Jimin
Kvůli mé výšce mě všichni podceňovali. Už od mala jsem neměl rodiče, takže mě vychovávali v jednom chrámu. Učili nás boj s mečem, i bez nich, také nás učili střílet z luku, psát číst a počítat. Byly jsme nejprestižnější chrám, protože z tohohle chrámu si vždy císař vybíral jednoho kdo bude jeho strážce ,,držitel meče''. Všichni tu byli již od dětství, měl jsem zde přátele, a byl jsem šťastný. To jsem nevěděl jak se to brzy změní.
Dnes je mi 20 let a taky je den kdy si má císař vybrat svého ochránce. Tak rád bych se toho neúčastnil. Nechci opustit svou rodinu, své přátele. Dnes jsem měl právo si přispat. Pokaždé když má někdo narozeniny má právo a taky dostane slavnostní snídani. Stejně jsem ale nedokázal spát dlouho, a k probuzení mi pomohli i kluci. Hobi mi totiž skočil na postel, a začal mě lochtat. Takže jsem vstal hned. Udělal jsem hygienu, oblékl se a s kluky jsme vyrazily do jídelny. Kuchař mi hned podal mojí snídani a my si šli sednout. Jelikož jsem dostal ke snídani dort, rozdělil jsem se i s kluky, já bych ho sám nesnědl. Ale byl zatraceně dobrý, byl s čokoládou a šlehačkou.
Asi po hodině se rozezněly fanfáry. Císař přijíždí, vykřikl někdo z učitelů. Všichni hned začali plašit, jen mi s kluky jsme si z toho nic nedělali. No a co tak přijíždí. Pak jsme se seřadily do řad a čekali až ho nejvyšší chrámu přivede. Modlil jsem se aby si mě nevybral. ,,Studenti přivítejte císaře Min YoonGiho'' někdo z jeho družiny vykřikl a my jsme si museli kleknout. Neodvážil jsem se ani zvednout hlavu. Vlastně mě ani nezajímalo jak vypadá, nechci k němu.
YoonGi
Musel jsem si vybrat svého bodyguarda, podle mě všichni to až moc hrotí. Dělají jako bych si měl vybrat manžela. Ano jsem gay, ale všem lidem to může být ukradený, pro ně jsem prostě Císař kterého musí respektovat. Dorazily jsme před chrám a tam na nás čekal nejvyšší chrámu. Vedl mě dovnitř. Vešli jsme do místnosti a můj hlasatel vykřikl. ,,Studenti přivítejte císaře Min YoonGiho'' oni pak poklekli. Neodvažovali se ani pípnout, ani zvednout hlavu.
Procházel jsem mezi nimi a přemýšlel. Když v tom jsem si šiml kluka s růžovými vlasy. Takové-hle vlasy jsem ještě neviděl. Ten bude můj. A tak jsem před ním zastavil a silným hlasem pronesl: ,,chci toho-hle. Všichni zvedli hlavu aby se podívali koho jsem vybral, ale když to on zjistil po tvářích mu začali téci slzy. Jej to jsem si vybral uřvánka. ,,Jak se jmenuješ?'' pronesl jsem k němu hrubým hlasem. ,,Park Jimin pane.'' pronesl plačtivě.
Pak jsem se otočil na patě a kráčel pryč z chrámu. On a moje družina mě následovali. Projížděli jsme lesem, když v tom jsem cítil tvrdý pád na zem. Nic jsem nechápal, ale když jsem se podíval nad sebe a viděl jeho, došlo mi že se nejspíš něco stalo. On se pak ze mně zvedl a pomáhal mi vstát. Až teď jsem si všiml jeho výšky. Ježiš koho jsem si to vybral.
Jimin
Vážně si mě vybral, ptal jsem se sám sebe při breku. Čím jsem si tohle zasloužil, nechci je opustit. Ale musel jsem, a když jsem viděl že odchází dohnal jsem ho.
