Oneshot

Nejsi sám

                 Argo
                     Když jsi naposledy vydechla, leželi jsme na rozkvetlé louce, hladil jsem tě po vlasech a tiše ti zíval. Z mích očí tekli, slzy jelikož jsem věděl že je to tvůj poslední den. Ale ty jsi si přála abych byl s tebou přesně na tomhle místě. Jelikož jsi mi sama řekla že tě zde mám nechat pokud zemřeš. Že matka příroda si tě vezme sama.  Nechápal jsem jak jsi to myslela, ale když jsem viděl jak strom pro tebe natahuje své kořeny, naposledy jsem tě políbil na čelo a pohladil tě po vlasech. Pak jsem strom nechal aby mi tě vzal. Od toho dne jsem si řekl že se již nikdy nezamiluji do víly. 
               Čas plynul, a já na tebe nedokázal stále zapomenout. Chodil jsem stále na ono místo a rozhlížel se kolem jako bych tě měl uvidět. Nikdy jsem tě neviděl, ale cítil jsem tu energii. A ta my dodávala jaký si klid na duši. Chodil jsem tam pořád, vykašlal jsem se na školu, jelikož sem na ni nedokázal myslet. kamarádi se mi začínali vyhýbat, rodiče se kvůli mě stále hádali, ale to vše mi bylo jedno. Byl jsem ztracený, byl jsem jako tělo bez duše. Vzali mi tě. 
                 Byl jsem tu zas, ale tentokrát tu byla jiná energie, jako by tu někdo se mnou byl. Rozhlížel jsem se kolem sebe, ale nikoho jsem neviděl. Všiml jsem si ho až když jsem se podíval nahoru na ten strom. Seděl tam kluk s protáhlými uši, a bílými šaty. Slušeli mu, byl v nich roztomilí, ale ne tak jako ty. Slezl ke mě dolů a z ničeho nic mě objal. Neznal mě já neznal jeho ale i tak mě objal.  Bylo to příjemné, jako kdysi s tebou. Voněl po sakuře na které ještě před chvílí seděl. ,,Nebreč každý jednou odejde stále tu je jen nesmíš zapomenout.'' pronesl líbezným hlasem a já se na něj jen překvapeně podíval. Jak to ví? Jak ví kdo jsem? Jak ví že myslím na ni? 
,,Neptej se na hloupé otázky, my víly se známe všichni, znám tě jelikož mi o tobě vyprávěla.''  řekl jen a usmál se. 
                 ,,Tak proč tu jsi tedy a proč až teď?'' musel jsem se zeptat na to co mně zajímalo. ,,Byl jsem tu pořád, slíbil jsem jí že na tebe dám pozor. Upřímně líbl jsi se mi už před tím ale ty jsi měl oči jen pro Erxi'' řekl jen a sklopil zrak. ,,A proč teď? Bál jsem se, jelikož jsi sám řekl že se do víly nezamiluješ, bolelo by mě to, ale konečně jsem se odvážil.'' řekl jen a zrudl ve tváři. ,,Přátelé ale být můžeme no ne?'' řekl jsem a on jen kývl hlavou. 
Od té doby jsme si spolu povídali pořád, bylo mi s ním fajn, stejně jako s Erxi. Zjistil jsem že se jmenuje Somny. Co jsem tak pochopil tak je to sakuřin elf. Bylo mi s ním dobře, možná bych řekl že i lépe jak s Erxi a to jsem myslel že ji miluji. Proč se s ním tedy cítím tak dobře? Proč ho asi miluji. 
            Somny
           Věděl jsem že miloval Erxi, ale já ho miloval již dřív, ale Erxi byla holka. A ještě k tomu tak hezká. A tak jsem ho pozoroval jen z povzdálí. Ale už jsem to nemohl vydržet, a myslím že jsem udělal dobře. Jelikož se z nás stávali kamarádi, ale když jsem občas slyšel jeho myšlenky měl jsem chuť radostí skákat do vzduchu. Miluje mě? Vážně by mě mohl milovat? Udělám cokoliv pro to aby se měl dobře. Nechci aby byl nadále smutný, nesmí být. 
           Scházeli jsme se pořád, i když mě občas sakura seřvala, stejně jsem za ním chodil. Měl jsem ho prostě rád. A on mě asi taky jelikož už se mě i normálně dotýkal. Bylo to skvělé.
            Po 6 měsících Argo
                Dnes se na něj tak těším, chci se ho zeptat zda bude můj přítel. Vím známe se jen 6 měsíců, ale já ho miluji, konečně jsem začal být normální dle rodičů. A to jen kvůli němu. Došel jsem tedy na louku a sedl si. Čekal jsem na něj. Po chvíli přišel s úsměvem na tváři a bílím věnečkem kopretin na hlavě. Moc mu to slušelo, byl roztomilí. Sedli jsme si vedle sebe a začali si povídat. Musím se ho zeptat. 
             ,,Somny chtěl bych se tě na něco zeptat?'' řekl jsem stydlivě. On mě pobídl ať mluvím. ,,Budeš mým...'' než jsem to stihl doříct cítil jsem bolest v oblasti srdce. Podíval jsem se dolů a v tom místě trčeli kořeny. Co to je. 
               Somny
          Chtěl se mě na něco zeptat ale než to stihl sakura mu probodla srdce. ,,Proč proč jsi to udělala?'' ,,Nemůžete být spolu víš jak dopadla Erxi.'' řekl jen. ,,Mě to nezajímá miluji ho. '' nahnul jsem se k němu a políbil ho. Polibkem jsem mu předával mou léčivou schopnost. Vysilovala mě to, ale on musí žít. Držel jsem se a když jsem cítil že se nadechl usmál jsem se. ,,Co jsi to udělal vzdal si se pocty být víla.'' vykřikl sakura. ,,Miluji ho a nebudu víla pokud nemůžu být s ním.'' vykřil jsem na hlas, a on se na mně překvapeně podíval. Ale já ho jen znovu políbil.