Oneshot

Youth

                   Sebastian
                 Tak moc jsem ho miloval a proto jsem se nedokázal smířit s tím, když mi řekli že se rozhodl odejít a dát se do služeb našeho nepřítele. Myslel jsem že jsme přátelé, možní i něco víc po mé narozeninové oslavě. Ale spletl jsem se. Jen tak mě po oné noci opustil, a ani mi neřekl kam jde, nebo kdy se vrátí. 
Šéf naší mafie a zároveň vůdce jižní smečky mi pořád říkal, že je to zrádce a že pokud ho chci dostat zpět musím se zlepšovat. Musím se naučit bojovat a ovládat své schopnosti. Ano jsem vlkodlak co dokáže ovládat oheň, každý z naší smečky ovládá nějaký živel, ale já byl jediný u kterého se projevil oheň. 
             A já ho poslechl, s mým učitelem jsem trénoval ve dne v noci. Chtěl jsem se mu jednou postavit, vysmát se mu do ksichtu s tím že si vybral špatnou stranu a že i já dokážu být silný. Už je to 5 let co odešel, a já na něj zapomínal.  Věděl jsem že náš šéf chce post předat mě. Ale to se trochu pokazilo. 
                Patrick
                Nikdy jsem od něj nechtěl odejít ale byl to rozkaz mého šéfa. Měl jsem tam jít na výzvědnou misi, aby jsem zjistil jejich dodavatele, a mi je pak mohli přebrat. Musel jsem si získat jejich důvěru a tak se to nějak protáhlo. Ale vše jsem po pěti letech získal. Vše jsem se dozvěděl, vše mi hned bylo jasné.  A já se jich pomalu začal zbavoat. Pomocí mé schopnosti země to bylo jednoduché.
              Konečně jsem se mohl vrátit domů, uběhlo tolik let, ale já i tak nepřestal myslet na toho jediného. Sebastian byl, je a bude v mém srdci, já na něj nikdy nezapomněl. Spíš myšlením na něj jsem si zkracoval dlouhou chvíli. Tak moc mě mrzelo že jsem mu nemohl říct pravdu, a že jsem po oné noci bez vysvětlení odešel. Ale on by mě hledal kdybych mu řekl co k němu cítím a co musím udělat. Tak moc mě to zranilo, jak asi teď vypadá? Jak moc se změnil? 
A tak jsem se rozešel směr kde moje smečka pobývá. Přeměnil jsem se na vlka, a rozeběhl jsem se tím směrem. V podobě vlka mi to trvalo cca 3 dny. 
              Jakmile jsem doběhl do vesnice, všichni na mně koukali a pak mě přišli přivítat, tedy až na něj. On tu nebyl. ,,Jsi zpátky Patricku'' řekl mi šéf a já jen kývl. 
Utekl rok Sebastian se mi neustále vyhýbal, odcházel a vracel se pozdě, nebo klidně až za pár dní. Jeho bratr o něj začínal mít strach, ale ani jeho prý neposlouchal. To mě až tak moc nenávidí? Všichni mi říkali že to vzal nejhůře, ale že až tak,
            Dnes je 14.5 a Sebastian se nevrátil již měsíc zpět do domu.  Všichni o něj měli strach. Když v tom nás šéf zavolal do jeho kanceláře. Ukázal nám e-mail který mu přišel. Jakmile jsem si ho přečetl vyděsil jsem se. Tohle jsem nečekal. 
Znění e-mailu
        Ashtone
              ten tvůj vlček ze zaběhl až k nám, povraždil nám půlku smečky a za to musí pykat. Nepustíme ho jen tak to by bylo moc jednoduché, ale pokud ho chceš zpět. Musí jeden z tvých lidí splnit naše úkoly. 
         Ryan
     ,,Půjdu dobrovolně Ashtone'' řekl jsem na rovinu. Nesmí mu ublížit, ještě k tomu když odcházel hlavně kvůli mě. To jim nedovolím. A tak jsem se bez řečí vydal na cestu za Severní smečkou. Bylo mi jedno jestli ublíží mě, ale jemu se nic stát nesmí. 
Doběhl jsem k nim po dvou dnech, nedával jsem si vůbec žádnou pauzu nechtěl jsem dovolit aby mu ublížili. ,,Jsem tady Ryane'' zakřičel jsem před onou vilou kde se nejspíš skrývali. Ze dveří vyšel starší muž. 
               Muž mě vedl dovnitř. Zavedl mě do jakého si pokoje s velkým zrcadlem, na druhé straně zrcadla byla tma, ale když rozsvítili v druhé místnosti mé zorničky se roztáhli. Na zemi v klubíčku ležel Sebastian, měl roztrhané triko a jinak nic. Byl od krve a klepal se. Bylo mi ho tak líto. Jak mu to mohli udělat. ,,Jen se podívej, váš vlček se k nám zatoulal, a tohle děláme těm co zabijí naše lidi. '' řekl slizce onen muž. Pak zhasli druhou místnost.
             Po týdnu
             Plnil jsem všechny jejich úkoly. Nebyli moc těžký, ale vždy když přišla noc a já se vrátil do onoho pokoje, z druhé strany jsem slyšel bolestné steny a křik. Oni ho mlátili, znásilňovali a mučili. Dnes mě čekal poslední úkol. A to znásilnit jeho, nebo ho čekala smrt. Nechtěl jsem to udělat, ale bylo to pro něj. 
               Vešel jsem do onoho pokoje, kamera byla zapnutá. Vrhl jsem se na něj jako nějaké zvíře. Nehodlal jsem ho mlátit ani nic jiného, jen jsem do něj prudce vnikl, aby to měl co nejrychleji za sebou. Jemu z oka jen ukápla poslední slza studu. Pak už jen ležel, ani nekřičel. 
                Když vše bylo hotovo a oni nás pustili vzal jsem ho do náruče a v lidské podobě jsem se co nejrychleji rozeběhl k naší vile. Tam jsem ho hned předal do péče doktorů. Musel jsem si chvíli oddychnout a tak jsem si sedl na stoličku vedle něj. Pak sem ale přišel šéf a chtěl vědět vše co se dělo. Vše jsem mu řekl a on sám byl zhrozený nad tím jaký to jsou lidi. 
Když se probral tak moc se mě bál, ale i tak jsem ho objal a nechal ho uklidnit v mé náručí. A to se i stalo. Jen plakal. Nic jiného nedělal. Pak mě přitiskl na jeho rty. V polibku jsem pokračoval. Byl jsem tak rád že ho konečně mohu zase políbit, a že se ode mě nesnaží být co nejdál. A tak to bylo je a bude napořád.