Projížděli jsme lesem, když jsem uslyšel švistot, byl to šíp a tak jsem rychle strhl císaře z koně. Dopadl jsem na něj i když to jsem nechtěl. Rychle jsem se z něj zvedl, a pomohl mu na nohy. Potom jsme mohli pokračovat. Dorazily jsme do paláce. Byl obrovský a nádherně zdobený.
Po měsíci
Císař je tak nevyzpytatelný a je to hrubián. Co si osobě myslí sakra. Sice ho musím hlídat a chránit, ale tak nejradši bych ho zabil sám. Je to kretén i přes to že je hezký. Dnes už jsem tu měsíc a má se konat oslava, císař mi dovolil pozvat své dva kamarády, abych tu prý nebyl sám,
A tak jsem i tak udělal. Ale JungKook prý nemůže je nemocný takže Hobi prý vezme Taemina. Je to taky jeden z našich kamarád. Když dorazily hned jsem je objal. Tak moc se mi stýskalo, ale mrzelo mě že JungnKook nemohl přijet.
Byl večer, a oslava začínala. My jsme museli tancovat mečový tanec, nevím proč ale císař dal takový rozkaz. Takže jsme si vše připravily a mohli jsme začít. Taemin se však celou dobu choval divně. V jedné sekundě vystartoval k císaři. Nic jsem nechápal, nedokázal jsem ho zastavit, ale naštěstí se císaři nic nestalo.
Taemina odvedli do žaláře. Mučili ho, bylo mi ho tak líto i když udělal takovou-hle blbost. Musel jsem ho vidět. Přišel jsem tam, ale u něj byl císař. ,,Tak jsi konečně přišel Jimine? Víš co máš dělat že? Atentát se trestá smrtí a tvůj úkol je zabít ho.'' ne ne ne. ,,To nemůžu'' řekl jsem rozklepaně. ,,Já se tě ale neptal, Meč je jen zbraň k zabíjení a ty si můj meč, takže poslechneš'' řekl a vedl mou ruku. Zabil ho mou rukou. ,,Pamatuj kdybych ti řekl že máš vyvraždit celí ten chrám tak tak uděláš. I když je to dobrý nápad, ale já to nenechám na tobě. Mí vojáci se o to postarají'' řekl a vážně jeho vojáci se někam rozeběhli. ,,Ne to nesmíte'' vykřikl jsem po něm. Ale on se jen šíleně rozesmál.
O 2 měsíce
Nemohl jsem na to zapomenout, neunesl jsem to. Zabil je všechny, vojáci to řekli. A já neměl proč nevěřit. A proto jsem se rozhodl pro pomstu. Je mi jedno že by mě mohli zabít. Ale stvůra jako on si nezaslouží žít. A tak jsem si vzal do ruky dýku a v temnotě noci jsem se plížil k němu. Vešel jsem nepozorovaně k němu do pokoje. Došel jsem k jeho posteli na které spokojeně spal. Vtiskl jsem mu polibek, a pak za pomstu mu dýku vrazil do srdce. Takový-hle císař si nezaslouží vládnout. Chápu Taemin že ho chtěl zabít, ale nezabil, ani se ho nedotkl a on ho hned nechal zabít a ještě k tomu mou rukou.
Když jsem do jeho hrudě vbodl dýku, probral se, vyděšeně na mně koukal, ale potom naposledy přiložil jeho rty na mé. Nic neřekl, jen nechal vyprchat jeho život. Pak pomocí jedu jsem si život vzal i já. Nemohl jsem žít s tím že jsem zabil svého kamaráda a stejně kdyby zjistili že jsem zabil císaře stejně bych zemřel. Pak jsem se položil vedle něj a nechal vyprchat život.
ČTEŠ
Oneshot
FanficOneshoty i na přání. Smuty mi moc nejdou ale i ty beru. Když budete chtít stačí napsat o kom a o čem. Ale spíše Gay páry. Moc děkuji.
