Oneshot

Lovely

           Dylan = Stiles
            S mým bratrem jsme žili sami, nikdy nechápal, proč se chci věnovat malbě a především komiksům. Vždy mi říkal že to nikam nedotáhnu. Vždy když jsem slyšel tyto slova ranilo mě to hluboko. Nikdy to nechápal, pro něj byli důležitý jenom ty jeho baráčky a modely. Byl architektem, on malovat mohl, ale když kreslil já, říkal že je to k ničemu. A tak jsem jednou zdrhl z domu. Začal jsem si vydělávat v jedné cosplay kavárně. Mohl jsem se věnovat komiksům a zároveň dělat lidi usměvavý mi. V práci jsme měli pravidlo, a to nosit oblečky, připomínající postavu. Já měl oblek komorníka. S holkami jsme byli kamarádi. Věděli že jsem gay a o to jim to přišlo roztomilejší.
             S mým bratrem jsem se neviděl již 10 let od doby co jsem utekl. Věnoval jsem se komiksům, které měli celkem úspěch. Moc mě to bavilo a měl jsem mnoho nápadů. Vydavatelství se to líbilo. Za to jsem byl moc rád.  
                 Dnes jsem měl zrovna směnu v kavárně, holky byli na place a já za pultem. Někdo si vedle mě odkašlal a já se vyděšeně otočil. Nechápal jsem proč si nesedl, proč šel k pultu. Koukl jsem se kdo to je a trochu se vyděsil. Byl to můj starší bratr, ale naštěstí mě nepoznal. Zajímalo by mě co tu dělá. Nikdy neměl rád komiksy a nic s nimi spojované. ,,Co to bude pane?'' zeptal jsem se. ,,Dal bych si jedno Americcano.'' řekl a já tedy začal s jeho přípravou. Vždy si dával Americcano, ale kdybych se nezeptal bylo by to divné. Podal jsem mu jeho nápoj a on zůstal sedět u baru. 
Tyler
         Svého bratra jsem neviděl již deset let. Nevěděl jsem jestli odjel ze země nebo zůstal v Americe, ale bylo mi to líto. S komiksy se přece nikam nedostane. Není to pořádná práce.  Zašel jsem do jedné kavárny, jelikož jsem měl hroznou chuť  na Americcáno. Za pultem stál kluk možná tak o 3 roky mladší než já. Když se na mně podíval vypadal trochu vystrašeně, ale co.  Pak pronesl jeho jemným hlasem ,,Co to bude Pane?'' ,,Jedno Americcano.'' pronesl jsem. A on ho začal chystat. Po chvíli mi již podal hotový nápoj. Zůstal jsem sedět u baru a občas jsem ho pozoroval při práci. Byl celkem roztomilý. Ano jsem gay.
                I přes to že jsem v komiksy nevěřil, tato kavárna byla úžasná, a to ne jen kvůli němu. Chodil jsem sem od té doby často. Sedal jsem si k pultu abych ho mohl pozorovat. Začínal se mi líbit víc a víc.  Občas sem jedna holčina přinesla i kočku, a když jsem poprvé viděl jak se s ní tulí, myslel jsem že se sladkostí rozpustím. Byl tak krásný. 
Dylan
         Chodil sem často, štvali mě to jelikož se na mě pokaždé díval jako na kus masa. Nevěděl kdo jsem, a to bylo jen dobře, ale čím více sem chodil cítil jsem se zvláštně. Byl hezčí než si ho pamatuji. Vždy si sedal k pultu a ,,nenápadně'' mě pozoroval. Myslel si že ho nikdo nevidí, ale to se spletl, viděli ho všichni.
          Když jsem poprvé Lydia přinesla kočku, a já se s ní mazlil byl jsem nadšený, ale jakmile jsem si všiml jeho nadšení opadlo, koukal na mně jako na svatý obrázek a bylo to dost nepříjemné. Ale řekněte chlapovi co neví kdo jste, ať  na vás nezírá. 
        Však dny kdy chodil do kavárny se stávali mými šťastnějšími. Díky němu mě napadl skvělí příběh, na naše téma. Myslím že pokud se mu dostane do ruky, pochopí jak jsem se cítil. Až ho vydám, on dostane první výtisk. Aby konečně pochopil a otevřel oči. 
     Tyler
      Chodil jsem tam pořád, nemohl jsem si pomoci. Úplně jsem z hlavy vypustil, to že na mně ostatní koukají jako na magora, vypustil jsem i to že bych měl pracovat. Když jsem byl tady zapomněl jsem snad na vše okolo. Vnímal jsem jen jeho, nikoho jiného. On byl středobodem mého vesmíru, a nikdo jiný to  nepřerušil. Tedy dokud jsem se zase nemusel vrátit do reality a do práce. 
        To bylo vždy to nejhorší, opustit ho, a jít za těma opicema v kanceláři. I přes to že jsem pracoval, v odvětví co mě zajímalo, teď jsem ho úplně vypouštěl v hlavě jsem měl jen jeho. Ať  na mne mluvil kdokoliv nevnímal jsem ho.
           Dylan
           Má kniha je dopsána a já držím první výtisk, který patří tomu kdo mi ublížil, ale zároveň  se mi nezákoně líbí. Na první stranu jsem napsal. ,,Ten komu si nejvíce ublížil, a zároveň ten kdo se do tebe zamiloval.''
Pak jsem čekal až přijde. Přišel ale tentokrát později. Ale i tak jsem čekal. Přišel k pultu a já se na něj usmál. Udělal mu Americcano a podal mu ho, společně s knihou. ,,Tohle je věnováno vám'' řekl jsem jen a odběhl.
         Tyler
         Podal mi mé Americcano společně s nějakou knihou se slovy ,Tohle je věnováno vám'' on pak někam odběhl. Otevřel jsem tedy knihu kde bylo ručně napsané věnování.  ,Ten komu si nejvíce ublížil, a zároveň ten kdo se do tebe zamiloval.'' Rychle jsem se postavil a rozutekl se za ním. Doběhl jsem ho a objal. ,,Omlouvám se bráško.'' zašeptal jsem již do jeho rtů. On se v polibku usmál.