Oneshot

Hitler Child

                            Byl jsi pro ně zrůdou, zrůdou a já se jim nedivil. Nechápal jsem proč si to dělal, byl jsem na to moc malí. Ale teď nevím jak se chovat. Kdyby zjistili kdo byl můj otec odsoudili by mě podle tvých činů. I když já ten špatný nebyl. 
                           Byl to tedy jen masakr, a tvá touha po moci, nebo jen stín bláznovství. Divil jsem se jak jsi tohle vše mohl ustát, já bych se již dávno zhroutil. Nedokázal bych žít, a jak vím ty jsi to po nějaký době taky nezvládl. Nechali jste mě tu, v pocitech viny, za kterou jsi mohl jen a jen ty. Díky tvému jménu, jsem se nedokázal ani představit a proto jsem si po nějaké době, vytvořil vlastní identitu. Nemohl bych někomu říci že jsem Hitlerovo dítě. 
         Dopsal jsem toto do svého zápisníku. Takové to psaní píšu skoro každý den. Vždy se to týká té ,,zrůdy'' kterou byl můj otec. Tak moc jsem se bál toho co se stane až to zjistí. Až zjistí kdo ve skutečnosti jsem. Kdo je pravý Sebastian Arnest. Pokud by to zjistili, zabili by mě? Nebo mučili? Nebo by mi udělali vlastní koncentrační tábor? Proč jsem jen dítě. Je mi sakra pouhých 15 let, nikdy jsem nemohl za ta zvěrstva, ale pochybuju že by mě nechali jen tak.  Určitě by mi něco udělali za to čím se stal můj otec.
              Do školy jsem chodil v dětském domově. Dostal jsem se sem sám, jelikož rodiče spáchali sebevraždu.  Prostě jsem sem přišel, zaklepal na dveře a oni mě zde nechali. Ještě k tomu to byl klášterní holčičí dětský domov. Vzali mě proto že jsem sem přišel v zuboženém stavu.  Učili mě že zvěrstva na lidech jsou špatná. Jak bych se mohl stát zrůdou jako byl můj otec. I ke mně se otec ještě za dobu jeho života nechoval nějak mile, byl mě, bylo mu vidět a očích jak si to užívá. Hlavně proto že věděl že jsem gay. Nenáviděl jakoukoliv odchylku a proto mě týral.  Ale neměl jsem se komu svěřit. 
            Tady jsem se měl lépe, i sestry věděli že jsem gay, ale říkali že jim to nevadí. Bohu by to prý vadilo, ale i já jsem jen člověk, a tak to akceptovali, což mě celkem překvapilo. Škola nebyla tak špatná. Učili nás vše důležité. Od vaření až po práci v domácnosti. Nikdy mi nevadilo že jsem mezi holkami, ale jednou se to mělo změnit. Někdo přišel, vypadal na hodně bohatého člověka. Na kráčel si to jen tak mezi nás. Prý že s chce někoho adoptovat, aby jeho jediný syn nebyl doma sám.
         Čekal jsem že si vybere nějakou holku, ale zastavil se u mě. Měl jsem si tedy sbalit všechny věci, a mohli jsme jet k tomuto zazobanému muži. Přijeli jsme před obrovský dům, když mě vedl k hlavním dveřím, někdo z poza nich vykoukl. Byl to jakýsi malí blondýn. Byl celkem roztomilí, to jsem musel uznat.
            Každý den co jsem byl u nich jsem sepisoval, jak moje zážitky s oním blondýnem. Jak jsem zjistil jmenuje se Kristian Warz. Stali jsme se kamarády. Také jsem sepisoval svoje myšlenky ohledně té zrůdy o které se mi zdáli ty nejhorší noční můry. Občas jsem se budil s mokrými tvářemi, jak jsem brečel ze spaní, občas jsem prý i křičel. Tvrdil mi Kristian. Děsilo mě to, ale vše jsem bezpečně schovával.
                 Dnes jsem musel jít nakoupit. Kristian byl doma sám. Byl nemocný takže do školy nemusel, ale to by mě nenapadlo že mi bude šmejdi ve věcech. Myslel jsem že jsme kamarádi a on mě podrazí. Jakmile jsem došel domů uslyšel jsem křik svého jména z úst jeho otce. Rychle jsem tedy za ním naklusal, a když jsem viděl co drží v ruce zhrozil jsem se. Byl to můj deník. 
      ,,Tohle bych teda nečekal Sebastiane Arneste tedy spíš Hitlere.'' vyřkl znechuceně. Tak moc mě to mrazilo. Čekal jsem tedy že mně vyhodí, ale to se nestalo
            Od té doby c to věděli, mě měli za sluhu, šikana, mlácení, a rozkazy byli na denním pořádku. Nešetřili mě, Kristian ani jeho otec, mě týrali jak fyzicky tak psychicky. Co jsem udělal špatně, já nejsem on. Nikdy jsem neudělal nic špatného. Když jsem se jim to snažil říct, akorát mi přiletěla další a větší rána.  Připomínalo mi to jeho. Stali se stejnými zrůdami jako byl on. Zavřeli mě do temného sklepa, a ven jsem mohl jen když něco chtěli. Jednou přišlo i to nejhorší.
             Dnes měl Kristian narozeniny. Jeho otec mě nutil navléknout se do divného oblečení a zavřel mě do velké bedny. Ještě mezitím mi svázal ruce a nohy. Věděl že se nebudu bránit, proto jsem nechápal proč to. Jak jsem pochopil byl jsem Kristiánův dárek. Ale nevěděl jsem co se mnou bude dělat. A proto t tak bolelo. Ten večer, mě zničil úplně. Mučil mě a pak mě znásilnil a pohodil zpět do sklepa. 
             Od té doby jsem byl i jejich děvka. Hnusil jsem se sám sobě. A proto jsem již dál nemohl. A tak jsem při vaření ukradl nůž. Rychle jsem ho odnesl do sklepa, kde jsem ho schoval tak aby ho nenašli. Udělám to, udělám to večer, vše skončí dnes večer, a už nic nebude bolet. 
                 Poslouchal jsem na slovo jako by se nic nedělo, aby jim nic nebylo divné. Dnes už naposledy budu jejich děvkou, dnes již naposledy budu jejich sluhou, a pak už jen odpočinek. Ten který si zasloužím, a který mě čeká za tak krátkou dobu. Věděl jsem že sebevražda je hřích, ale já už bych to nedal.
                 Dnes večer byla změna. Vzali si mě oba najednou. Tak moc to bolelo, ale oni říkal že osoba jako já si nezaslouží nic lepšího. Že se nezbavím té nálepky syna zrůdy.  A proto když mě pohodily do sklepa uchopil jsem do ruky onen nůž. Podřízl si žíly na rukou a pak jsem udělal dvě rýhy i kolem kotníků. Dokud jsem měl dost sil napsal jsem na zeď velkým písmem slovo ZRŮDY. Pak už jsem se jen oddával slastné nevědomosti. 
           Kristian
               Byl to tak skvělí kamarád. Ale i lepší kurva a sluha. Užíval jsem si to že mám nad ním moc. Věděl jsem že on není jeho otec, ale i tak jsem ho týral. Líbilo se mi to. Ale když jsem dnes vešel do sklepa a viděl jsem tu spoušť  uvědomil jsem si že my nejsme jiní jako jeho otec. Utýrali jsem nevinné dítě. Jsme stejné zrůdy jako byl ON.