Oneshot

New Millennium in Narnia

                    Peter
                 Už je to dlouhá doba, kdy otce zachvátil tak velký smutek, po tom co má   matka zemřela. Od té doby mě začal být. Až do té doby kdy si našel za matku náhradu. Byla to podivná žena. Porodila mému otce syna, a ten ho měl radši než mě. Dal mi to dost jasně najevo. Ale bití od něja stále neustávalo. A tak jsem se začal skrýat. Přestal jsem chodit na veřejnost, a lidé si o mně začali myslet že jsem mrtví. A otec jim to vlastně nevyvracel. A kdo vlastně jsem? Mé jméno je princ Petre Narnijský syn Kaspiana XI.  Dá se říci že vlastně již ani ten princ nejsem. Mou cestu k trůnu dostal druhý syn a na mně se zapomnělo, vážně jako bych byl mrtví. 
                     Kráčel jsem zasněženou loukou kde v jejím středu stál strom ve kterém byla díra, o kterém se tradovalo že jím prošli dáví králové a královny Narnie. Nevím proč se přesunul sem na tu louku, ale aspoň jsem se o něj potají mohl starat. Jak jsem slíbil pradědovi. Říkal že jen díky němu ještě neymřela stará Narnijská magie, jelikož Aslan se již dlouho neukázal.  Rád jsem od něj poslouchal jeho historky, jak na poprvé potkal krále a královny, jak se potom vrátil již jen král Edmun a královna Lucie, a jak již od té doby zde nikdo jiný nebyl. Přál bych si být stejně dobrý král jako on, ale to se nejspíš nestane. 
                        Lucas Pevensi
                        Ahoj je mi 16 a mé jméno je Lucas Pevenci, má matka Lucie Pevesiová, umřela již před dvěma lety. Od té doby se o mně stará můj strýček Edmund. Říká mi různé historky z jejich mládí. Ale často mluví o jaké si Narnii. Dal mi dokonce i maminčin deník, ve kterém o té zemi taky psala. Strýček o ní mluí vžda tak hezky. Vlastně již s maminkou jsme se v mích 10 letech přestěhovali do velkého domu, kde prý trávili léto když byla válka. Je to tu krásné. Strýček říká, že až na jednu starou paní si tu užili dost zábavi. 
                           Strýček však už nemá čas kvůli práci, ale já můžu pracovat z domu, takže se zde o to starám jak nejlépe umím. Žiju tu již dlouho ale nikdy jsem si to tu neprošel, a jelikož má volno tak bych konečně mohl. 
A jak jsem si umsyslel jsem udělal. Vyšel jsem do vyšších pater, a procházel různými dveři. V jednom pokoji dokonce vyseli fotky maminky a jejích sourozenců. Byli tak šťastný i přes válku. Pak jsem šel ještě do vyššího patra. Byla to velká půda. Otevřel jsem dveře co tam byli, a vešel dovnitř. Porozhlédl jsem se, a na druhé straně od dveří stálo velké majestátné zrcadlo. Přišel jsem k němu a podíval se do něj. 
A však  místo toho aby jsem v něm viděl sebe, viděl jsem tam nějakého pro mě cizího kluka, oblečeného v divném oblečení, jak brečí u stromu. Pak se v zrcadle vinořil řvoucí lev. Lekl jsem se a tak jsem zakopl o nohu a padal do předu. Čekal jsem bolest, jelikož bych rozbil zrcadlo, ale ne dopadl jsem nazem a cítil jsem pod sebou trávu. Pak jsem uslyšel vyjekutí a pak už jsem nic nevnímal. 
                          Když jsem se probral, stále jsem ležel nazemi, a slyšel tiché vzlyky. Rozhlédl jsem se kolem sebe, a uviděl toho kluka, kterého jsem viděl i v zrcadle. Dokonce i ten strom tam stál. ,,Kde,kde to jsem?'' optal jsem se šeptem. On se na mně jen překvapeně podíval. ,,Jsi v Narnii. Ale kdo jsi? Nikdy jsem tě tu neviděl'' řekl plačtivě. ,,V Narnii? To jsou přeci jen báchorky. A jsem Lucas Pevenci.'' řekl jsem mu nedůvěřivě. 
