Oneshot

26

Jimin
Mé vánoční překvapení pro mého miláčka mělo být nezapomenutelné, místo toho bylo nezapomenutelný pro mně.
Den Vánoc
Dnes se měl YoonGi vracet z jeho rodného města. Čekal jsem na něj doma s večeří obléknut v obleku a sametovou krabičkou pod stromečkem. Dnes byl již čtvrtý štědrý večer který jsme spolu jako pár měli trávit. Naše poznání nebylo nic moc romantického, ale rád na to vzpomínám. I přes to že byl YoonGi můj šéf tak on byl ten kdo si užíval být submisivní.
Flashback
Dnes jsem spěchal do své práce. Nerozhlížel jsem se na cestu a tak jsem si nevšiml osoby jdoucí proti mně. Jelikož si ještě každé ráno chodím pro kávu, tak ta skončila na drahé košili jistě od nějaké mně neznámé značky. Chlap na kterého jsem kávu vylil se na mně se vztekem podíval a já hned věděl že jsem v maléru. ,,Moc se omlouvám nekoukal jsem na cestu.'' omlouval jsem se na cestu ale on nevypadal moc nadšeně. Začal jsem mu utírat košili na jeho košili. Čeho jsem si ale nevšiml bylo to že jsem již před budovou do mé práce. Když jsem si to uvědomil táhl jsem ho na záchody. Všichni na mně se zděšením koukali a já nechápal proč. To jsem zjistil až později až co jsem uslyšel ta slova jeho asistenta. ,,Řediteli Mine co se děje.'' hned co jsem to uslyšel jsem zkoprněl. On on je můj šéf a sakra teď mě určitě vyhodí a já si budu muset hledat novou práci. Se zděšením jsem se na něj jen podíval, on se škodolibě usmál. Vedl mě do jeho kanceláře. ,,Jak se jmenuješ kluku, a co tu děláš?'' zeptal se mně na rovinu. ,,Jsssem Park, Park Jimin pane'' řekl jsem se ale hlavu se nesnažil narovnat. Bál jsem se co mi udělá. ,,Proč koktáš Jimine?'' zeptal se mě s posměchem. Já jen sklopil hlavu. ,,Neslyším odpovědi'' vykřikl již trochu naštvaně. ,,Mocc se omlouvám za moje chování pane Min.'' řekl jsem se strachem v hlase. On se jen na plné kolo rozesmál. ,,Nic se neděje Jimine, Co kdyby si mi to vynahradil večeří?'' ,,Ale já nemám peníze abych vás zval na předražené večeře pane'' řekl jsem aniž bych si uvědomil co jsem vypustil z pusy. On se jen uchechtl. ,,Tak tě zvu já, ale tentokrát to bude rande'' řekl a já zrudl a jen na souhlas kývl. ,,Vyzvednu tě v 20:00 dej mi adresu'' nemůžu mu přeci dát adresu aby viděl kde musím žít. Vyzvedněte mně prosím před budovou musím ještě něco zařídit. Jak jsem řekl tak i udělal rande s ním bylo skvělé a nezapomenutelné. Je to naprostý gentleman. A vlastně rozlitou kávou začal náš vztah. On začat náš vztah a já budu ten kdo ho posune dál. Takhle jsem si to vysnil ještě než jsem zjistil tuhle nehodu.
End of Flashback
Čekal jsem na něj už tu měl být. Mám strach venku je již tma a on nikde. Zapl jsem televizi abych se nenudil zrovna dávali zprávy. ,,Autonehoda na dálnici ze Seolu do Daegu, čtyři mrtví a jeden v kritickém ohrožení.'' ukazovali záběry a já tam poznal YoonGiho auto. Hned co to dořekli mi zazvonil telefon. ,,Dobrý den pan Park?'' zeptal se mně mužský hlas z telefonu. ,,Ano kdo volá'' ,,Tady doktor pana Mina mohl by jste se dostavit do nemocnice.'' hned co to řekl jsem telefon vypl a se slzami na tváři vyjel směr nemocnice. Co jsem tam dojel rozrazil jsem dveře a na recepci se jak splašený ptal kde leží Min YoonGi. Doktor mě poslal na pokoj 158. Vběhl jsem tam a chytl mou jedinou lásku za ruku. ,,Nesmíš umřít YoonGi, probuď se prosím'' šeptal jsem mu do ucha. Pak mě vyhodila sestra s větou že návštěvy končí. Odjel jsem domů kde jsem se se vzlyky skácel na zem. Tohle se nemůže stát nesmí umřít. Chci si ho přeci vzít nemůže mně opustit prosím YoonGi.
YoonGi takhle ležel již 5 měsíců. Chtějí ho odpojit prý už nemá šanci sice jim nevěřím ale nic nemůžu dělat. V poslední den před smrtí jsem mu ještě navlíkl náš svatební prsten a pozoroval jak jedinou mou lásku v životě jak umírá a já nemůžu již nic dělat.

,,ÁÁÁ'' vykřikl jsem nahlas. Byl to celí jen sen. Bylo to tak reálné. YoonGi poklidně spal s naším prstenem vedle mě v naší posteli. S láskou jsem ho políbil na líčko přitulil se k němu a spokojeně usnul.