Oneshot

Ghost 1/2

Příběh inspirován thajským BL dramatem He's Coming to Me je to skvělá seriál proto ho chci v nějaké podobě napsat i sem. Bude to první příběh co bude rozdělen. Jelikož jsem unaven tak to vydám ve dvou dílech jinak by to bylo dlouhé.
Singto= řeč psaná normálně
Ohm= řeč psaná kurzívou
Duchové= řeč psaná tučně
Kamarádi Ohma a Táta= řeč psaná podtrženě
Singto
     Žít nebo nežít to je otázka kterou si každý aspoň jednou položí. Já jsem si jí nepoložil a už ani nepoložím jelikož jsem umřel. Zemřel jsem v den mích narozenin na infarkt, měl jsem problémy se srdcem a tak se to stalo. V ten den jsem poslouchal hudbu na svém walkmanovy,  když v tom mé srdce začalo splašeně být. Začal jsem po šuplících hledat prášky, ale nikdy nebyli. Pak už jsem jen padl na zem a díval se před sebe dokud jsem neucítil poslední úder. Oči jsem měl stále otevřené ale už jsem nic nevnímal a ani necítil.  
      Pak jsem se jen probudil u hrobky. Byli tu se mnou ještě dva další duchové Gunsmile který rád nadává a Guy. Byli jediný s kým jsem tam mluvil.  Uběhlo deset let co jsem umřel píše se rok 2008. Nikdo mě za tu dobu nepřišel k hrobce navštívit. Byl jsem z toho skleslí, to na mně rodina zapomněla nebo jim za to nestojím.
    Dnes byl zase svátek ChingMing kdy lidé chodí uklízet hrobky a dávat jídlo svým zemřelým. Jako vždy jsem se sluchátky na uších čekal zda li někdo nepřijde i ke mně. Když v tom kolem mé hrobky procházel pán s mladým chlapcem. Chlapec se zastavil a začal mluvit k pánovi. ,,Pa, proč je tato hrobka hnědá a ne tak zelená jako ostatní?'' ,,Jeho rodina neplatí poplatek proto se o to nikdo nestará'' když  jsem zaslechl tyto slova moje nálada znovu klesla. ,,Pa dáš mi vonnou tyčinku?'' zeptal se chlapec. Jeho otec mu jí tedy podal a zapálil mu jí. On něco vyhrabal s kapsy od kalhot a společně s tyčinkou to dal na hrobku. ,,Snad ti to bude stačit'' řekl ještě a podíval se mým směrem. Chvíli jsme si dívali do očí, ale pak odběhl za jeho otcem. (On mě viděl?) pomyslel jsem si. Pak jsem odešel za Gunem a Guyem. ,,Kluci je možné aby s námi nějakým prostřednictvím komunikoval?'' zeptal jsem se jich. ,,Co? Kdo? Jak? Proč?''  ptal se hned Guy. ,,To není možný. Lidé a duchové jsou v jiné sféře.'' řekl na to hned Gun. On my musí kazit náladu. Celou dobu jsem přemýšlel nad tím zda li je to možné aby mě viděl. Přemýšlel jsem tak dlouho že tu byl další rok.
      Dnes byl zase svátek ChingMing a já čekal jestli se ukáže. A on se vážně ukázal. První přiběhl za mnou, ale když si všiml že nic nenese utekl za tátou. Když se vracel všiml jsem si vonné tyčinky a nějaké krabičky v jeho ruce. ,,Nevím co máš rád tak aspoň tohle.'' řekl a já se nad tím zamyslel. ,,No mám rád čokoládu, grilované vepřové.'' říkal jsem ale pak jsem si uvědomil že mě neslyší jelikož se na mně ani nepodíval. ,,No to je jedno'' dodal jsem ještě. Kluci se mně snažili po tomto dni rozveselit.  Jelikož zase nikdo nepřišel a on mě nejspíš neviděl. Povídal jsem si tedy s papoušky kteří byli na hřbitově v kleci.
