Oneshot

Perdidit beatitudo

                 Derek
                 Nenáviděl jsem ji a tím i celou její rodinu. A proč protože ona zničila tu mou. Stal se ze mně bezdomovec. Pak se ale našel někdo kdo se rozhodl mi pomoci. A díky němu jsem zdědil prestižní firmu které teď prosperuje na trhu. 
A o kom to vlastně mluvím, mluvím o Claudii Stilinski. Byla to nejbohatší žena z města, stejně jako její rodina, ale asi někde udělala chybu. Jelikož se zadlužila a zdrhla. Jediný kdo o tom nejspíš nevěděl byl její syn Stiles. A toho já hodlal využít. Hodlám ho zničit stejně jako ona kdysi mě a mou rodinu. 
             Stiles
             Mamka mi řekla že musí na delší dobu odjed z města a že to tu musím zvládnout sám. Nic jsem nechápal, ale co jsem mohl dělat. Každý den k nám před dům chodili cizí lidi, a řvali že chtějí peníze. Proč je chtějí? Mamka ji vždy platila, tak co se děje. 
Jednou ráno mi  u dveří zaklepali lidi v oblecích. Otevřel jsem a slušně se zeptal co chtějí. Oni mi řekli že se musím z domu vystěhovat jelikož je v exekuci. Co se tu děje? A kde je moje mamka? 
Neměl jsem kam jít, jelikož mí příbuzní tu nebyli, žádný jsem krom matky neměl. A ta tu teď není a já nic nechápu. 
              Procházel jsem se městem, když se kolem mě vrhli nějací lidé. Nadávali na mou matku  a při tom mě byli. Nic jsem nechápal. Co jim udělala? Proč se mstí na mně? Já za nic nemůžu? Brečel jsem, snažil jsem se zvednout, a když se mi to povedlo utíkal jsem. Věděl jsem že za mnou běží taky, ale já nemohl zastavit. Doběhl jsem k silnici. V tom někdo otevřel dveře auta a řekl ať si nastoupím. A já tak udělal. 
Nejspíš když utekli, dveře se otevřeli znovu, a já tvrdě dopadl na zem. Auto se potom rozjelo pryč. Nevím kdo to byl, ale pomohl mi. A já mu za to byl vděčný i když mě potom takto vyhodil. Nevěděl jsem kam jít. Kamarády nemám jelikož ě matka držela doma. Kam mám tedy jít. A tak jsem se jen rozešel dál. Vlastně by možná bylo lepší, kdyby mě ubili. Ploužil jsem se, až jsem dorazil k nějakému baru. Vešel jsem dovnitř když v tom se na mně všechny pohledy otočili. Pak si mě zase přestali všímat. Tedy až na jednoho. Byl to ten co mě zachránil. Když jsem si ho všiml rychle jsem radši vypadl. 
                     Kráčel jsem dál již temným městem. Nevěděl jsem kam jít, a tak jsem si jen prostě lehl na trávu do parku a pozoroval hvězdy. Nic jsem stále nechápal, ale on mi to asi nikdo nevysvětlí. Vše se mi honilo hlavou a já nevěděl na co dřív myslet. Na mysli mi vytanuli i oči toho neznámého. Byli oříškové se špetkou zlata. Ale to je jedno stejně už ho neuvidím. Pak jsem již usnul. 
                 Když jsem se probral. Ležel jsem na něčem měkkém a teplém. Otevřel jsem oči a rozhlédl se. Už jsem neležel na trávě v parku, ale v něčím pokoji, převlečený do jiného. Co se tu děje, proč tu jsem? Rychle jsem se zvedl z postele, a šel se porozhlédnout. ,,Co tu tak šmejdíš pískle.'' Promluvil na mně hrubý hlas. Otočil jsem se jeho směrem, a zjistil jsem že je to on. ,,proč tu jsem? A kdo jste?'' optal jsem se ho. ,,Jsem Derek, Derek Hale a ty jsi Stiles že??'' zeptal se a já jen kývl. Odkud mě zná? A co tu dělám? Proč mě sem vzal? Běhalo mi hlavou. 
,,Víš vlastně jsem si říkal že bych tě nechal jít, ale když jsem si uvědomil co za mrchu byla tvoje matka. Rozmyslel jsem si to. Myslím že otrok se hodí vždy'' řekl s výsměchem. ,,Co všichni máte s mojí matkou. Možná je zlá, ale já nejsem ona'' vykřikl jsem na něj naštvaně a on se jen naštvaně zamračil. ,,Tak hele chlapečku na mně si hubu otvírat nebudeš'' řekl a vstal. Mířil si to ke mně. 
                   Jednu mi vlepil. Měl tak silnou dlaň, ale zároveň tak hřejivou. Jen jsem se na něj vyděšeně podíval. Proč? Co jsem provedl já? Proč se mi pořád mstí za matku? běhali mi hlavou myšlenky. Když jsem zvedl pohled k němu. Jen se mračil. Já nejsem ona.
                    2 měsíce
                  Byl mě, mučil mě, mlátil mě a já se stával vyhublou troskou. To měl ale završit až dnes. Byl večer a on vtrhl ke mně do pokoje. Začal ze mně a z něj strhávat oblečení. Věděl jsem co přijde a tak mé oči opouštěli horké slzy. Ale bránit jsem se již nedokázal. Vzal mi i to poslední co mi zbylo. Už rozdupal vše co ve mně zůstávalo. 
                    Ráno jsem se z bolesti ani nemohl zvednout, ale do koupelny jsem se přece jen nějak dostal. Žiletka ležela na umyvadle, a tak jsem jí popadl. Vlezl jsem si do ledové vody, a hned jsem se rozklepal. Ale i tak jsem to dílo dokonal. Zabil jsem již osobu co nežila, jen přežívala, v bolesti někoho kdo místo mě viděl jen mou matku. 
                Derek
                 Ano stal se mým otrokem, ano byl jsem ho, byli to tresty za neuposlechnutí. Zasloužil si hůř za to co jeho matka udělala. On si zaslouží pykat že já kvůli jeho matce trpěl. Musel jsem opustit páru a jelikož tu byl on prostě jsem ho znásilnil a moc se mi to líbilo. Pak jsem ho tam nechal a odešel jsem k sobě. 
                       Ráno když jsem se šel na něj podívat, neležel v posteli. Na zemi byla krev která vedla do koupelny. Vešel jsem do ní, a to co jsem viděl mi vyrazilo dech. Ano chtěl jsem ho mučit za to co provedla jeho matka, ale ne ho zabít. V tu dobu když jsem ho viděl jsem si uvědomil, že on vážně nebyl jeho matka, a já zabil nevinného mladého kluka, jen pro pomstu za něco za co on nemohl. 
                  Uspořádal jsem mu pohřeb, samozřejmě že média o tom hned museli psát, jediné štěstí bylo to že nevěděli kdo to udělal.  A mě od té doby pronásledují noční můry, o pomstě kvůli které jsem se stal vrahem.

Narodily se nám čtyři koťátka.