Oneshot

Secretum Monstrum

Liam Dunbar
Žil jsem v jednom malém městečku se jménem Beacon Hills. Obyvatel tu moc nebylo, a stereotyp tu probíhal kolem. Jeho život v tomto městě byl nudný. Nic nenormálního se tu nedělo. Jediné co mohl dělat bylo, číst, chodit na trhy a navrhovat oblečení. Moc přátel tu také neměl byl samotář co chtěl zažít něco více než mu tohle město povolovalo. Jeho matka pracovalo jako obchodník s látkou. Liam proto uměl navrhovat oblečení. Ven chodil jen když musel nakoupit a nebo prát prádlo. Ve městě byla jen jedna prádelna, ale Liam tam nechodil chodil k potoku kde pral všechno prádlo v ruce. Nevadilo mu mít promrzlé ruce od chladné vody, spíše to miloval. Miloval vše co mu příroda dala, od horkého slunečního svitu, po ledovou vodu v potoce. Miloval vůni květin a zpěv ptáků, miloval barvy spadaného listopadového listí, ale co miloval nejvíce byli růže které mu matka vždy přivezla z jejích cest. I když byli vždy ze stejného místa přišli mu něčím jiné. Dnes byl čas kdy měl Liam jít zase na trhy aby nakoupil na svačinu matce která musela jet s látkami do jiného města. Liam nikdy nebyl mimo město a proto občas býval na matku naštvaný že ho tam nepustí s ní. Že on trčí zde přitom jeho matka cestuje po městech. Na trhu koupil čerstvé bagety, od řezníka šunku a pak ještě zašel do knihovny. Vypůjčil si jeho oblíbenou knihu a to Pícha a předsudek. Miloval tu knihu i když byla spíše pro dívky. Byl rád že umí číst a psát jinak by se ukousal nudou. Cestou k němu domů potkal jím nenáviděného Issaca. Tenhle kluk ho nabaloval na každém rohu, snažil se s ním již několikrát vyspat, ale Liam nebyl děvka aby mu skočil do postele. Když po úmorné půl hodině zbavování se tohohle kluka dorazil domů byl rád. Jeho matka ještě nebyla doma. Musela zajít připravit látky. Proto začal připravovat svačinu na její dlouhou cestu. Nechtěl se s ní zase loučit ale peníze potřebují. Nenáviděl loučení ale co se dalo dělat. Po půl hodině přišla jeho matka domů. Pozdravila ho polibkem na tvář. Liam se na ní jen usmál a šel si číst. Ještě před tím se s ní rozloučil a do ruky jí vtiskl svačinu. Matka musela vyrazit už teď aby byla zase co nejdříve se svým synem. Proto nasedla za vůz a pobídla koně aby se rozjel. A už s posledním zamáváním svému synovi vyrazila na dlouhou cestu.
Matka
Hned co jsem vyrazila od našeho domu se my začala stýskat ale peníze jsou důležité pro zabezpečení mého syna. Chci pro něj jen to nejlepší. Už se ho ani nemusím ptát co bych mu měla z cesty přivést vždy chce tu krvavě rudou růži. Vždy mu jí ráda dovezu, je to maličkost o proti tomu co chtějí ostatní. Jsem ráda za to jakého mám syna. Když jsem dorazila do města začala jsem prodávat. Prodala jsem toho celkem dost. Na zpáteční cestě jsem projížděla kolem toho hradu kde nikdo nebydlí. Po zaklepání jsem vešla dovnitř. Vypadalo to strašidelně slyšela jsem nějaké zvuky a tak jsem vykřikla zdali se zde někdo nachází. Ozvala se jen veliká rána. Tak jsem tedy vyběhla jen do tmy ke svému vozu. Už jsem chtěla vyjet když jsem si vzpomněla na růži pro Liama. Rychle jsem se tedy rozeběhla k plotu ale to jsem dělat neměla. Za sebou jsem slyšela jen vrčení a silné ruce co mě chytli a někam mě táhli. Zatáhli mě do nějaké kobky kde mě zavřeli. Sakra Liam bude mít strach kde jsem.
