Oneshot

Ice King

  Měl srdce z ledu, miloval zimu, a jeho schopnosti odpovídající tomuto ročnímu období to dokazovali. Ale nikdy nechtěl škodit, ani ubližovat. Lidé si to vymysleli jelikož se ho báli. Neznali pravdu, nevěděli že jeho srdce může roztát jen přítomností toho, kdo ho bude doopravdy milovat. On to vlastně taky nevěděl. Zjistil to vlastně až díky němu. 
      Andrew
       Mé modré duhovky propalovali, krásný bílí sníh ležící před mým ,,zámkem'' ano žiju si v takovém ledovém zámku.  Díky mě je všude zima, mě to nevadí, a lidé si můžou stěžovat jak chtějí. Stejně neodejdu mám to tu rád. Sníh začal padat, zapadaná krajina vypadala tak kouzelně. V tom jsem ale někoho uviděl.
      Ryei
      Můj otec jako starosta města mě poslal za tím Ledovím králem jak mu zde všichni říkají. Sápal jsem se do hor, sníh mi podkluzoval, ale nevzdával jsem to. Musel jsem tam dojít. Sice zimu miluji, ale díky tomu nemůžeme provozovat zahraniční obchod, jelikož nemůžeme plout po moři. Je zmrzlé a s ním i naše lodě. V tom začala další vánice. Stál jsem na kraji skály, vítr foukal a já cítil jak přepadávám. Padal jsem dolů, padal jsem a padal, už jsem viděl jak umírám, ale když jsem dopadl do měkkého překvapilo mě to. Bylo to velice studené, a jak jsem po chvíli pochopil byl to sníh, prašan snad ten nejměkčí který jsem kdy cítil. Vstal jsem a začínala mi být zima z toho jak jsem promokl. Sakra. Kráčím dál a v tom si za skálou všimnu schodiště. Vydám se tedy na něj. Ledové schodiště mě dovedlo až k ledovému zámku.
          Andrew
       I přes to že je to člověk, nemohl jsem ho nechat zemřít a tak jsem pod něj nechal co nejrychleji napadat ten nejměkčí prašan. Sice mu bude zima ale nezemře. Jak jsem předpokládal, když vstal klepal se jako ratlík. Byl celkem i roztomilí. To jsem musel uznat. Začal kráčet po ledovém schodišti až k mému zámku. Nechal jsem mu tedy na stole v přízemí teplé kakao. Ano znám takové hle věci. Když to viděl rozzářili se mu oči a hrnek s kakaem vzal do ruky a začal pít. Byl vážně krásný, a jak byl zarudlí od zimy mu přidávalo na roztomilosti. 
       Ryei
   Když jsem došel do zámku, čekalo na mně v hrnku teplé kakao. Hned jsem si ho s  úsměvem vzal. Bylo to milé i když jsem se sem vkradl. Nebyl jsem pozván a stejně mi dal kakao. ,,Jjjá oomlouvám se že jjjsem sem tak vttrhl, ale posslali mě ssem z vessnice.'' řekl jsem s drkotajícími zuby. ,,Co ode mne žádáš?'' zeptal se mě příjemný hlas. ,,Ziimma jee oprrvaduu kráásnáá ale, pootřeebujjeeme vyploout a mořře je zamrzlé a loddě tééž, nemááme se jjjak dossstat na mořřře a jjjak scháánět pootravu. Přišel jsem jjjménem vessnice poopprosit o uukonččeníí.'' pronesl jsem rozklepaně. ,,Můžu zimu zrušit, ale co z toho budu mít já? Pro mně to nemá výhodu'' pronesl zase ten hlas. ,,Řekkni sii cookoliv. Splníím tooo'' ,Říkáš cokoli? Tak dobře. Pokud mám zimu zrušit musíš tu zůstat se mnou.'' ,,Dobře'' řekl jsem jen.. Rychle jsem se rozeběhl k balkonu a koukl se jestli to vážně udělal. A ano vážně vesnice začala roztávat. ,,Moc vám děkuji'' řekl jsem.
          Už utekl měsíc. Andy je ve skutečnosti skvělí. Je mi s ním moc dobře. Dokonce bych dokázal říci že ho miluji. Ano zamiloval jsem se do něj. A vůbec mi to nevadí. Je to skvělí muž. S ním mi není ani zima. Dokonce jsme postavili normální srub a on tak trochu rozpustil zimu i tady. Jakože sníh tu je ale ne tolik aby jste se zabořili celí. Je vážně skvělí.
        Andy
         Překvapilo mě že tu zůstal. Ale za ten měsíc jsem se do něj stihl zamilovat a myslím že je to oboustranné. Je to tak krásné. S ním tady žít. ,,Ryei musím ti něco říci'' řekl jsem směrem k němu a on se na mně otočil. ,,Víš Ryei možná se neznáme dlouho ale začal jsem k tobě něco cítit. Miluju tě Ryei.'' ,,Vždyť já tebe taky Andy.'' pronesl a já ho políbil. 
      Po týdnu Ryei
      Bylo to krásné období plné lásky, když v tom jsem slyšel hluk z venku. Rychle jsem se tam rozběhl. A to co jsem viděl mi vyrazilo dech. Stál tam můj otec a celá jeho armáda. ,,Co tu děláš otče moře je přeci roztáté.'' řekl jsem k němu a on na mně stočil pohled. ,,To možná ano, ale můj syn se nevrátil, tak jsem si pro něj přišel.'' řekl a přiložil meč k Andyho krčku. Ne to nesmí. Rychle jsem se k němu rozeběhl a meč odstrčil. ,,Pokud chceš zabít Andyho musíš i mě'' řekl jsem a on se na mně jen vykuleně podíval. ,,Fajn'' řekl otec rozmáchl se mečem a pak už jsme nic necítil. Probral jsem se až u velké brány za ruku držíc Andyho.

Nevím kdy vydám další díl. Jelikož jsem již v maturitním ročníku nevím jak to budu stíhat. Ale budu  se snažit vydávat. Děkuji všem a přejte hodně štěstí s učením. SEBA