Oneshot

Nechtěný svazek II/II

                           William
                             Nechápal jsem co si rodiče mysleli, když mi dohodli ten sňatek, ale věděl jsem že to nebude nic než jen o narození dítěte. A vládnutí oběma zemím. Nehodlám se přetvařovat, možná jen před ostatními. Jak si mohli myslet že budu poslušný anděl? Vlastně vždy jsem dělal problémy, ale oni mi je promíjeli.  Nejspíš i to značili má křídla, které neměli světle bílou barvu, jako ostatní andělé. 
              Rodiče se na večeři bavili o všem možném. Ani ,,můj nastávající'' neměl úplně temná křídla. Na to poukázal i můj otec. Přetvářka začala, musí si myslet že jsem milující osoba. A tato věta zkazila celí svět tohohle kluka: ,,Jste mladí, a máte mnoho před sebou, my jsme již starý, a naše posty by měl někdo přebrat, a tak jsme se dohodli na vašem sňatku. Vezmete se a budete se starat o oba národy.'' Bylo vidět že se mu do toho nechce, ale nic s tím nezmůže.
                         Je den svatby, jsem nastrojen jak nějaký vůl. Ale za chvíli to skončí, musím to přežít, pak mu udělat dítě, nechat ho porodit, a pak bude od něj klid. Tak jak jsem plánoval.  Na obřadu brečel, a mě to bylo jedno, rodiče chtěli vládu. A tu získáme. Musel jsem do něj dokonce i drknout aby začal reagovat. Řekl jen ano a pak zase nevnímal. Nuceně jsem ho políbil, a pak bylo po všem. 
                Manželská noc proběhla podle mého. Svázán ubrečený držel a čekal až si udělám dobře. Bylo mi jedno jestli se udělal. Takhle to probíhalo pořád. Bylo mi jedno jestli se mu to líbí nebo ne, hlavní bylo aby otěhotněl. A to se i povedlo. Znásilňování probíhalo ale pořád. Já si to užíval, on jen fňukal.
Zavřel jsem ho do pokoje, co nejdál ode mne, abych ho nemusel poslouchat. Dítě se nakonec povedlo, a jakmile se narodilo, nenechal jsem ho se k němu vůbec dostat. Ještě aby to dítě vychoval dle sebe. Nedovolil jsem mu aby ho vůbec kdy potkal, a nehodlám to měnit.
              o 20 let později. Sebastian
              Nikdy jsem nepoznal svého druhého otce, jen tohohle krutého člověka. Chtěl bych poznat i druhého. Ano vím že jsem měl dva otce. Ale nevím co se stalo s tím druhým. Vychovával mě v krutého a nelítostného tvora jako je on. Ale já nikdy takový nebudu, nikdy nebudu takový hle netvor, stejně na něj i vypadá. Jak jsem zjistil čím víc je krutý tím rychleji stárne a umírá. 
               Dnes jsem měl klid, otec stůně, takže zatím přebírám vládu já. Jelikož dnes nic není potřeba ničeho. Jdu si tedy projít celí zámek. Stejně mě nikdy nepouštěl po celím, tak když mě teď nehlídá, mám volno. Procházel jsem západním křídlem kam jsem nesměl, slyšel jsem tiché vzlyky, byli tak nešťastné, že jsem se tam musel jít podívat. Došel jsem k dveřím za kterými se vzlyky ozývali. Otevřel jsem ony dveře i když stěží. Na zemi se choulil celkem mladý muž, ale starší než já určitě byl. Nepodíval se kdo vešel, akorát se více stáhl a rozklepal se. 
            Pomalu jsem došel k němu, a poklekl jsem před něj. Položil jsem ruku na jeho rameno. On se polekal, a jeho oči vystřelili k mému obličeji. V jeho očích jsem viděl zděšení, ale i poznání. Jeho křídla, byli zakrvácená, a již trochu bez peří. Kdo mu to udělal, a kdo to vlastně je?
,,kdo jste?'' optal jsem se, on se však na mně jen nešťastně podíval. ,,Proč tu jste?'' ptal jsem se dál, ale on si ukázal na krk. ,,Nemůžeš mluvit, pojď vezmu tě nahoru.  Vše mi napíšeš na papír'' řekl jsem mu s úsměvem. Pomohl jsem mu vstát dokonce i chůze mu dělala problém, jak dlouho tu asi musel být? Vedl jsem ho tedy do svého pokoje.
                V něm jsem ho posadil na postel a přinesl mu papír a tužku. ,,Můžu se tedy ptát?'' on jen kývl. ,,Kdo jsi?'' čekal jsem až to napíše Na papíře stálo ,,Jmenuji se Erik'' chvíli jsem přemýšlel. Nebyl můj druhý táta Erik? Pomyslel jsem si. ,,Jak dlouho jsi tam byl zavřený?'' optal jsem se dál. On zase psal tentokrát rychleji, jelikož stačilo napsat je číslo. ,,20 let'' stálo na papíře. Musí to být on. ,,A a proč jsi tam byl?'' zeptal jsem se na poslední otázku. ,,Já nevím proč mě tam zavřel, ale bylo to po nechtěném svazku'' napsal zase na papír. Je to on musí to být můj druhý otec. Ale proč ho tam ten tyran zavřel? Proč mu ublížil? Proč mě nenechal potkat ho? Objal jsem ho. Musím ho dát do pořádku. Konečně jsem ho potkal. Mého druhého otce. 
               Uběhl měsíc. Už mluví, a má moc příjemný hlas. Pomáhá mi, radí mi, a podporuje mě. Mému druhému otci se přitížilo, vypadá jak mrtvola. Prý už mu nezbývá dost času. A tak jsme se za ním zašli podívat dokonce i Erik šel. Ležel na loži kolem něj doktoři, ale nikomu se nevedlo uzdravit ho. Ale já se nedivím, týral tolik andělů i démonů. 
                O trůn jsem se staral já s Erikem. Táta byl skvělí, a naše zem vzkvétala, lidé si nás oblíbili a byli rádi že vidí i druhého krále. Prý si dlouho říkali co s ním je. Pravdu jsme však ale nikomu neřekli. Otec byl zase šťastný a já s ním.
               Den před smrtí
               Lékaři nedávají moc čas nejspíš již jen den. A tak se deme rozloučit. I Erik jde i přes to co mu táta provedl. Moc dlouho jsem tam však nepobyl. Erik tam ale chvíli zůstal. 
                 Pohled Erika
                Odpustil sem mu. I přes to co mi udělal. Jsem rád že jsem potkal svého syna a že mu můžu pomáhat. Will se mi na smrtelné posteli omluvil. A já ho na rozloučenou políbil. Se Sebastianem jsme vládli dlouho. Byl jsem jeho rádcem, jelikož kralovat mu šlo lépe než mě. Dokonce si našel dost milého muže kterého si vzal. Dožil jsem se i pěti vnoučat.  Bylo to úžasné, a já mohl v klidu odejít za Willem.