Oneshot

Wonderland

Všichni známe tu známou krásnou pohádku o dívce, co zachránila říši divů. Ale známe co se stalo dál? Existovala říše divů i po tom co Alenka říši opustila? Dostal se do ní i někdo jiný? A bylo to tam stejné jako kdysi?
Tommy
   Maminka mi vždy před spaním vyprávěla příběh o tajemné říši divů, ve které se dívka postavila proti zlu a za pomoci přátel a své odvahy dokázala pomoci bestii které se říkalo Tlachapoud a vždy mi vyprávěla básničku kterou si pamatuji do dnes jakoby mi ji říkala včera : 
Je svačvečer. Lysperní jezeleni
se vířně vrtáčejí v mokřavě.
Vetchaří hadroušci jsou roztruchleni
a selvy syští tesknoskuhravě.
„Střez se, střez Tlachapouda, milý synu,
má tlamu zubatou a ostrý dráp.

Pták Zloškrv už se těší na hostinu,
vzteklitě číhá na tě Pentlochňap.
Zajímalo mě jak tato říše vypadá, přál jsem si jí navštívit. Ale nevěděl jsem jak. Maminka říkala že tam dívka spadla pomocí zaječí nory. Ale kde mám hledat zaječí noru? A jak zjistím že je to právě ona? A existuje vůbec tato zemně nebo si to jen maminka vymyslela?    
        Od té doby jsem si opakoval báseň a kreslil si postavy o kterých maminka mluvila. Kočka Šklíba, Klouboučník, bílí králík s hodinkami, šílený králík, myš, bílá královna a další. Děti se mi za to smáli, ale mě to bylo jedno. Jednou jsme šly na procházku do lesa. Procházeli jsme a já jsem uviděl, něco modrého. Chtěl jsem to jít prozkoumat a tak jsem se oddělil od skupiny. Nikdo si toho nevšiml. Došel jsem na místo, ale nic jsem tam nenašel. Když jsem se chtěl otočit a rozejít se zpět, do obličeje mi vletěl dým a já se zakuckal. Oči mě štípali a já  nevěděl co dělat. Když jsem se rozkoukal ležel jsem na velkém nádvoří u bílého zámku. Nevěděl jsem co se děje. V tom ke mně přiběhla bíle oblečená žena s rudě namalovanou pusou. Vypadala jako panenka z porcelánu. ,,Kdo jsi a jak jsi se sem dostal?'' vybalila na mně s úsměvem. ,,Jáá já jsem Tommy Liddel. A a nevím jak jsem se sem dostal'' řekl jsem trochu rozklepaně. Ona se na mně jen usmála a pomohla mi se zvednout. ,,Jsi rodina Alenky?'' já jsem se na ni jen vykuleně díval. (Odkud zná mamku) ptalo se mé podvědomí. ,,odkud znáte mojí matku?'' zeptal jsem se jí a tentokrát se na mně překvapeně podívala ona. ,,Jsi její syn?'' zeptala se a já jen na souhlas kývl. V tom ale ze zámku vyběhl kluk s černými vlasy a lehce ,,našedlou'' až bílou ofinou. Měl tmavé oči. ,,Kdo to je mami?'' zeptal se ten kluk. ,,To je Tommy Adame je to syn Alenky jak jsem ti o ní již říkala'' řekla a usmál a se jeho směrem. ,,Té Alenky. Ta jak porazila Tlachapouda?'' ,,Ano přesně té Adame. Vezmi ho prosím do pokoje, určitě je unavený'' řekla mu ještě a ten Adam mě hned začal někam tahat,. Zavedl mě do krásného pokoje, po nějaké chvíli odešel. Taky co by tu jiného dělal když nic neřekl. 
       Adam
       Vyrazil jsem za mamkou, mluvila s nějakým klukem před palácem. Jak jsem se dozvěděl je to syn Alenky. Té co zachránila říši divů. Upřímně byl dost hezký.  Odtáhl jsem ho do jeho pokoje a pak ho opustil. Stejně nic neříkal tak proč bych tam zůstával. Rozešel jsem se za kloboučníkem. Zase trochu šílel. a zase položil jeho dosti známou otázku: ,,Proč je havran jako psací stůl?'' /Why is a raven like a writing desk?/ 

