malé zrození byl. ,,Neboj se mě YoonGi to jsem já. Mé jméno je JungKook'' řekl jsem mu s úsměvem. O na mně dál jen zíral. ,,YoonGi no tak, řekni něco, nebo mě tu snad v této podobě nechceš?'' optal jsem se ho zklamaně. ,,Nne JuunGkookie, chcii tě ttuu jenn si měě dosst překkvapill. Jak jak je to mmožné'' dostal ze sebe podivně sekaně. ,,Já jsem hybrid víš. A můžu se proměnit na člověka'' řekl jsem s úsměve,. A on jen chápavě přikývl. 
           YoonGi
           Co se mi ukázal jako člověk již takhle zůstal. Ale stále se bál kluků. A tak jsem se rozhodl je pozvat aniž bych mu to řekl. Vím asi bude vyvádět, ale zkusit to musím. Přece se nemůže bát pořád. Ještě k tomu když jsou Jimin a Hobi také hybridi. A tak jsem je na dnes pozval. Mají přijít na večer. 
           Kluci mají přijít, a já s JungKookem sedím v obýváku. Pro jistotu jsem klukům dal klíče, abych nevyděsil Kooka, kdybych tam šel osobně. Mohlo by mu to být divné. A tak kluci potichu přišli. Kluci potichu nakráčeli do obýváku, ale Jimin to nevydržel a vyjekl. ,,YoonGi ty máš taky hybrida!'' JungKook se vyděšeně otočil a chtěl utéci, ale zastavil jsem ho. ,,Neboj Kookie oni ti neublíží, navíc tem co řval a ten za ním jsou taky hybridi.'' řekl jsem mu s úsměvem a on se na mně podivně podíval. Ale pak se s kluky začal seznamovat a zjistil že nejsou tak špatní. A ta sem začali chodit častěji.
                   Byli jsme spolu již půl roku a já k němu začal cítit něco podivného. A doufal jsem že on ke mně taky. Musel jsem mu to říci, nemohl jsem čekat. A tak jsem objednal speciální zdobený obojek, a uvařil jídlo. Byl jsem připraven se ho zeptat zda bude můj přítel.
               Večeře byla přichystaná a tak jsem ho zavolal. On ke mně přicupkal, a jen užasle zíral na stůl. ,,Děje se něco YoonGi?'' zeptal se mě a já mu pokynul aby si sednul. On tak udělal. Byl tak roztomilí. Začali jsme jíst. Vypadal tak moc krásně. Když jsme dojedli vzal jsem do ruky onu krabičku. Přiblížil jsem se k němu. ,,Víš JungKooku známe se sice jen půl roku ale mám tě tak strašně rád a proto se chci zeptat zda budeš můj přítel?'' jakmile jsem to řekl on mi skočil kolem krku. ,,Ještě tohle'' řekl jsem a podal mu krabičku. On jí otevřel a civěl na mně jako by mě viděl poprvé. ,,Zapneš mi ho prosím'' zeptal se mě a já mu ho zapnul. Moc mu to slušelo.
Seba