Oneshot

Rape

                           Ren 
                          Dětství
                           Když mi bylo 5 let, dělal jsem jen problémy. Rodiče mě za to nenáviděli, jelikož si na nás ukazovali prstem. A tak mě dali do ústavu. Tehdy jsem měl dlouhé vlasy a štíhlou postavu, rád jsem se oblékal jako holka. Měli tak hezké oblečení. Kvůli tomu jsem nevycházel s ostatními dětmi. Stranili se mi, potají si šeptali za mými zády, ale já to neřešil. Chtěl jsem být sám sebou a to mi nikdo nesebere. 
Přežíval jsem v ústavu, v mých 11 letech sem  ale nenastoupil nový ošetřovatel. Vypadal mile, na všechny se jen usmíval, ale nikdo ho ještě pořádně neznal. Já se stranil jemu, ale on i tak využíval toho když byl se mnou sám. Nemyslel jsem si že mé poprvé bude s mužem o 23 let starším než jsem já. 
             Flashback
            ,,Rene pojď se mnou musím s tebou mluvit.'' vykřikl na mně mile usmívající se muž, a tak jsem tedy za ním šel. Dovedl mě do jeho kanceláře, jakmile vešel i on zamkl dveře. Já se na něj jen s otázkou v očích podíval. On ke mně přistoupil a jeho ruka se objevila na mé tváři tedy spíš na puse a nosu. ,,jestli jen cekneš bude tě to bolet víc Rene'' řekl jen, a mě začali z očí stékat slzy. Nejdřív ze mně sundal halenku. Začal si hrát s mými bradavkami. Nic jsem nechápal co to dělá? Proč to dělá? Různě mi za ně tahal, i je kousal nebo jen olizoval jazykem. Já jen brečel. Na nic jiného jsem se nezmohl. Pak svou ruku posouval níže. Zasunul jí pod sukni i pod kalhotky které jsem měl na sobě. Sahal mi na něj, ale já nechápal proč. Stále jsem se mu snažil vyprostit ale nebyl jsem dost silný. Pak mi strčil jeho prst do mé dírky. Vykřikl jsem bolestí, pro něj to ale znělo spíše jako huhlání. Pak mě přehnul přes jeho stůl, obešel ho a jeho přirození mi strčil do pusy. Dusil mě, ale nedbal na to. Když mu to nejspíš stačilo, zase mě obešel, a strčil ho do mně na jeden příraz. A já přestal vnímat vše kolem mě. Obestřela mě temnota.
                 Když jsem se probudil vše mě bolelo. Ležel jsem ve své posteli, když jsem si ale vzpomněl co se dělo, rozbrečel jsem se. Neměl jsem sílu vůbec vstát z postele. Tak moc to bolelo, ne jen mé tělo, které jsem musel v koupelně pořádně vydrhnout, ale i má psychika se hroutila. 
               Tohle se opakovalo, často, ale občas sebou vzal i jiné kluky, i holky bral. Někdy si je bral samostatně někdy nás dokonce nutil to dělat společně a on se jen koukal. Nikdo z dospělých tomu ale nevěřil. Dokud ho jeden z nich neviděl. Řešila to policie, a jeho vykopli prý šel do vězení. Bude konečně klid?
               Zbytek let do mých 18 jsem tam trčel, a vzpomínal a vše co se dělo, nešlo to vytěsnit. Nesnášel jsem cizí dotyky, přestal jsem se oblékat jako holka, nenáviděl jsem sebe, i své okolí. Zatvrdil jsem se do sebe. 
                  Když mě pustily první co jsem udělal bylo že jsem zašel do nového bytu, který každému  zajišťoval ústav.  Když jsem vše uklidil, vyrazil jsem do kadeřnictví. Nechal jsem si ostříhat své vlasy. Nechtěl jsem mít na to vzpomínky. Nakoupil jsem si své nové oblečení, a začal hledat práci. Vždy mě to táhlo k hudbě, a tak jsem začal pouličně zpívat. Nejdřív jsem začal coverama, ale potom jsem zpíval i své písně. Začal jsem víc cvičit, a nabírat svalovou hmotu. Už nebudu ten slabý. 
