Oneshot

Alkohol

              Hu YeTao (Černo vlasýje Hu YeTao blondýn je Oscar CHUANG 2021)
                Kdysi jsem věřil, že lidé nejsou zkažení, že andělé neexistují, a démoni jsou je na strašení dětí. Ale po tom co jsem zemřel a bloudím po tomto světě jako duch, už věřím všemu.
Víš stalo se to dávno. Tehdy mi bylo pouze 18 let. Byl jsem s kamarády vlastně oslavit své 18 narozeniny. Byl to nějaký známý bar, kde bylo hodně lidí, a to já nemám rád přeplněná místa. Ale když už to bylo kvůli mě, tak jsem jít musel. Rodiče mě samozřejmě pustily, jelikož byli rádi že chci jít ven.
Pili jsme, zpívali, tancovali a prostě si to užívali s alkoholem v krvi. Pak ale někdo z kluků dal návrh že by jsme mohli někam jet. Že nám chce něco ukázat. A tak jsme vysmátý nasedli do auta. Já řídil, i když jsem neměl ještě řidičák, ale autoškolu jsem měl již hotovou. A tak jsme vyrazily, jeli jsme různými zatáčkami, ale cesta se mi rozmazávala. V tom jsem viděl na proti nám světla jiného auta. Rychle jsem to strhl na stranu, pak už jsem nic nevnímal ani necítil. 
Probudil jsem se v temné místnosti. Naproti mě byl bílí přízrak. Koukal jsem na něj jak se ke mně přibližuje. Nic jsem nechápal, když v tom se rozezněl strašidelný hlas. 
,,Není čas aby jsi opustil tuhle zem, ale život ti vrátit nemohu, proto se budeš toulat po zemi jako duch'' jakmile domluvil, přízrak zmizel. A já se objevil na denním světle. Tedy spíš na umělém nemocničním světle. Proč jsem v nemocnici. No to je asi jedno. Šel jsem se podíval do pokoje před kterým jsem se objevil. Leželi v něm kluci, ti kvůli kterým se tohle stalo. Všichni spali. A tak jsem si sedl na nejbližší židli a pozoroval je.
Možná mám bloudit po světě, ale myslím že zůstanu s nimi, budu na ně dohlížet. A jak jsem řekl udělal jsem. Přilepil jsem se na Oscara. Sním jsem byl nejlepší kamarád již od začátku. Hned co se probudil jako první se zeptal na mně. ,,Váš kamarád byl mrtví na místě'' řekl mu doktor a on se rozplakal. Bylo mi ho tak moc líto a tak jsem ho svou průzračnou rukou pohladil po rameni. On se lekl, a rozhlížel se kolem sebe. Nemůžeš mě vidět.
        Když kluky pustily z nemocnice, Oscar jel za mými rodiči. Byli stejně zdrcení jako on když se to dozvěděl. Se vším jim pomáhal, s pohřbem a takový-hle mi věcmi. Bylo mi jich tak moc líto. Čím více jsem trávil čas s Oscarem který ho trávil s mými rodiči, žárlil jsem na něj. Měl  nimi lepší vztah než já. Brali ho víc jako syna a to jím nebyl. Nemohl jsem se na to dívat a tak jsem tam odsud odešel. Sem mrtví a oni už to berou jako by byl Oscar jejich dítě a já nebyl nic. 
           Dohlížel jsem na další kluky, ale u nich jsem nedokázal být tak dlouho, a tak jsem se rozhodl cestovat. Takhle to mám aspoň zadarmo. Byl jsem sám a byl jsem mrtví. Co bych měl asi tak dělat. A tak jsem začal strašit lidi. Různě jim škodit, to byla aspoň zábava. 
Ale asi se to i vymstili, jelikož jsem se zase vyskytl v té místnosti. ,,Proč tu jsem?'' rozkřikl jsem se. Škodíš lidem, co nikomu nic neudělali.'' ,,Jsme mrtví co jiného mám dělat.'' ,,Myslím že už by byl čas aby jsi odešel.'' a jakmile to řekl, rozplynul jsem se. 

Nedělejte hlouposti, a radši přemýšlejte než něco uděláte. Kdyby nebyl hloupí a neposlouchal, radši si vážil toho a těch který měl, mohl žít šťastný život.  Blbost se lidem nevyplácí i když by občas měla. 
Váš nemocný Seba