Liam
Když už svítalo a matka se ještě nevracela šel jsem jí vyhlížet na příjezdovou cestu. V tom jsem uviděl rychle běžící šmouhu. Čím více se přibližovala uvědomoval jsem si že je to náš Ryzák. Byl vyplašený. Když doběhl až ke mně zastavil se, poznal kdo jsem. ,,Co se stalo kde máš paní'' ptal jsem se ho i když jsem věděl že mi nerozumí. Vysedl jsem tedy na jeho záda a pobídl ho aby mě vedl za matkou. Měl jsem strach, přijeli jsme před rozpadající se hrad. Slezl jsem z Ryzáka a rozešel se dovnitř. Na zemi jsem viděl jednu utrženou krvavě rudou růži kterou mi matka vždy vozila, podle toho jsem poznal že tu matka musí být. Vešel jsem tedy velkými křídlovými dveřmi. ,,Matko'' vykřikl jsem co nejhlasitěji ale nikdo se neozval.  Šel jsem tedy dál a hlouběji do sídla. ,,Je to on'' ,,Ne to určitě není on'' slyšel tichý šepot. Hledal zdroj ale nic nenašel. Šel dál. Do útrob kde si myslel že by jeho matka mohla být. V tom uviděl světlo před sebou. Jakoby plápolající světlo. Vydal se za ním. Vypadalo to jako by ho světlo někam vedlo. Přišel nejspíš do sklepení,  z konce chodby slyšel vzlyky. Rozeběhl se za zvukem. Když se podíval kdo tam je se zděšením zjistil že je to jeho nebohá matka. Klepala se zimou. I on sám by potvrdil že zde žádné teplo není. ,,Mami'' zašeptal tiše. Jeho matka vztyčila svůj pohled na něj. ,,Ne Liame musíš pryč je tady. Musíš odejít jinak tě taky uvězní'' říkala jeho matka vyděšeně. ,,Ale kdo mami, kdo mi ublíží a proč si tu zavřená ty?'' ptal se a v jeho otázkách zněla naléhavost až přeslechl přítomnost další osoby. ,,Co tu chcete?'' zavrčel někdo za ním a Liam leknutím upadl z podřepu na zadek. ,,Proč tu vězníte mou matku? Co udělala špatného že jí tu jako vězně držíte?'' řekl koktavě Liam. ,,Chtěla mi ukrást růži. Mou růži.'' zařvala osoba za ním. Podle hlasu zjistil že se jedná o muže. I když na něj muž křičel Liamovi se jeho hlas líbil. ,,Ta růže měla být pro mně pustě ji a mně si tu nechte. Je nachlazená pustě jí musí se zahřát.'' říkal Liam i se starostí  v hlase.  Bál se o svou matku, a to hodně Liam byl jediný co jí zbylo. ,,Liame nedělej to, máš hodně před sebou, já to tu zvládnu'' říkala mu matka. ,,Smím se s ní aspoň rozloučil.'' zaprosil Liam osobu o které nic nevěděl jelikož k ní byl zády. ,,Ne vypadněte'' zařval zase za ním. ,,Jen chvilku chci se rozloučit prosím.'' řekl Liam s nadějí v a prosbou v hlase. Osoba za ním tedy jen zavrčela a otevřela mříže. Liam vešel za matkou. Obejmul jí, jak matku objímal tlačil jí nepozorovaně ven. Když už byli u mříží vystrčil jí ven a sebe zavřel. Matka hned začala bědovat co to zase dělá. Liam jí ale poslal pryč se slovy že se určitě ještě potkají. Matka s pláčem tedy odešla. Pak slyšel i těžké kroky odcházel a tím mu došlo že i osoba odešla.  Po chvíli uslyšel zase ten šepot co slyšel dole v hale. ,,Pomůžeme mu, dáme ho do teplého pokoje.'' a hned na to další hlas. ,,To pán ale nedovolil. Nesmíme to udělat.'' a pak zase ,,Neboj ty srabe myslím že je to stejně on takže to neublíží.''