Oneshot

Sad End

                      (Mám kluky rád, takže tenhle příběh neberte vážně)        
                     Hayes Grier
                     Miloval jsem naší skupinu, naše fanoušky a naše vystoupení. Ale kluci si málo kdy uvědomovali že jejich ,,vtipné'' urážky mě občas mohou zasáhnout. Teda myslel jsem si že jsou vtipné, a že to nemyslí vážně, ale co když to vážně myslí? Občas jsem se na tuhle otázku ptal sám sebe. Snažil jsem se před nimi vypadat jako že mi to nevadí, ale občas jsem probrečel noc, kvůli nim. Občas i hate komentáře které jsem četl mě zranily, i když jsem to nedával znát. 
Vždy když jsme měli autogramiádu a já viděl fronty kluků, a pak se podíval na tu mou mrzelo mě to. Nevěděl jsem co dělám špatně. Vždy jsem se potom zamknul v pokoji, a potichu brečel. S kluky už jsem nechodil tolik ven, na jídlo nebo jen do bazénu. Protože se našlo i pár komentářů na mojí váhu, nechtěl jsem aby se na mně museli koukat. A rodiče mě podpořit nemohli jelikož už nežili. (PS. nevím jestli rodiče žijí nebo ne, ale tady se mi to hodí) Přál bych si aby ještě žili, jelikož mi byli vždy nejblíže, a dokázali mě vždy nejvíce podpořit. Vím že brácha by to udělal taky, ale jen pokud by to věděl, a já mu nechci ukázat jak jsem slabý, byl jsem na něm závislí až dost.
Dnes jsme měli odjíždět, kvůli fanmeetingu. Nevím kam přesně jsme měli jet ale věděl jsem že nikam nechci. Má nálada byla na bodě mrazu, jelikož jsem si procházel komentáře od fanoušků. ,,Modroočko pojď už musíme vyrazit.'' křikl na mně Tayler. ,,Ale no tak nemůžeme ho nechat doma. Vždyť k němu stejně nikdo nechodí.'' řekl Jacob a já se zarazil. ,,Jacob má pravdu'' pronesl Nash, ale to co dodal jsem neslyšel. Nechtěl jsem vylézt z pokoje po tom co jsem slyšel, ale Mahogany pro mě stejně dolezla. 
A tak sedím s lidmi které jsem měl brát jako rodinu, a jel  bůh ví kam, na setkání ,,našich'' fanoušků. Byl jsem tak moc unavený že jsem cestou usnul. Kluci si nejspíš povídali, jelikož jsem slyšel sem tam i nějaké jejich odpovědi, ale jinak jsem nevnímal. 
Probudil jsem se až u hotelu, když mě Jacob budil. Kluci mi řekli že mám pokoj sám pro sebe, a dali mi od něj kartu, pak jsme se rozdělili do svých pokojů. Jak jsem si všiml byl jsem jediný na pokoji sám, tedy krom Mahogany ta jako holka měla samozřejmě svůj pokoj. Aby se bůh ví co nestalo. I když u mě by určitě nic nevzniklo, jelikož již dlouho vím že se mi líbí kluci. Co by se stalo kdyby se to dozvěděli ostatní? Nebo fanoušci? Rozuměli by tomu? Podpořili by mě? Nebo by mě nenáviděli ještě více? Tolik otázek ohledně tohohle tématu. 
                  Fanmeeting byl zábava, tedy pro ostatní, já jsem byl až moc unavený, a moc lidí jsem tam stejně neměl takže jsem pak jen čekal až kluci skončí. ,,Nic si z toho nedělej bráško neví co je dobrý'' řekl mi Nash a poplácal mě po zádech. Bylo to po dlouhé době co tohle udělal. Zase jsem cítil bratrské teplot, co mi dala do zad jeho ruka. Musel jsem se nad tím pocitem usmát. ,,Kluci co si večer zahrát flašku?'' optal se Cameron a všichni souhlasily, takže jsem protestovat nemohl. Přišlo mi že na tyhle hry jsem moc starý, ale co se dá dělat, když chtějí hrát pubertální hry tak proč ne. 
                       Večer na pokoji jsme si posedali, a oni odněkud vytáhli flašku. Hra mohla začít. Asi hodinu hráli normálně, než pak byli nalití, takže vymýšleli blbosti. Já tedy moc nepil, jelikož alkohol nesnáším moc dobře, takže jsem se vždy snažil odpovědět či vše splnit. 
Flaška padla na mně a Jacob se zákeřně usmál. ,,Tak Hayesi jsi gay nebo bi či hetero'' zeptal se mě, a já doufal že si to nebudou pamatovat jelikož jsem odpověděl rychleji než jsem to promyslel. ,,Jsem gay'' až potom jsem si uvědomil co jsem vlastně řekl. Oni se na mně jen překvapeně podívali. Jacob se rozesmál a někteří nasadili i zhnusené pohledy. ,,Takže můj bratr je celou dobu nechutná buzna.'' vykřikl Nash a mě se nahromadily slzy v očích. Podobnou reakci měli i ostatní. Já se rychle sebral a utekl pryč z pokoje do toho svého. 
                  Brečel jsem, ani jsem neusnul, nemohl jsem přestat myslet na to co ostatní řekli. Proč proč jsem to musel říci. Co jsem si sakra myslel. Doufal jsem že na to všichni dorána zapomenou. Mé myšlenky ale nebrali klidu. Pořád jsem na to myslel. Pořád mi to běhalo hlavou. 
Ráno jsem se bál vylézt i jen z pokoje, ale jakmile jsem musel tak jsem prostě vylezl. Ale jakmile jsem viděl pohledy kluků, došlo mi že nezapomněli. Zase jsem utekl. Nevylézal jsem dokud nepřišel manažer. Řekl jsem mu že mi není dobře a zůstal jsem na pokoji. 
                  Takhle se to táhlo asi týden. Kluci se mnou nemluvily, fanoušci si všímali divné atmosféry, a připisovali to mě. Právem, ale to nevěděli. A já to nedával. Řezy byli hlubší. Ano byl jsem slaboch co nedokázal nic jiného než se začít řezat. Je to zbabělé a já to vím, ale neměl jsem tady jedinou oporu a tak jsem se chtěl vydat na ono místo kde byli mé jediné dvě opory. Proto jsem do sebe naházel prášky, a pak udělal hlubší řezy. Pak už jsem jen cítil jak mé tělo ochabuje. 
                   Pohled třetí osoby
                     Zbytek mladíků a jedna dívka našli bezvládné tělo naložené ve vaně. Snažili se nahmatat pulz ale nepovedlo se jim to. Přišli pozdě a chlapec, si odnesl nenávist sebou. Oni ho ne nenáviděli, jen nevěděli jak se k tomu postavit a to asi byla ta největší chyba. Byli opilí a nepřemýšleli nad tím co říkají, neuvědomovali si 

Zítra by mohl vyjít další. Mám nápad, ale nevím jak budu mít čas jelikož musím jít s kočkou na kastraci.