                Rodině jsem se vyhýbal i když se mnou chtěla navazovat kontakt, mě to bylo jedno. Dali mě někam, kde mi ublížili ještě víc. Byla to jejich vina. A tohle jim neodpustím. I brácha se jich ale zastává. Tak mě štve. S ním se vídám, jelikož ví o mé práci .
                Jednou když jsem zpíval byl tam nějaký chlápek, prý producent. Řekl že pokud chci mám se dostavit na danou ulici, že zakládají skupinu. A já jsem si řekl proč to nezkusit. Hned druhý den jsem se tam vydal. Přivítal mě s úsměvem. Potkal jsem se i se zbylýma klukama. Byli hrozně fajn. Chtěli vidět co umím takže jsem dostal do ruky mikrofon a začal zpívat. 
Když jsem dozpíval všichni na mně vykuleně koukali. ,,Bylo to špatný, nebo co?'' optal jsem se. Oni se jen rozesmáli. ,,Ne byl jsi skvělí, myslím že můžu říct vítej ve skupině.'' jakmile to řekl myslel jsem si že to se mnou sekne. 
Pak to jelo hrozně rychle. Nový písničky, nový tance, koncerty a fanoušci. Dokázali mě odreagovat, ale ani tak jsem nesnášel doteky. To taky byla moje podmínka toho že se do skupiny přidám. Nesmí se mě dotýkat. Oni ač nechápavě to odsouhlasily. Užíval jsem si to. Dokud jednou bratr nepřišel s tím že ten co ubližoval mě je na svobodě a pracuje v jiném ústavu zase s dětmi. Musel jsem něco udělat. A tak jsem jim zařídil vstupenky na náš koncert, i s tím že nás potkají. Musím pomoc dalším. 
                   Byl čas na náš koncert na kterým budou. Čekal jsem, byl jsem napjatý, dnes se dozví i kluci o mém dětstvím. Byl čas, dnes byli jediný kdo mají přijít za námi, měl jsem to zařízený. Byl s nimi dokonce i on. Jen manažer ho má zabavit. 
Jsou tu mám trochu strach. ,,Čau kluci, vím tohle bude divný, ale mám otázku ohledně toho co vás hlídá. Znal jsem ho, taky jsem byl v ústavu a on tam byl. Znásilňoval slabé, znásilňoval dost dětí, dokonce i mě, a já chci pomoc těm kterým by to mohl dělat nadále, proto se vás chci zeptat, zda to není nikdo z vás?'' řekl jsem, když v tom tam vtrhl on. Nezmohl jsem se na nic. ,,Helem se není to Ren? Kluci něco vám řeknu, tenhle parchant dělal v mém minulé zaměstnání ohavné věci'' řekl a rozesmál se. Neudržel jsem se a tak jsem mu jednu vlepil. Ale jakmile se mě dotkl, nic jsem nedokázal. Praštil mě do břicha a dal mi pěstí. 
Když odešli kluci se ke mně rozeběhli. Objali mě, bylo to tak příjemné, bylo příjemné cítit to teplo. Tak dlouho jsem si to odpíral. Cítil jsem se s nimi příjemně. ,,Co to sakra bylo za psychopata Rene. A je pravda co jsi řekl??'' optal se mě Baekho. Já jen kývl. On mě hned zase objal. Pak jsme už ale museli zpívat. Koncert začal, a já přišel hned na jiné myšlenky. 
Po koncertě jsme šli do šatny. Někdo nám zaklepal na dveře. Byli to dva z těch kluků. ,,Nevěříme mu že jste úchyl, jelikož jsme viděli co dělal našemu kamarádovi'' řekli a já se jen usmál. Nechal jsem od nich sehnat co nejvíce dětí, co si tím mohli projít, a pak jsem šel s nimi napolici. Dosvědčili to a on šel konečně sedět, Už nikomu neublíží.
A s klukama vystupujeme i nadále. A taky máme nadaci pro lidi co si prošli podobnými věcmi jako já.