Oneshot

Amor in psychologist

                         Liam
                          Když jsem nic nevěděl, bylo to o mnoho lepší než teď, jelikož se užírám tím že jsem nemohl nic udělat. Že jsem ti nemohl pomoci, nevěděl jsem zda mám být naštvaný na sebe že jsem nic nevěděl a nepomohl ti, nebo na tebe že jsi mi nic neřekl v čas, a pak jsi jen nechal dopis s tvými posledními slovy.  Tak moc mě to zničilo, ale věděl jsem že by jsi nechtěl, abych se utápěl ve smutku. Ale pokaždé co jsem se podíval na jiného kluka, viděl jsem jen a jen tebe. Nešlo zapomenout na někoho tak speciálního jako jsi byl ty. Dokud jsem nepoznal jeho. Vlastně to začalo nevině, ale to ti musím nejdřív povyprávět celí příběh. 
                 6 měsíců po pohřbu
                 Je to 6 měsíců co jsi mě opustil, a já tě stále vidím kolem sebe, na kohokoliv se jen podívám vidím tebe. Ať jdu kamkoliv vidím naše vzpomínky. Vzpomínky na dobu kdy jsem byl šťastný s tebou, kdy nás nic netížilo, tedy mě ne. Tebe to muselo sápat zevnitř. Kdykoliv usnu, vidím tvé mrtvé tělo ležící v rakvi, ale nikdy si se už neprobral. Přál jsem si aby jsi otevřel oči, ale nikdy se to nestalo. 
Kluci už se mnou ztráceli nervy, a tak mě objednali k psychologovi. Nechtěl jsem tam, ale věděl jsem že by jsi nechtěl abych se v tom utápěl. A tak jsem je poslechl. Převzal jsem si vizitku a vyrazil jsem na adresu která na ní byla napsaná. Jméno na vizitce bylo PhDr. Niall Horan. Když jsem jel po silnici, přemýšlel jsem jaké by to bylo, kdybych to v mé rychlosti narazil do stromu. Ale pak jsem si řekl že by jsi mě neviděl rád takhle brzo po tobě. Ani jsem si to neuvědomil a už jsem vystupoval z auta před jeho ordinací. 
Vešel jsem dovnitř, a podle instrukcí jsem se dostal k jeho ,,místnosti'' (nevím jak to nazvat). Na stěně vedle dveří byl jakýsi čudlík, a tak jsem ho zmáčkl. Po chvíli se dveře otevřeli a vyšel celkem mladý muž. Byl pěkný ,,sakra Liame na co to myslíš'' vynadal jsem si. On se na mně jen usmál a pozval mě dál. ,,Dobrý den.'' pozdravil mě s úsměvem a nechal to vyznít tak abych mu prozradil své jméno. ,,Jsem Liam Liam Payne.'' řekl jsem a podal mu jeho nabízenou ruku. ,,Niall Horan, ale myslím že nebude vadit když si budeme tykat'' řekl příjemným hlasem a já odsouhlasil. ,,Co tě sem přivádí?'' optal se mě. ,,Před 6 měsíci mi zemřel snoubenec, nějak se z toho nemůžu vzpamatovat a ostatní si myslí že potřebuji pomoc.'' řekl jsem mu na rovinu. ,,Takže jsi je poslechl a přišel jsi? Myslím že už jen to že jsi dokázal přijít k cizímu člověku a říct mu co se ti stalo je dobré. Protože některým lidem pomáhá mluvit spíše s cizími lidmi než s tím kteří jsou jim nejblíže. Smím vědět na co tvůj snoubenec zemřel? Nemusíš mi to říkat pokud se na to necítíš.'' řekl uklidňujícím hlasem, a já věděl že má pravdu s tím že je lepší svěřit se cizím než těm nejbližším. ,,Měl rakovinu, nevěděl jsem to jelikož mi o tom nikdo neřekl. Myslel jsem že je to jen nějaká chřipka, ale když zemřel a já byl u toho, a poprvé se dozvěděl diagnózu, byl jsem zaskočen. Byl jsem ten co nic nevěděl'' řekl jsem mu již plačtivě. ,,Víš někdy lidi neříkají důležité věci protože jejich milované nechtějí zranit. Myslím že tvůj snoubenec ti to nechtěl říct, aby jsi si to s ním užil až do konce, a nestaral se o něj. Chápu může to bolet, ale taky musíš přemýšlet nad tím proč ti to neřekl, ne se jen obviňovat že jsi nemohl nic udělat.'' 
Řekl to tak upřímně, jako by to říkal přímo on. Proč je jiný jak ostatní, proč místo něj nevidím tebe jako u ostatních? ptal jsem se sám sebe. Nechtěl jsem to přiznat, ale čím častěji jsem k němu chodil tím víc, se mi zdálo že zapomínám, na to co se stalo, ale myslím na to jak bych chtěl toho blondýnka mít u sebe. 
Už jsem k němu nechodil jen na sezení, stali se z nás přátelé, chodili jsme spolu ven, na jídlo, do baru. Ale i tak mi dokázal pomáhat. Díky němu jsem pomalu zapomínal, na to co se stalo a šel jsem dál. Jediné kdy jsem si na něj vzpomněl bylo když jsem šel na jeho hrob. A dnes jsem tam šel i s Niallem. Chci mu ho ,,představit'' a na něco se ho zeptat. 
Kráčeli jsme cestou k jeho hrobu, v ruce kytku abych tam měl co položit krom svíčky. Jakmile jsme došli k hrobu, položil jsem kytku na hrob. Podíval jsme se na Nialla a ten se na mně jen usmíval. Cítil jsem z něj to štěstí že už nesmutním. Já si k němu stoupl blíž, on se na mně nechápavě podíval. ,,Vím že se to asi nehodí jelikož jsme u hrobu mého bývalého, ale musím se tě zeptat, před zraky boha a jeho staneš se mým přítelem, a uděláš mě stejně šťastným jako kdysi on?'' on se na mně jen usmál, a začal kývat se slzami a tvářích. Teď jsem byl podruhé šťastný, a viděl to i můj bývalí. Myslím že on by byl šťastný za mně. 

Sice vás někdy někdo opustí, ale to málo kdy znamená že život končí. Nevzdávejte život proto že vás někdo opustil. Ale snažte se dělat to co si myslíte že on by chtěl. Nezanevřete na všechny jen kvůli tomu kdo váš opustil. Svět nekončí, a někde čeká někdo komu i vy dokážete pomoci a pozvednout ho stejně jako kdysi vás osoba která vás opustila. Jinak bych byl už asi 20 mrtvý.  Váš Seba