Oneshot

Nech ho jít

 Derek 16 let
             Proč jsi se tu objevil. Kdybych tě nikdy nepoznal, kdybych se do tebe nikdy nezamiloval. Věděl jsi že tě miluji, ale nakonec si si vzal ji. Proč jsi to udělal, no a co že jsi s ní byl zasnouben, ale já bez tebe nemohu žít. Copak to nechápeš? Nebo to jen pochopit nechceš? 
Od té doby už nevím kdo jsem já a kdo jsi ty? Kamarádi se mi snaží vysvětlit že za to mohou tví rodiče, ale neříkali jsme si že vše zvládneme spolu. Proč si nic neřekl, proč jsi mi vše tajil? Proč jsem se to musel dozvědět od ostatních? To jsem ti za nic nestál? Co jsem vlastně pro tebe byl?
Musím pryč, mamka ví proč a sám řekl že to pro mně bude lepší.
        Derek   17 let
        Už je to rok co jsme se vrátili zpátky do našeho domu do Beacon Hills byl jsem rád že jsem vypadl z toho New Orleans. Jelikož vídat tě s ní bych nedokázal. Ten rok  jsem zde prožil ,,šťastně'', ale bez tebe. Tak moc jsem tě miloval, byl jsem z toho zničený, ale tady jsem si našel kamarády. Kteří vzali i to že jsem gay, a i to že jsem vlkodlak. Jelikož oni byli taky parta nadpřirozených, a i když jsem byl starší o jeden rok, dobře jsme si rozuměli. Kvůli stěhování jsem byl s nimi ve stejném ročníku, o to to bylo fajn. 
       Byli jsme skvělé přátelé, skvělá smečka, skvělá rodina. Scházeli jsme se u nás doma, jelikož jsem měl nevětší dům. Vždy přišli všichni Scott, Stiles, Lydia, Kira, Eathan a Aeden, Jackson... (vím ale tady jsou stejně staří) Dokonce si rozuměli s mým strejdou a Corou. Ti věděli co se stalo, ale kamarádi zatím ne, nejsem připravený o tom mluvit. 
             Den 26 narozenin Dereka
             Dnes je mi 26 sjeli se sem všichni, mí kamarádi, a jejich kamarádi, které jsem poznal. Těšil jsem se že se všichni sejdeme, už jsem byl bez nich moc dlouho. Co jsem tak slyšel tak všichni si  našli práci v Beacon Hills takže už budeme zase spolu. To jsem však, ale nevěděl koho sem Stiles přiveze.
              Už zbývala jen Stiles, všichni čekali, a někteří už pili, jelikož rodiče nebyli doma. Byli jsme tu jen já, Cora, Peter a mí přátelé. Jen ten Stiles. V tom jsem slyšel auto, a tak jsem se rozešel před barák.  Chtěl jsem ho přivítat objetím, ale když jsem viděl kdo s ním vystoupil z toho auta, zavrčel jsem. Co ten tu chce? Kde ho potkal? Proč je sebou vzal? ,,Čau Stilesi'' vykřikl hlasitě Scott a rozeběhl se k němu. Měl jsem chuť něco rozsápat, byl jsem naštvaný, takže se mi prodloužili nehty, na drápy. Cora s Petrem když viděli co se děje, kdo tu je, tak mě chytli a snažili se mě uklidnit. Nešlo jim to, a tak se mě snažili odtáhout aspoň do baráku. 
 A tak jsem tedy šel, i když nechtěně. 
              Šel jsem ještě do mého pokoje, ale ze zdola jsem slyšel hlasy Petra a toho koho jsem nechtěl vidět, jelikož mě zničil. Díky němu nevěřím na lásku. Už nikdy nebudu milovat nikoho jiného než jeho.  ,,Co tu dělá Damone?'' slyšel jsem nasupený hlas Petra. ,,Stiles mě pozval, a Dereka jsem dlouho neviděl'' slyšel jsem posměšný hlas. Zavrčel jsem. Co si o sobě jako myslí. A tak jsem sešel dolu. Ignoroval jsem ty dva, a bavil se s mími kamarády, ale to se nejspíš Damonovi nelíbilo. ,,Ale notak Dereku, copak se děje ty mě snad nerad vidíš'' pronesl jen a já zavrčel jeho směrem. ,,S lidmi co poslouchají jako loutky ostatní nechci nic mít. '' řekl jsem nabroušeně. On sa na mně jen podíval. Copak řekl jsem jen pravdu. 
               On celou dobu mlčel, dokud nepřišel čas na alkoholickou flašku. Upírům, alkohol nic neudělá, ale tady nikdo neví co jsou ti dva zač. Vlastně ani Peter a Cora to neví. Nikdy jsem jim to neřekl. Mi jko vlkodlaci se taky opít nemůžeme, ale kluci přivezli nějaký spešl alkohol co působí i na nás. A tak jsme již všichni byli na mol. Líbali se s kýmkoliv, či jsme jen pili. 
            Ráno jsem se vak zbudil ahý v posteli a vedle mě ležel nahý Damon. Ne ne ne co se tu sakra stalo tohle není možné. Byl jsem tak naštvaný, rychle jsem se tedy zvedl z postele, a vyběhl z domu. Musel jsem si provětrat hlavu a tak jsem si šel zaběhat. Když jsem se vrátit do pokoje, Damon v ní stále ležel, ale už nespal. ,,Copak copak Dereku, že jsi tak rychle zdrhl?'' optal se posměšně. Myslel jsem si že se neudržím, sakra on mě tak sere. 
              Utekl měsíc, a on tu stále je, pořád tu oxiduje, ani nevím kde tady vzal dům, ale to je jedno. Prostě tu pořád je. Jak já ho nenávidím. 
Byl tu zase nějaký problém s nadpřirozenem, a mi věděli že to nebude jen tak, že nám tímto vyhlásili válku, a tak jsme se museli připravit, i oni se přidali. Bylo jich moc, nezvládali jsme to, poslední obraz však co jsem viděl, bylo jak jeden vlkodlak kousl Damona. Věděl jsem že když upíra kousne vlkodlak umře. Nesmí umřít, možní ho nenávidím, ale tohle si nezaslouží. Rozeběhl jsem se k němu, ale věděl jsem že je pozdě, už byl kousnut. A tak jsem ho přenesl do našeho domu a tam do mého dopokoje. ,,Omlouvám se Dereku'' zašeptal potichu. Já ho jen políbil. Byl konec už ho nebudu mít ani já, ani ona. Brečel jsem, ne já jsem řval, řval jsem jako malá holka. 

                  Dnes trochu smutnější
Váš Seba