Oneshot

Death

              Co když lidi chápou něco úplně jinak než ve skutečnosti je.
              Damon
              Ahoj mé jméno je Death, ale lidé mi říkají Damon. Tak jsem se jim představit, jelikož říkat někomu Death (smrt) není nic dobrého. Lidi mě nenávidím, milují mého bratra, už jen kvůli tomu že se jmenuje Love (láska) ale lidé mu říkají Louis. Vždy mě vyobrazovali jako nestvůry, či levitující plášť s kosou, ale neřekl bych že jsem nějak ošklivý. Za to lásku vykreslovali jako krásnou bytost. Neříkám že bratr není krásný, ale jeho povaha je horší než ta moje. 
           Nikdy jsem nenenáviděl svého bratra za to že je tak oblíbený, nevadilo mi to. Jeho lidé milovali, a on zase pomáhal jim milovat. Občas jsem litoval že těmto zamilovaným, kazím život tím, že vždy jeden z nich musí umřít dřív než ten druhý, ale co se dá dělat. Mou sílu jsem nenáviděl a zároveň miloval. Mohl jsem sebrat bolest lidem co umírali, mohl jsem sebrat bolest i jejich okolí. 
              S mým bratrem jsem nikdy moc nevycházel, jelikož jsme měli rozdílný názor na realitu. Ale to se dalo čekat, každý jsme jiný.  Ale jednou se vše změnilo. 
             Kráčel jsem po ulici, jelikož jsem zrovna neměl práci. Procházel jsem se zaplněnými ulicemi, nikdo z lidí mě neviděl a tak jsem měl klid. Nemůžou mě vidět, pokud zrovna neumírají, a nebo sám nechci.  Zahýbal jsem zrovna do jedné ulici, kterou mířím k nám ,,domů'' když v tom do mě někdo vrazil. Jak je to možné, neměli by mě vidět. Podíval jsem se teda na onoho člověka. Byl to roztomilí mladý kluk nemohlo mu být více jak 17. Nevypadal na to že by umíral, ale díval se na mně. Koukal na mě s úžasem v očích. ,,Kdo jste'' zeptal se mě jeho jemný hlas. ,,Jmenuji se Damon'' řekl jsem s vyzývavým pohledem. ,,A teď skutečné jméno?'' řekl a já na něj vykulil oči. Jak to ví?
              ,,Death'' vydechl jsem jeho směrem s trochu zamračeným výrazem. ,,Věděl jsem to'' řekl jen. ,,Co jsi věděl? A jak by jsi mohl?'' vyhrkl jsem na něj a on se na mně jen potutelně usmál.  ,,Nevím jak to vysvětlit, ale již od dětství jsem mluvil s duchy.'' řekl a já na něj jen vyjeveně koukal. ,,No a ti mi říkali že bych se neměl bát smrti jelikož je nádherná.'' řekl a já trochu zrudl. Tak mladý kluk, a už taková slova.  ,,Jak to že je vidíš?'' zeptal jsem se ze zvědavosti. ,,Měl jsem umřít již při narození, ale někdo mě zachránil. Když jsem vyrostl viděl jsem divné přízraky a ti mi řekli že mě nejspíš zachránila smrt proto je vidím.'' vysvětlil mi a já si začal vzpomínat. Ano pamatuji si že jsem zachránil dítě co mělo umřít, ale takhle malé dítě si to nezasloužilo. 
             ,,Budu muset jít škvrně'' řekl jsem a o jen kývl. Pak ale ještě rychle dodal. ,,Uvidíme se ještě někdy?'' a já jen kývl než jsem zmizel ve tmě ulice. Bylo to zvláštní. 
          Scházel jsem se s ním každý den, chodil se mnou za lidmi co to měli už na konci jejich cesty. Trpěli jsme to spolu, ale on mi po tom dokázal vždy zvednout náladu. Pomalu ale jistě jsem k němu začínal něco cítit. Musel jsem se tedy zeptat někoho kdo o lásce něco ví. A to znamenalo navštívit mého bratra. 
