Oneshot

29

YoonGi
Ležel jsem v nemocnici již měsíc. Ne jen díky mé nemoci ale i díky mím spolužákům kteří mě šikanují. Když jsem to řekl učiteli jen se mi vysmál. Nevěřili mi, mysleli si že chci jen vypadat zajímavě. Nenáviděl jsem takovýhle lidi. A co byl problém nikdo nevěděl že jsem nemocný, tedy až na rodiče a na ředitele. Ten to vědět musel kvůli nemocnici a mé časté absenci. Ve škole jsem se učil, podle osnov od řeidtele který mi je poslal. Sice jsem občas něčemu nerozuměl ale co se dá dělat. Kamarády nemám, tedy až na NamJoona a jeho přítele Jina ale to jsou mí doktoři. Jsou spolu tak roztomilí. Taky bych chtěl najít lásku, ale moc času mi nezbývá. Mám sice rád jednoho kluka ale to on mě šikanuje ve škole. I když prosím aby přestal neudělá to. Občas to moc bolí, ale od něj mě bolí celé srdce ne jen rány na těle.
Taehyung
Ve škole chybí již měsíc můj boxovací pytel, nevím co s ním je a ani ostatní to nevědí. No to je jedno. Místo toho se věnuji škole i když je to hrozná nuda. Ale kdo by měl školu rád že? Pochybuju teda možná ten teplouš YoonGi jo. Je to šprt snad tý největší třídy. Známky za jedna, a referáty navíc u něj nechybí. Občas mě to tak moc sere. Ale vytáčí mě když vidím ostatní jak ho mlátí jeho se smím dotýkat jen já, ale nikdy nic neudělám. Jeho kůže je tak bledá až si říkám zda li nená průhledný. Kruhy pod očima který už nevídám celí měsíc mě pronásledují ve spánku a oči zaplněný slzami vydím sna úplně všude. Nechápu proč nepřestanu ale je mi ho tak líto. Zajímalo by mně kde celí měsíc je. Dnes mám jít navštívit babičku do nemocnice jelikož má něco se srdcem a moc času ji nezbývá tak jí zajdu pozdravit. Mám babču rád. Po škole jsem se stavil v květinářství a vydal se do nemocnice. Procházel jsem chodbami až k pokoji babičky. Byl to útulný pokoj. Jelikož je moje rodina bohatá má samostatný pokoj se vším vybavením. Nechybí televize a ani klimatizace. ,,Ahoj babi jak se máš?'' řeknu jí a podám kytičku. Ona jí s úsměvem vezme a dá jí do vázičky kterou má u postele, jelikož jí kytku nosím pořád. ,,Mám se skvěle Tae. A co ty a škola?'' ,,No je to nuda ale je tam jeden kluk který se mi líbí ale dost jsem mu ubližoval'' řekl jsem jí dosti provinile. Ona se na mně zamračila. ,,je mi jedno že je to kluk Kime Taehyungu ale že mu ubližuješ se mi nelíbí. Nikomu by se nemělo ubližovat.'' řekla stará žena chlapci dosti naštvaně. Chlapec jí chápal a uvěomoval si co provedl. ,,A jak se jmenuje Tae?'' zeptala se mně ještě. ,,No jmenuje se Min YoonGi'' chvíli to vypadalo že babička přemýšlí ale to co pak řekla Taehyunga úplně zarazilo. ,,Myslíš toho YoonGiho co leží asi pár pokojů ode mně?'' co to řekla? ,,Co on tu leží a proč?'' hned jsem se musel zeptat. ,,No prý má rakovinu a zlomené žebro. Tae řekni mi že to žebro si mu neudělal ty.'' řekla a já myslel že se studen propadnu proto jsem zklopil oči a nic neříkal. ,,Taehyungu to si neudělal'' vykřikla naštvaně. ,,Babi ná půjdu za ním dobře'' ona jen kývla a já opustil její pokoj. Zeptal jsem se sester kde tedy leží a ty mně poslali do jeho pokoje. Zaklepal jsem na dveře a vešel. YoonGi spal. Jek jse tohle stvoření mohl kdy nenávidět, je tak roztomilí. Pohladil jsem ho po tváři a dal mu polibek na čelo. Zítra přijdu.
Takhle jsem k němu chodil každý den. Povídali jsme si, učili se spolu, smáli se spolu. Zjistil jsem že YoonGi je ve skutečnosti fajn, ale co mě znepokojilo bylo datum, datum kdy měl tenhle tvor opustit tento svět. Co jsem zjistil tk to vycházelo na jeho narozeniny. Připravil jsem mu dárek. Jelikož má narozeniny již zítra. Koupil jsem mu přívěsek s ležatou osmičkou. Sice už jí dlouho nosit nebude ale to nevadí. V den jeho narozenin jsem nešel do školy. Přišel jsem k němu do pokoje. On ležel na posteli a když mě viděl usmál se. ,,Ahoj Gi a všechno nejlepší.'' řekl jsem a vtiskl mu cudný polibek. On mi ho oplatil. Na krk jsem mu zapl přívěsek a zalehl si k němu. ,,Mám tě rád Gi'' řekl jsem a on mi to zopakoval. Byl jsem ten čas tak rád. Pak usl, nechal jsem ho tedy spát, ale zůstal jsem ležet u něj. V tom ale přístoje začali pípat a já věděl co se děje. Umřel mi.