            O další rok později přišel zase a tentokrát toho přinesl víc. Čokoládu, vepřové maso. Musel mě slyšet, položil to i s tyčinkou na náhrobek. ,,Příště by si si měl vzít čepici je vedro, mohl by jsi onemocnět.''  řekl jsem a on odbíhal. ,,Příště by si mi mohl přinést vepřové kuličky.'' křikl jsem na něj ještě. Pak jsem se taneční krokem vydal za kluky. Oni na mě jen vyjeveně civěli. ,,Co se děje? Dnes nejsi tvoje typické já.'' řekl Gun. Já se jen zasněně usmál. ,,Si neviděl dnes přišel ten kluk a dokonce se Singtem mluvil.'' řekl mu na to Guy a já splašeně přikyvoval.  ,,Tomu nevěřím'' řekl mu na to Gun. ,,Dobře pokud mi příští rok přinese vepřové kuličky tak mě vidí'' řekl jsem na to. A je tu zase doba čekání.
      Čekání se přece jen vyplatilo a je tu zase  ChingMing a já u své hrobky čekám na něj.  No ještě tu není tak se chvíli zdejchnu ale určitě přijde. Čekal jsem když v tom jsem uslyšel. ,,P' přinesl jsem ti vepřové kuličky. P' jsi tu ještě? Asi si se znovu narodil.'' na to jsem mu musel odpovědět. ,,Ještě ne'' řekl jsem a on se na mně otočil. ,,Ty mě vidíš a i slyším. A máš dokonce čepici.'' řekl jsem, ale on hned co si to uvědomil začal dělat jako že nic. ,,To nezakryješ'' řeknu, ale v tom na něj zavolal jeho otec že musí jít. On se za ním tedy rozutekl. Tak jsem se tedy vydal svým směrem. Kluci na mně čekali v ,,altánu'' no je to spíš dřevěná bouda. ,,Přišel a vidí mě'' řekl jsem hned co jsem k nim přišel. ,,Ale uvědom si že jsem každý v jiné sféře'' řekl opět Gun. Vím to připomíná mi to pořád. Uraženě jsem si nasadil sluchátka, vecpal mu kuličky do ruky a odešel. ,,Vidíš co děláš, víš že je citlivý'' slyšel jsem ještě Guye. Gun mu na to jen odpověděl ,,Může být vůbec citlivý'' a Guy na to ,,Jo a taky tě mlže na kopnout.'' a poslední co jsem viděl bylo jak ho nakopl do zadku. 
        Dnes to byl divný den. Vím je zase ChingMing měl bych  být rád že ho uvidím, ale to by se mi nesměl zdát tak děsivý sen o něm. Ve snu na mně volal, ale když jsem se ho chtěl dotknout nešlo to, nějaká neviditelná síla mě začala táhnout pryč.  S hrůzou jsem se vzbudil. Snad je v pořádku, říkal jsem si, ale v tom jsem slyšel vzlyky. ,,Hej chlapče jsi v pořádku?'' zeptal jsem se ho ale místo toho aby odpověděl mě objal. Jak je to možné? On mi jen smrkal do trika. ,,Chlapče co se děje?'' zeptal jsem se ho zlehka. ,,Umřel mi táta'' řekl a zase popotáhl. ,,Myslím že tvůj táta je už na lepším místě a nechtěl by aby jsi plakal jsi přeci silný'' řekl jsem mu a on se ode mně odtáhl. Až teď jsem si uvědomil co se tu dělo. ,,Počkej když se mnou mluvíš a můžeš se mně dotýkat, znamená to že si mě viděl celou dobu.'' řekl jsem a on jen s úsměvem přikývl. ,,Tak proč si mně ignoroval.'' řekl jsem mu. ,,Bál jsem se táty. Říkal mi že se nesmím bavit s cizími lidmi, a chtěl mě poslat do nemocnice.'' řekl a já ho pochopil. ,,Už neplač dobře. Jak se vůbec jmenuješ. Já jsem Singto.'' řekl jsem mu a on na to ,,Já jsem Ohm'' musel jsem se zeptat na tu otázku. ,,Přijdeš příští rok zase?'' zeptal jsem se ho a on přikývl. ,,Slib'' dodal jsem ještě a natáhl k němu malíček. On ho přiložil k mému ale bez doteku. 