Nikdy jsem nepřišel na správnou odpověď. A ani on jí podle mě nevěděl. Ale vždy jsem rád poslouchal jeho hádanky, příběhy, byli skvělé.  ,,Víš kloboučníku, dnes k nám zavítal jeden host?'' řekl jsem mu a on se na mně podíval se štěstím v očích. ,,Alenka se vrátila?'' ptal se hned a já jen zakroutil hlavou. Jeho úsměv povadl. ,,Ukázal se zde její syn'' řekl jsem mu. ,,Kde je chci ho vidět.'' vykřikl na hlas. Já ho za ní  zavedl. On se ho na vše vyptával. Poslouchal jsem vyprávění obou. Bylo to skvělé odpoledne. 
            Takhle jsme spolu trávili celé dny. Věděl jsem že by jsme neměli, ale nešlo se rozdělit. Jako kdybychom byli magnety. Něco nás prostě táhlo k sobě. A já si to nechtěl připustit jelikož jsem věděl že tu nesmí zůstat. 
     Tommy
      Věděl jsem že tu nezůstanu na pořád, ale nedokázal jsem se od Adama držet dál. Zamilovával jsem se do něj, a on nejspíš do mě, jelikož jeho chování se změnilo. Ale mě to nevadilo, byl jsem rád. Po pár dnech jsme spolu začali chodit. Milovali jsme se, všichni nám to přáli. Tedy to jsme si mysleli. 
         Byl krásný den a my si vyjeli na projížďku. Dojeli jsme k velkému bludišti. Když jsme do něj vlezli, jako by ožilo. Odtrhlo nás od sebe a mi jsme teď byl každý sám. Co se tu sakra děje. Rozutekl jsem se směrem kterým jsme si myslel že je střed. Bylo to tak. Uprostřed byla socha. Došel jsem k ní a pohladil jí. V tom se ale socha začala hýbat. Seskočila z podstavce a chytla mě pod krkem. Co to sakra je? V tom sem doběhl Adam. Když mě viděl snažil se mě vyprostit. Socha ho ale odhodila a mě začala škrtit ještě víc.  Ztrácel jsem přísun kyslíku, viděl jsem tmu. Když jsem se probral byl jsem ve svém pokoji. Nikde nic. Prostě můj pokoj. ,,Tommy večeře.'' uslyšel jsem hlas mé mamky. Hned jsem se rozeběhl do jídelny a usadil jsem se ke stolu. Na vše jsem v tu ránu zapomněl. 
        Za tu dobu jsem si nevzpomněl na nic co jsem zažil. Opakoval jsem si stále báseň ale jako bych zapomněl že jsem tam byl. 
       Dnes jsem musel do obchodu. Obul jsem se a vyrazil jsem. V obchodu jsem nakoupil vše co mamka chtěla. Když jsem odcházel už s taškami v ruce, do někoho jsem vrazil. ,,Moc se omlouvám nedával jsem pozor.'' rychle jsem se omluvil a vzhlédl k onomu člověku. V tom jako by se mi vrátili vzpomínky. ,,Addamee jsii to tyy?'' zeptal jsem se. ,,Ccco Tommy'' řekl on a já na souhlas kývl. On mě objal. ,,Tak moc si my chyběl.'' řekl. Vzal jsem ho sebou domů. Doma byla mamka. ,,Mami tohle je Adam je to syn bílé královny'' řekl jsem jí a ona se slzami v očích ho objala. Nechápal jsem to ale Adam tu mohl zůstat se mnou.

Co to vláda vymýšlí? Zrušit kojenecké ústavy? Kvůli kojeneckému  ústavu žiju, kdybych tam nebyl nežil bych teď s babičkou. Ať jdou do prdele.