                            On nic neříkal, jen se zvedl a někam se rozešel. A tak jsem udělal to samé. Následoval jsem ho až k nějakému rozpadlému stolu z kamene. Nevěděl jsem co tu budeme dělat, ale on si na stůl jen sedl a čekal. Tak jsem se posadil k němu. A jen koukal před sebe. ,,Jak jsi se sem dosta?'' zeptal se zase. ,,Starým zrcadlem u nás na půdě.'' řekl jsem mu popravdě. Avšak když jsem to řekl, vítr začal vát silněji. Meluzía zesílila, a ořval se hlasitý řev. Rychle jsem se otočil za sebe, a tam stál velký majestátný lev. Viděšením sem až vyjekl. 
,,Vidím že děti co jsem jednou vkročili jsou již dospělí a mají svou rodinu. Vítej Lucasi Pevenci synu Lucie Pevensiové královny Narnie'' pronese lev sěrem ke mně a já zesmutním. ,,Copak se děje dítě?'' zeptá se lev znovu. ,,Má matka před dvěmi lety zemřela na rakovinu.'' řekl jsem a on se na mně lítostivě díval. 
Chvíli jsme se lvem pobyli in mi vše vysvětlil. Vše mi povyprávěl, poznal jsem dokonce i Petera. Je to milí kluk i když asi zapomenutý jak jsem pochopil z jeho vyprávění. 
                     ,, No Lucasy Petere, myslím že by jsme měli získat zpět to co vám oběma patří, víc než tě co teď vládnou.'' řekl a pak nás pobýdl aby jsme si sedli na jeho hřbet. A mi tak udělali. On se ještě než se rozeběhl rozeřval. Cestou se k nám přidávali různé bytosti, a zvířata. 
Doběhli jsme až k nějakému hradu. Aslan všechny vedl dovnitř. Začala bitva, na život a na smrt. Mipomáhali i když jsem zbraň džel poprvé v životě. Měl jsem jít s Peterm do ložnic, najít král a jeho maželku se synem. 
Jakmile jsme je našli svázali jsme je. Podle Aslana soud bude druhý den. Vyšli jsme zpět na nádvoří, a tam bylo již mnoho lidí. Někteří se postavily na odpor, někteří jakmile uviděli Petera se poklonily a vzdali se. 
                       Druhý den
                       Soud byl, Aslan soudil spravedlivě. Ti co se vzdali nechal je žít, s tím že už nezaútočí, a poslechnou jejich nového krále, jímž měl být korunován později Peter.
Vše se chystalo a korunovaci. Trůn se zdobil, jídlo se vařilo, lidé oslavovali to že právoplatný následovník žije a není mrtví jak jim bylo tvrzeno. A Peter ten se připravoval, a já mu pomáhal ze všeho se nezbláznit, stali se z nás kamarádi. A já věděl že kdyby jsme měli být něco víc,nemohlo by to fungovat jsem z jiného světa. 
                    Korunovace
                    Vše bylo připraveno, už se jen čekalo na shromáždění. Pak vše utichlo, začali troubyt trubky, lid začal zpívat a princ přicházel. Plakal jsem, už sem chápal proč to tu mí strýcové, teta a maminka měli tak rádi. I já si to tu zamiloval. 
Pak začal mluvit Aslan. ,,Představuji vám vašeho nového krále Petra ať pod touto korunou Narnie jen skvétá. A zároveň vám chci představit potomka Lucie Pevensiové Královny Narnie Lucase Pevensie.'' řekl a ukázal na mně. A já se rozplakal ještě víc. Lid jásal. A čím víc byl šťastnější tím více jsem se cítil divně a pak jsem si všiml že se začínám rozpadat. ,,Sbohem lide Narnijský sbohem Králi Petere a sbohem Aslane snad se znovu shledáme.