              ,,Louisi máš čas?'' zeptal jsem se jakmile jsem vešel do jeho pokoje. ,,Jasně Damone co potřebuješ?'' zeptal se a usmál se jako by nedělal nic jiného. ,,Víš chci se zeptat. Když si bůh lásky byl si někdy taky zamilovaný?'' on se na mně podíval. ,,Jasně, ale nikdo to nevyšlo jelikož mi jsme nesmrtelní a oni ne. Bylo by divné chodit s někým a nestárnout.'' řekl a já se zasmušile zamyslel. ,,Aha, a ty tvoje šípy fungují na vše?'' ,,Ano i ne, na tebe by nefungovali.'' řekl a já myslel že vzteky vybuchnu. Nemohl jsem milovat. 
                    Vydal jsem se zase na zem. Colin na mně již čekal. A tak jsme se v tichosti vydali na první místo kde jsem měl práci. Nepromluvily jsme, neměl jsem náladu, byl jsem naštvaný. Teď bych si přál být člověk. 
         Utekl rok co jsme se s Colinem znali. Chodili jsme všude spolu, ale poslední měsíc již ne. Už neměl tolik času, říkal že si někoho našel. Dnes jsme se však měli sejít, ale to jsem nevěděl že přivede i jeho objev. ,,Ahoj Coline.'' pozdravil jsem jakmile jsem se objevil před ním. ,,Ahoj Death chci ti představit svého přítele Adama.'' řekl a ukázal na něj. Já jsem se jen na něj usmál a pokýval hlavou. Tohle ne, to ne, že v tom má prsty ten bastard. Hned co jsme vše dodělali razil jsem za Louisem. 
            Stál na svém balkónu a někoho pozoroval. Stoupl jsem si k němu a viděl jsem že pozoruje jeho. ,,Proč si to udělal?'' zeptal jsem se nešťastně. ,,Věděl jsi že nemůžeš milovat a i tak jsi se k němu přimkl, musel jsem něco udělat než vyvedeš blbost.'' řekl jen a ve mě se o to více vařil krev. Nemohu žít bez něj, ani mu nechci ublížit. Věděl jsem co musím udělat. Musím předat svou moc dál, abych měl klid. Našel jsem tedy nositele, co to převezme za mě. Napsal jsem poslední dopis.  A mohl jsem se rozloučit, matka příroda to přijala. Po mě vyrostl velký posvátný strom.                Colin
           Nic jsem nechápal, vždy jsem si myslel že mám city jen pro něj, ale když jsem potkal Adama vše se změnilo.  Když jsem se vrátil po práci s Death našel jsem na posteli dopis. Rozložil jsem ho a začal číst. 
Dopis
         Drahý Coline,
           Věděl jsem že jako nadpřirozeno mi není povoleno milovat, ale miloval jsem tě. Nemohl jsem ti to říct bál jsem se že ti někdo ublíží když se to dozví. A proto jsem to v sobě dusil. Ale když jsem tě viděl s ním vše se zhroutilo. Nemůžu tě s ním vídat a tak již končím. Miloval jsem poprvé a i tak jsem zjistil jak je láska zlá. Myslím že lidé se pletou v tom jak nás vyobrazují co myslíš? Láska jako krása i když je krutá. Smrt jako nestvůra i když je uvolňující. Nezapomeň na mně a postarej se o novou smrt. Tady je její nová adresa a tam jí najdeš. Vysvětli jí vše a pomoc jí. 
 Děkuji tvůj Death
Z očí mi kanuli slzy když jsem to četl. Bylo to pro něj nespravedlivé. Proč by nemohl milovat i on?
A tak jsem začal vychovávat novou smrt. Neměla rodinu a tak jsem si jí adoptoval. Adam po tom co jsem mu řekl že ji chci adoptovat mě opustil, a já na to zbyl sám. Ale vychovám z ní skvělou smrt. Pro něj.

Jsem zastáncem toho že smrt je krásná, i přes to jak je vyobrazována. Všichni víme že nás čeká, někoho uklidní, někdo se před ní stresuje, ale pak už nic necítí, jako by spal. 
Láska je krutá, kolik lidí spolu z opravdové lásky zůstane. Napište mi váš názor?
Váš Seba