Oneshot

Sirotek

                    Vyrůstali spolu, jelikož jeho rodina si ho adoptovala. Měli se vzít, ale on ho vyhodil po 20 letech s tím že k němu nic necítí, a nechce si s ním kazit život. Najde novou lásku.
                      Jisung 
                     Žil jsem v dětském domově, jelikož mí rodiče zmizeli. Děti mě neměli rádi, jelikož jsem byl jiný. Byl jsem zamlklý, a neměl jsem rád společnost. A taky možná to bylo kvůli tomu že jsem měl fialové oči a bílé vlasy. Šikanovali mě dennodenně, ale pak jsi se objevil ty. Pomáhal jsi mi, chránil jsi mě a trávil si se mnou svůj čas. Pak si nás adoptoval jeden moc hodný pán. Byl to pouliční kuchař, a staral se o nás jako o vlastní. Začal jsem ho brát jako otce kterého jsem nikdy nepotkal. 
Už v dětství jsme si slíbili že spolu zůstaneme, že až vyrosteme vezmeme se. Kvůli tobě jsem začal nosit brýle, aby se ti nesmáli kvůli mým očím a o vlasech jsme tvrdily že si je barvím. Pak v mích 16 letech jsem odjel studovat do zahraničí. Vyučil jsem se kuchařem. Chtěl jsem být ve vaření stejně dobrý jako taťka. A dařilo se mi. Rok jsme si spolu volali, ale pak jsi mi přestal zvedat telefon. Musel jsem to tam vydržet sám. Byl jsem sám celé čtyři roky a ty jsi se neozýval. 
Dnes byl poslední den  tomhle světě bez vás bez tebe. Když jsem šel na letiště srazil mě jakýsi kluk. Byl moc hezký, ale nestihl jsem si ho moc prohlížet jelikož hned začal  utíkat, a za ním se rozeběhli další lidi. Jaj.
Stihl jsem se rozloučit a pak jsem již mířil na letiště. Nechal jsem se odbavit a čekal jsem až vyhlásí můj let. Pak jsem nastoupil do letadla, už se těším domů. Když jsem si sedl, myslel jsem si že vedle mě už nikdo sedět nebude, ale to jsem se šeredně spletl. Sedl si vedle mě ten kluk s kterým jsem se srazil, a za nás si sedly ti lidi co ho sledovali. No neřešil jsem to a snažil se spát. To se mi i povedlo, prospal jsem celí let.
Když jsem se probudil, zněla akorát výzva aby jsme se připoutali že budeme přistávat, a tak jsem i udělal. Čekal jsem až naše letadlo dosedne. A pak jsem musel počkat než se ten vedle mě zvedne aby letadlo opustil. Pak jsem si mohl jít pro kufr. A tak jsem i tak udělal. Když jsem opouštěl letištní halu, viděl jsem něco co jsem asi neměl. V něm  mém dětském příteli byl zavěšen někdo jiný a líbali se. Rozešel jsem se tedy jeho směrem. Chtěl jsem na něj vykřiknout ale všiml si mě dřív než jsem něco stačil udělat. Odstrčil od sebe toho kluka a snažil se mi něco nakecat ale já ho nevnímal. Po tvářích mi tekli slzy jediné na co jsem se zmohl bylo vlepit mu facku a rozejít se pryč. Ale to bych nesměl do někoho vrazit. Byl to zase ten kluk, který vedle mě seděl v letadle. Máme na sebe až moc štěstí.  On se na mně jen lítostivě díval, chtěl jsem se rozejít pryč, ale nějak to nevyšlo. Jelikož jsem přes pláč nic neviděl. Zakopl jsem, on mě stihl chytit. Koukali jsme si navzájem do očí. Pak mě postavil, chtěl jsem odejít, ale to by mě nesměl zastavit něčí hlas. ,,hej hej počkej'' a tak jsem tedy zastavil. Byl to ten kluk. ,,Jsem Minho a ty?'' zeptal se mě. ,,Já jsem Jisung'' řekl jsem jen a pak jsem konečně odešel z téhle prokleté haly. Slzy mi smáčeli mé tváře, a brýle jim nedokázali zabránit. 
                     Dorazil jsem k našemu stánku, táta zase vařil a tak jsem ho jen objal, a nic neřešil. Odložil jsem si věci domů, a vystřídal sem taťku. Když už jsem byl tak dlouho v zahraničí kvůli vaření, tak ať si odpočine. Užíval jsem si to, vaření mě vlastně baví, jinak bych to nikdy nestudoval. Stmívalo se, když v tom před plotnu přistoupil ten kdo mi nejvíce ublížil. Měl jsem chuť po něm něco hodil, a první co se naskytlo byla cibule. Hnal jsem ho, neměl jsem ho náladu ho vidět. Když v tom jsem z druhé strany slyšel smích. ,,Nevěděl jsem že se cibule používá jako zbraň Jisungu.'' pronesl ke mě strýc Li je to kuchař v sousední restauraci. A když jsem se na něj otočil byl tam i s Minhem. ,,No co? Vše se dá použít jako zbraň '' řekl jsem a usmál se.
                        Minho k nám chodit každý den celí tři měsíce. Stali se z nás kamarádi. Je to skvělí kluk. Sbližovali jsme se spolu, a já k němu začínal něco cítit. Nevím co tohle jsem cítil vždy jen s ním. Ten se tu vlastně už neukázal. A kdyby se tu ukázal cibuli mám vždy. 
Dnes to bylo ale jiné. Minho přišel ubrečený, a nechtěl mi říct proč, a tak jsem ho jen pevně objal. A on mi objetí opětoval. Když jsem se na něj pak podíval, políbil mě. A mě se to sakra líbilo. 
Od té doby jsem kuchař, přítel a nejštěstnější člověk na planetě.