Oneshot

Snowing

Derek
     Hustý sníh snášející se  z nebe, jako nejlehčí pírka, dopadalo na jeho vlasy ve kterých tvořili pomyslnou korunu. Derek i přes to že byl tvrdým a nepřístupným mužem, miloval sníh a při něm se dokázal zase vžít do jeho dětského já. Ale když padal sníh vycházel ven jen za tmi, aby nikdo neviděl jeho dětský úsměv a radost.  Ani jeho strýc neznal tuhle stránku. Pomyslná koruna tvořená na jeho hlavě se pomalu rozpouštěla, a jeho to záblo ale i tak si onen pocit užíval. To ale nevěděl že ho sleduje ten hyperaktivní kluk, který se mu líbil.
Stiles
Bylo krásné sledovat jeho dětský úsměv a tu radost. Fascinoval ho, hlavně jiskřičky v jeho očí. Byl tak krásný, dokonce mu díky tomu pohledu na onoho muže nebyla zima. Ale nechtěl aby o něm muž věděl a prosto když si všiml že jeho pohled směřuje na něj, schoval se za strom. Na co ale zapomněl bylo to že Derek jako vlkodlak slyší lépe. A tak slyšel jeho splašené srdce. Rychle se rozutekl pryč, ani si neuvědomoval kam běží a co se může stát.
       Když už nemohl pokračovat dál, všiml si že doběhl k nějaké továrně. Šel to tam prozkoumat, ale to neměl dělat. Někdo ho chytl za ruku a začal ho táhnout hlouběji  do budovy. Poslední co cítil byla dvojitá bolest v lopatkách. Pak upadl do bezvědomí. Slyšel kolem sebe zvuky, ale nic neviděl, nešli mu otevřít oči. A záda ho bolela  a zdála se najednou tak těžká. Když mohl otevřít oči, všiml si že už není v továrně ale leží u nějakého pařezu. V zádech mu pulzovalo a tak se snažil dotknout místa kde to bolelo, ale nevěřil tomu co tam nahmatal.  Necítil záda, cítil něco jemného, nevěděl co a tak se snažil zjistit co to je. Nedokázal ale přejet přes celí objekt. A když se snažil podívat, zjistil že jsou to křídla. Co to sakra je? Proč mám křídla? Kdo mi to udělal.  Pomalu a namáhavě se zvedl. Jelikož křídla neuměl používat, neuměl pořádně udržovat rovnováhu. Potácel se kulhavým krokem, boleli ho nohy a záda. Do Beacon Hills dorazil až při úsvitu. Nedošel ale moc daleko, zjistil že je u Scottova domu. Už nemohl a tak spadl před práh domu  a omdlel.
Scott
        Dnes Stiles nepřišel do školy. Co se sakra stalo. Koukal jsem se z okna a viděl Dereka z okna. Co tu dělá, málo kdy přijde až sem? Po zazvonění jsem rychle vyběhl jeho směrem. ,,Co tu děláš Dereku?'' zeptal jsem se ho hned. ,,Jde o Stilese. Včera večer jsem ho viděl ale pak se mi ztratil a já nevím kde je?'' řekl se strachem v hlase. Už déle jsem pozoroval že se o něj bojí více než normálně. ,,V klidu Dereku. Najdeme ho. Jen musíš počkat až mi skončí škola'' řekl jsem mu a on jen kývl. Řekl jsem to potom tedy všem. V tom mi ale zazvonil telefon. Volala mi mamka. ,,Co se děje mami?'' zeptal jsem se. ,,Scotte musíš co nejrychleji domů. Našla jsem Stilese na našem prahu, a nechápu co to má na zádech. Vem i Deatona.'' dořekla to a pak zavěsila.  Napsal jsem to Derekovi. Po skončení školy jsme se rozešli i s ostatními ke mně. Mamka s Derekem a Deatonem tam na nás již čekali. Když jsme došli ke mně do pokoje viděli jsme Stilese ležet na mé posteli a pod ním bylo cosi bílého. ,,Co to je?'' zeptal jsem se Deatona. ,,Nevím jak je to možném ale asi mu něco píchli a má křídla.'' řekl překvapeně i on.
Stiles
          Po tom co mi Deaton vysvětlil co a jak s křídly musel jsem se je učit používat. Bylo to těžké, ale i tak jsem věděl že budou určitě užitečná. Dokonce mi pomáhala i Derek. Byl jsem rád, už od té chvíle kdy jsem ho kdysi viděl v lese, jsem se do něj zamiloval.  Trávili jsme spolu tolik času jelikož jsem nemohl chodit do školy. Křídla se nedala skrýt.  Byl jsem rád že jsme spolu trávili tolik času a já věděl že mu propadám čím dál tím více a více. Dnes jsme šli do lesa. Procházeli jsme jejich území. V tom jsme ale uslyšeli střelbu. Derek mě schoval za něj, ale když jsem viděl mířícího muže hned jsem obtočil svá křídla kolem něj.  Ucítil jsem bolest ale věděl jsem že křídla zabrzdila kulku která měla zasáhnout jeho. Naštěstí mě nezasáhl nějak moc, křídla jsem potom stáhl a Derek lovce rozdrásal. Krev špinila bílá křídla, ale mě to nevadilo, věděl jsem že on je v pořádku. ,,Děkuji Stilesi zachránil si mi život.'' řekl a usmál se na mně. Položil jsem mu svojí ruku na jeho tvář a usmál se na  něj. Místo slov stačil jen pohled, a čin který jsme udělali společně. Přitiskli jsme naše rty do vášnivého polibku. Cítil jsem v břiše motýli, a on taki jelikož se do polibku usmál.