Oneshot

1.12.2021

Nebyl oblíbený, vlastně všichni ho měli za šaška jelikož mezi ně nezapadal. Byl šprt s brejlemi na nose. Nebavil se o sexu a hlavně byl gay. Proto nezapadal do jejich společnosti a proto si z něj utahovali. Neřešil to i když ho to bolelo. Ale jednou se to změnilo, tedy alespoň si to myslel než zjistil krutou realitu.
    Začal mu psát kluk který se mi již dlouho líbil. Byl stár školy a ten co si z něj dělal nejvíce srandu a proto to nechápal. Psali si jako by byli staří kamarádi. Psali si o všem, psalo se mu s ním skvěle, komunikovali spolu vždy snad celí půl dne. Líbilo se mu že se začal zajímat a přitom to nechápal. 
          Začínal ho mít rád, a přitom když přišel do školy ani se na něj nepodíval, jako by nic nevěděl, ale on to neřešil, přešel to tím že asi nechce aby se vědělo že se s ním tímhle způsobem baví. Vždy když ho viděl ve škole jak se baví s těmi jeho kamarády, zamrzelo ho že se s ním nechce bavit. Říkal si co je na něm jen špatného. Nikdy to nechápal. Nepřišel si tak špatný. No a co že nosí brejle a má dobré známky. To neznamená že je špatný člověk. 
      Když uběhl měsíc chtěl po něm i nějaké fotky. Tak mu poslal, ale o mu napsal že nemyslel takové ale víc sexy. A on pochopil. Svlékl se tedy do boxerek a vyfotil se. Fotku poslal, on se nestyděl za své tělo. A takhle to šlo skoro každý týden. Jednou do týdne si napsal o takovou fotku, ale když si napsal on nic mu nepřišlo. Ale on to nechal být. Šťastného ho dělalo jen to že si s ním píše. 
        I přes to že ho štvalo jak ho ve škole ignoruje, posílal dál a dál. 
        Jedno to stejně ale končí. Byla párty a on ho pozval s tím že se sejdou. Začal se tedy chystat. Tak moc se těšil. Že se s ním konečně bude bavit, že si sním popovídá, ale co se stalo to nečekal.
   Oblékl na sebe bílé tílko, černé upnuté kalhoty a černou koženou bundu. Vzal do ruky telefon, peněženku, a vyrazil směr bar kam ho pozval. Byla to třídní párty, všichni na něj jen zírali. A potichu si šeptali kde nechal brýle a co to má na sobě. Nikdo ho takhle neznal. Ale to partě onoho kluka nezabránilo udělat ten nechutný plán. On tam s nimi, nebyl, nechtěl vidět jak někoho zničí. Ani si s ním nechtěl psát aby mu ublížil. Nebyl to on. Neničil lidi. Sám byl gay, a kamarádi to o něm věděli tak proč ubližovali někomu nevinnému jako byl on.
       Když přišel onen blondýn do baru hledal. Napsal ještě esemesku kde je. Poslední esemeska co mu přišla bylo před tebou. Viděl před sebou vytlemenou partu ale bez něj. Pak se otočil a na plátně byli jeho fotky, jejich zprávy. Zhroutil se mu svět. Jak mohl. Rychle vběhl ze dveří, ale ještě než z nich vyběhl narazil do něj. On se na něj jen mluvně podíval. Jeho to nezajímalo a běžel dál. On však běžel za ním. Nic platné mu to nebilo nedokázal ho zastavit. Blonďáka srazilo auto. Umřel na místě, a všechno jen kvůli těm povrchním lidem, kvůli pitomému telefonu a kvůli pitomé lásce.