Oneshot

9.12.2021

            Jimin
            Narodil jsem se do královské rodiny, možná jsem měl krev krále, ale na půl byla i prosté služky. Nikdo mě nebral vážně, nikdo si mě nevšímal, jen když mě šikanovali nebo se mi smáli. Nikdy jsem jim nic neudělal, ale stejně mě nenáviděli. Byl jsem zavřený v nejodlehlejším koutu zámku, kam nikdo nechodil. Jediný kdo mi dělal společnost byl můj sluha a pes. Sluha tu byl proto aby hlídal že neuteču do zámku. Nosil mi jídlo, a když bylo potřeba abych se něčeho  účastnil i já musel mě tam zavést. Prý abych neutekl, to víte že jo. Kam bych tak zdrhl. Mohl jsem se celé dny utápět jen ve své mysli, nebo si číst, ale časem to omrzí každého. Přišel jsem si jako vězeň. Měl jsem tu, alespoň svou zahrádku, kytky, zelenina, a pár ovocných stromů. Bylo to místo které jsem miloval, jako jediné v tomto zámku. 
          Myslím že kdybych umřel nikomu bych nechyběl. Nad touto věcí jsem přemýšlel často, jelikož se mi nelíbilo mé věznění, tímto bych se alespoň osvobodil. Pozítří se má konat Vánoční bál. Miluju hudbu, ale málo kdy mě tam pustí, a tak je pozoruji jen z poza oken. Jak tancují, radují se a pijí. Jak rád bych si šel zatancovat. Přemýšlel jsem jestli to tenhle rok bude jiné. 
     Čekat jsem mohl cokoliv, ale nic se nezměnilo, řekli mi že mě tam nechtějí, jelikož se nechtějí ztrapnit před jeho veličenstvem. A tak jsem zase stál za oknem a pozoroval je, bylo celkem složité utéct tomu týpkovy co mě hlídal, ale dokázal jsem to. Byl tam moc krásný muž, nevěděl jsem kdo to je, ale podle vzhledu byl vážně pěkný. Urostlý, postava vypadala svalnatě, a široká ramena to potvrzovala. Blond vlasy měl upravené tak aby mu nepadali do očí. Zdálo se mi jako by se na chvíli podíval mým směrem, ale to se mi asi jen zdálo.
       V tom někdo vyběhl ze dveří. Byl to můj starší bratr. ,,Co si myslíš že tu děláš Jimine?'' vykřikl po mě a začal mě někam táhnout. Zavřel mě do starých stájí. 
            Jin
            Dnes měl na ples přijet Král NamJoon. Byl to velice pohledný muž, a tak jsem doufal že by si mne mohl všimnout. Proto musí Jimin zůstat zavřený, aby něco nepokazil. Ne že bych nebyl krásný dost, ale Jimin byl prostě až moc roztomilí. Vše se připravovalo. Všude lítali sluhové, a u mě byl ještě krejčí, aby mi pomohl obléci oblek. Byl krásný, byl vínové barvy a pod tím jsem měl černý rolák. Na hlavu mi ještě postavily korunu. 
          Vyrazil jsem do sálu, a bál mohl začít. Po nějaké době vešel i král NamJoon. Byl vážně pěkný, ale můj typ byl úplně někdo jiný.  Ale tento král měl velkou říší, armádu a byl bohatý. Proto jsem se mu nenápadně vnucoval, ale když jsem viděl jak zírá do okna taky jsem se  tam podíval. Za oknem stál Jimin. Naštvalo mě to a tak jsem se za ním rozešel. Hned co jsem k němu došel jsem po něm křikl. ,,Co si myslíš že tu děláš Jimine?'' Chytl jsem ho za jeho malou, tlustou ruku a táhl jsem ho do starých stájí. Tam jsem ho jen hodil na zem, a zavřel za ním dveře. Mám už ho plný zuby. Zapálil jsem si sirku a hodil jí na seno. Ať klidně chcípne, nebude tu oxidovat. 
