Oneshot

Dream Catcher

                    Nathan
                  Bylo mi asi 15 , když jsem od rodičů dostal, lapač snů. Byl nádherný, a řekl bych že  fungovat, jelikož se mi od té doby noční můry nezdáli. Byl jsem rád, jelikož jsem jindy nemohl kvůli nočním můrám ani spát. Nevím proč jsem je měl, nikdy jsem nekoukal na nic strašidelného, ale stejně tu byli. Ale jakmile jsem si lapač zavěsil nad postel byli fuč. 
                Dnes je mi již 20 a lapač stále visí na svém čestném místě, nad mou malou postelí. A stále je krásný. Má černou barvu, a uprostřed spleteného tvaru je hnědý lesklý korálek. Z lapače visí sedm šňůrek a na každé je černo-bílé peříčko. Beru ho vždy sebou, když někam jedu aby se něco náhodou nestalo. 
                Dnes jsem ze školy přišel dosti unavený. Byl jsem rád že jsem se vůbec doplazil domů. Venku pařilo slunce, a batoh mi připadal jako by měl kilové závaží. Hned co jsem ho shodil ze zad, jsem si musel sednout, mé nohy vypovídali službu. Dnes jsem se rozhodl jít tedy spát dříve. A tak jsem tay udělal, v půl osmé jsem si dal rychlou sprchu a pak jsem hned zalezl. Ještě chvíli jsem si četl, a pak jsem to již položil a usnul.
                  Vždy  jsem si vymýšlel své sny, ale dneska to bylo zvláštní, nebyl mnou vymyšlený. Byl jsem na nádherném kopci, ze kterého bylo vidět nějaké město, koukal jsem do dáli, na město které svítilo. Bylo to nádherné, pak jsem se podíval na nebe které bylo rozzářeno hvězdami. A když jsem se podíval za sebe stál tam podivný kluk, ale byl krásný. Bílé krátké vlasy měl jako vrabčí hnízdo, onyxové oči mě pozorovali, a na jeho tváři hrál hřejivý úsměv. Když chtěl promluvit, objevili jsme se u mě v pokoji. Probouzel jsem se, otevřel jsem oči a přede mnou stál onen kluk, tentokrát se ale neusmíval vypadal vyděšeně.
Rychle jsem se vyhoupl na nohy a chytl ho, abych se přesvědčil zda je to sen nebo ne. Jakmile jsem ho držel za ruku, štípl jsem se do ruky, jelikož to bylo reálné. Nebyl to sen. ,,Kdo kdo jsi?'' optal jsem se ho. On však dál jen vyděšeně zíral a mlčel. Z něj asi nic nedostanu. ,,Uvidíme se ještě?'' zeptal jsem se, on nic neřekl ale nepatrně pokýval hlavou, potom zmizel jako bílí oblak kouře.
              Nemohl jsem se dočkat až ho znovu uvidím, a tak jsem nemyslel na nic jiného než na něj. A tím mi den utekl rychleji. Škola byla nuda, a tak jsem si kreslil, vždy z toho však vyšel pouze on. Byl jako droga, která nevyprchá. Byl tu pořád, všude, a přitom nikde. Myslel jsem si že již začínám bláznit, a proto jsem se těšil až usnu, a až se znovu probudím a on tu bude se mnou. Přišel jsem si jako šílenec, ale láska pokud se tomu tak dá říkat z lidí blázny dělá. 
                  A tak hned co jsem přišel domů jsem pracoval na úkolech, najedl jsem se, a mohl jsem jít ještě spát. Ale to by mi to nesmělo pokazit pípnutí telefonu. Hned jsem se na něj podíval a hned co jsem si přečetl co ve správě stojí jsem se zděsil. Zapomněl jsem na úkol z matiky, který bude známkovat. A tak jsem se zase znovu vyhrabal z postele, a začal makat na matice. Matika mi moc nejde takže se to protáhlo asi do devíti večer. Byl jsem tak vyšťavený až  jsem mále zapomněl kdo na mě čeká. Hned co jsem zalezl do postele jsem usnul.
                Byl jsem v nějakém lese, kolem mě bylo pusto, ale les byl světlý. Prozařovalo sem sluníčko. Viděl jsem ho na malé skalce, jeho vlasy na slunečním světle zářili. Rozešel jsem se za ním. ,,Zase jsi tu, jsem rád'' řekl jsem s úsměvem. On se na mně také podíval s jeho krásným úsměvem. ,,Jak se jmenuješ?'' optal jsem se ho. Nečekal jsem že odpoví ale stalo se. ,,Jsem Dream.'' zvláštní jméno, pomyslel jsem si. ,,Kdo jsi?'' ptal jsem se znovu. ,,Jsem Dream catcher, chráním tvé sny před nočními můrami.'' řekl jen. Pak už jsem se ale začal probouzet, čekal jsem že už tam nebude, ale stál u mé postele, s úsměvem, a pak zase zmizel. 
             Po měsíci
           Je to už měsíc co ho potkávám, je skvělí, už se mnou mluví normálně. Dokonce jsem zjistil že když neusnu i tak přijde. A tak každé víkendy zůstávám vzhůru s ním. Je to skvělé, rozumíme si, on chápe mě a já jeho. Zamilovávali jsme se, věděl jsem že on to cítí stejně. Ale asi ho nikdy nepředstavím našim, prý to nejde. Ale to nevadí. 
              Dnes se škola protáhne, nevím proč, ale máme se prý zdržet, chce nám něco říct ředitel, nechtěl jsem, ale musel jsem. Stejně jsem přemýšlel jen nad tím jak ho dnes zase potkám, to jsem ale netušil co se děje doma. 
              Nathanovi rodiče
              Dnes se stěhujeme. Balíme tedy věci Nathanovi. Vyhazujeme nezbytnosti a tak. Nalezla jsem jeho lapač snů, byl už takový starý a tak jsem ho hodila do koše s tím že mu koupíme nový. Když vše bylo zabaleno, nakládali jsem to do aut, no vím je to podpásovka, ale mi potřebujeme pryč, máme i novou práci. 
           Nathan
            Přišel jsem do prázdného domu. Rodiče mě přivítali s tím že se stěhujeme. Sakra to ne, ne ne. ,,Kde je lapač mami?'' ptal jsem se. ,,Vyhodila jsem ho drahoušku byl už starý koupím ti noví.'' ,,Ne mami to ne, kde je?'' ,,Odvezli ho popeláři, neblbni a nastup jedeme. '' vykřikl otec a já tak tedy udělal.  Jak řekli tak udělali koupili mi noví lapač. Nebyl tak hezký, a nebyl s ním on.
             Od té doby jsem si na něj mohl jen vzpomínat, nevídal jsem ho Nepřišel.
           Od té doby uteklo pět let
            Je to již pět let a já na něj nezapomněl. Nešlo to. Nikoho jsem si nenašel, a ani jsem nehledal. Dnes jsem procházel jen tak ulicemi, když jsem někoho spatřil. Rozešel jsem se tedy za ním. Jakmile jsem ho doběhl a stopl. Prohlédl jsem si ho, a on mě. Když jsem zjistil kdo to je, objal jsem ho a on mi objetí opětoval.

Stalo se nemožné, proč ne i teď.