Oneshot

My King

Jeon JungKook
Jako král této zemně jsem chtěl zjistit jak se mí poddaní mají, a tak jsem se zamaskoval a tak abych vypadal jako žebrák. Vždy jsem to takhle dělal a nikdo nezjistil že jsem to já. Po tom co jsem byl připraven jsem mohl vyrazit na trh. Lidí tam bylo moc. Došel jsem k jednomu bohatě vypadajícímu stánku s pečivem. ,,Milá pekařko dáš žebrákovi kousek chleba'' zeptal jsem se pekařky která stánek vlastnila.,,Máš snad čím platit ty žebroto žebrácká?'' ptala se mně posměšným tonem. ,,Ani malí kousek se nenajde aniž bych musel platit. Nic u sebe nemám'' řekl jsem. ,,Táhni otsud ty žebráku a bez peněz se nevracej'' hned co mně vyhnala jsem se vydal dál. Takhle jsem to skusil u dalších dvouch pakařů. Všichni mě odehnali že bez peněz ani kuře nehrabe. Už mi zbýval jen poslední stánek u kterého jsem to mohl zkusit. Byl na potraviny chudší ale krásně voněl již do dáli. U stánku stá mladý muž mohl být tak o 2 roky starší než já.,,Mladý muži nemáte pro žebráka kousek chleba a trochu vody?'' zeptal jsem se ho. On na mně jen zamrkal a s úsměvem mi odpověděl. ,,jen se posať. Nedáš si spíš buchty a mléko. Mléko je čerstvé a buchty makové'' jen co to dořekl jsem věděl že má srdce ze zlata. ,,Jsi moc hodný. Stačí mi cokoliv co mi dáš u iných mě hnali'' řekl jsem skleslím hlasem. On mi jen s úsměvem předal mléko a buchty. ,,Kam cestujete?'' zeptal se mně. ,,Do vedlejšího království'' řekl jsem. ,,A ty tu zůstáváš proč nenajdeš práci kdekoliv?'' zeptal jsem se ho.,,Nchci odejít mám tu rodinu. Maminku se sestrami. Musím vydělávat aby jsme měli na ostatní věci než na pečení'' řekl a já věděl že mu chci pomoci.,,Smím znát aspoň jméno tak milého člověka'' zeptal jsem se ho. ,,Jsem NamJoon...Kim NamJoon'' řekl rozpačitě. ,,Moc děkuji NamJoone ale už budu muset pokračovat'' řekl jsem a chtěl jsem se vydat na cestu abych se vrátil na zámek ale v tom jsem na své ruce ucítil velkou hřejivou dalň. ,,Počkejte vemte si aspoň pár buchet na cestu'' řekl a do ruky mi podával buchty. '',,Moc děkuji NamJoone. Mylsím že odměna tebe i tvou rodinu jistě nemine'' řekl jsem a vydal se na cestu.  Hned co jsem dorazil do zámku jsem dal rozkaz aby vzali náčiní a peníze a vydali se hledat domov Kima NamJoona a jeho rodiny s rozkazem postavit jim pořádnou pekárnu a nějaké peníze aby toho měli dost na koupi věcí které potřebují.
Po 3 měsících

Dnes jsem se rozhodl že se zajedu podívat na to jak rodině Kimoví postavili pekárnu. Osedlal jsem koně a vyjel do města. ,,Všichni co nedokáží pomoc chudým a hledí na peníze musí zlevnit o 2 zlatý vše co prodávají. Kdo rozkaz poruší dostane vyšší trest'' oznámil jsem na trzích. Pak jsem jel za Kimovými. Děti si hráli před pekárnou a hned co mně viděli mi mávali. ,,Co vás sem přivádí výsosti'' zeptala se mně holčička. ,,Chtěl bych mluvit s tvím bratrem je tu'' ona jen kývla a zavedla mně do pekárny. Odkašlal jsem si a on se na mně otočil s moukou na obličeji vypadal roztomile. Hned co mě viděl se uklonil.,,Kdysi ses neklaněl NamJoone ani dnes nemusíš'' řekl jsem a on se na mně vyděšeně podíval. ,,Copak nepoznáváš mně.'' ,,Měl bych vaše výsosti?'' zeptal se mně a já na sebe natáhl roucho co jsem měl jako žebrák. ,,Ted už ano NamJoonie'' řekl jsem a on na mně vyděšeně hleděl. ,,Co tu vlastně chcete??'' zeptal se mně ,,Přišel jsem tě požádat o ruku. Hned co jsem tě viděl jsem se do tebe zamiloval.'' řekl jsem. ,,To nejde výsosti nejsem urozený.'' ,,To nevadí. Vezměš si mně tedy?'' zeptal jsem se ho a poklekl. On mi skočil jen kolem krku, políbil mně a po měsíci byla svatba. Jeho rodina žila s námi na zámku a mi byli štastný.

Vím je to rychlí ale takhle se mi to líbí