          Jimin
        Začal jsem cítit kouř, rozkašlal jsem se. Podíval jsem se odkud kouř jde a šel ze seníku, který hořel. Snažil jsem se rychle otevřít dveře, ale byli zamčené. Nešli vůbec otevřít. Začal jsem na ně bušit, ale bylo to k ničemu kdo by mě slyšel. Padl jsem na kolena. Nemohl jsem pořádně dýchat oheň se rozšiřovat, a polykal vše kolem něj. Cítil jsem jak se přibližuje, už jsem nemohl. Cítil jsem žár na své tváři a pomalu jsem zavíral oči. Až umřu, nikomu stejně chybět nebudu.
            NamJoon
          Viděl jsem jak onoho kluka co stál za oknem starší princ někam táhne. Sledoval jsem je tedy. Viděl jsem jak sním hodil o zem ve starých stájích a jak hází sirku do slamníku. Počkal jsem až se vzdálí, ale to už se oheň rychle rozlézal. Rozeběhl jsem se ke dveřím a rozvazoval jsem řetěz. Šlo to ztěžka, ale po nějaké chvíli se mi to podařilo, ale jakmile jsem vlezl do stáje viděl jsem onoho hocha na zemi, oheň mu olizoval půlku tváře. Bude tam mít jizvy, to vím už teď.
             Rychle jsem ho tam odsud vytáhl než se to málem zbortilo. Odnesl jsem ho do půjčeného pokoje, zavolal jsem k sobě doktora. On ho šetřil, ale se slovy že mu zůstane znetvořený obličej, pomalu odcházel. Bylo mi líto tak krásného kluka, ale myslím že jizva krásu jak těla tak duše nesmaže. 
     Přinesl jsem si k posteli lavor s vodou a začal jsem ho lehce omývat. Byl vážně krásný, měl vypracované tělo, a roztomilé baculaté tváře a ruce. Jeho ruce by se do mých vlezli možná tak dvakrát, jak byli maličké.  Tohohle kluka tady nenechám. Nechápu co to do prince vjelo, že tohle udělal. Tohle je nechutné, princ by měl být ke všem milí ne. 
     Jimin
         Probudil jsem se v královském pokoji. Co se to děje? Já neumřel? Divil jsem se, ale když jsem se lehce natočil a lehl si na tvář neskutečně mě zabolela. Rychle jsem vstal z postele a koukl se do zrcadla. Na mé tváři byla velká spálenina. Chtělo se mi z toho brečet. Co mi to provedl. V tom si však někdo za mnou odkašlal. ,,Jak se jmenuješ?'' pronesl ke mně onen krásný muž. ,,Já jsem Jimin''' vykoktal jsem za sebe a zrudnul jsem na zbylé části. ,,Krásné jméno já jsem NamJoon.'' co on je král. To ne to ne otec mě zabije, mám přeci zákaz. ,,Musím už jít, omlouvám se veličenstvo'' řekl jsem a chtěl jsem odejít, ale dveře byli zavřené. ,,Je to v pořádku, neotravoval si. Proč ti to princ udělal'' ptal se mě na otázku, na kterou nemám odpověď, jelikož bych mu musel říct kdo jsem. A tak jsem mlčel. ,,Mě se nemusíš být vážně ne'' řekl a já mu věřil. ,,On bratr, bratr mě nemá rád.'' řekl jsem. On se jen zamračil. ,,Ale to ti přeci  nemusí dělat toto.'' řekl. Nevěděl jsem co říct. On se však ke mně rozešel a obejmul mě. Bylo to příjemné. 
NamJoon
On je to jeho bratr? A to bych si měl vzít někoho takového. No dostal jsem nápad.
Šel jsem za králem. ,,Prý si mám vzít vašeho syna?'' řekl jsem a král jen kývl. ,,Já to beru, ale nechci Jina, chci Jimina'' řekl jsem narovinu. On se na mně zaraženě podíval. ,,No dobrá, ale smím znát důvod?'' zeptal se a já začal vysvětlovat. ,,Včera když jsem viděl vašeho syna za oknem, jak kráčí k Jiminovi, přišlo mi to divný a tak jsem je šel sledovat. Nikdy bych neřekl že vlastní bratr by pomocí ohně zabil mladšího'' Král se na mně jen udiveně podíval. 
        Pak jsem odešel. 
       Vše bylo dohodnuto, Jin dokonce za svůj či půjde do vězení a já si mohu vzít Jimina.