          Další rok jsem čekal, ale on nepřišel. Kluci si ze mně dělali srandu, ale mě to bylo jedno, byl jsem zklamaný, ale třeba nemohl kvůli škole. Jak mi říkali kluci.
          Další rok prarodiče kluka který má hrobku vedle mě měli na hrobce hostinu a co Gun neudělal samozřejmě že  si něco vzal. Vzal si kuře, chvíli mi taky nabízel ale já odmítl. Nejsem žádný zloděj. Když Gun odešel zakoukal jsem se na sladkosti. Byli to ty samí co jsem od něj dostal. ,,Nech je tohle je pro tebe.'' ozval se nade mnou hlas. Koukl jsem se kdo to mluví a jestli je to vůbec na mně. Bylo to na mně a byl to ten na koho jsem čekal už dva roky. ,,Ohm'' řekl jsem jeho jméno a usmál se. On pak za pomocí vonné tyčinky mi předal čokoládu. 
         Takhle za mnou jezdil každý rok. Dozvěděl jsem se od něj že vidí barvy duchů. Modrá= že umřel před časně. Žlutá= že neměl řádný pohřeb a červená= neví jak zemřel. Bylo to zajímavé, ale nechtěl mi říct kterou barvu vidí u mě. 
           Každý rok mi něco vozil, dokonce i nové oblečení. Přišli jsme na to jak to udělat abych ho měl na sobě. Bylo to vtipné, tolik druhů oblečení, které přinesl. Nejvíc se mi ale líbili modré kalhoty, žluté triko a na to modrá bunda. ,,V tomhle by si mohl klidně ven.'' řekl. ,,No já vlastně ven nemůžu nemám žádné návštěvníky abych mohl za hranice hřbitova. To by mi někdo musel pálit vonné tyčinky'' řekl jsem popravdě. ,,Tak víš co já tě ven vezmu'' řekl rozvážně. Byl jsem nadšený. Zapálil vonnou tyčinku a jeli jsme autem. Dojeli jsme k moři. Povídali jsme si, bylo to zábavné. Zjistil jsem že nemá přítelkyni. On se ptal na mou smrt. Řekl jsem mu tedy o tom infarktu. V tom jsem se ale objevil znovu u hrobky. Zapomněli jsme na  tyčinku. Pak přijel zase on. ,,Omlouvám se zapomněl jsem to zapálit.'' řekl a já se jen usmál. ,,Děkuji  příště'' nedořekl jsem to protože mě zastavil. ,,Víš P' příště už nejspíš nepřijdu, jelikož budeme vykopávat otce a babičku. Nebudu už sem jezdit zametat hrobku.'' řekl sklesle. Mě nálada taky sklesla, bylo mi to líto, ale co se dá dělat. Tak jsem mu poděkoval a rozloučil se. ,,Přijeď mě navštívit'' řekl jsem už když mě nemohl slyšet.
Ohm
Jako malý jsem jezdil s tátou na čínský hřbitov, měli jsme tam babičku. Máma s námi nejezdila, neměla ráda hřbitovy.  Jednou jsem narazil na hrobku na které seděl celkem mladý kluk, kolem kterého byla rudá aura. Takže duch co neví jak zemřel. Chodil jsem za ním pokaždé. Ale dělal jsem jako že ho nevidím bůh ví co by mi na to řekl táta. Stačilo to jednou. Když mi umřel táta, šel jsem plakat k němu na hrobku. Objal jsem ho a on mě utěšil. Pak jsem za nim jel až po 2 letech jelikož jsem měl hodně práce se školou kvůli tomu že jsem se hlásil na práva. Chci mu pomoci tak takhle to snad půjde. Po dvou letech jsem za ním zase přijel. Skoro mě nepoznal. Dost jsem vyrostl. Stali se z nás kamarádi. Když jsem věděl že tam jedu naposledy řekl jsem si že ho vezmu ven. Bylo to skvělé. Povídali jsme si. Dozvěděl jsem se že ,,umřel'' na infarkt.  Pak ale zmizel. Došlo mi že vyhořela tyčinka a tak jsem jel na hřbitov. A přišel čas kdy jsem mu musel oznámit že nepřijedu. Mrzel mě jeho pohled ale co se dá dělat.