Oneshot

Champions

          
            Žil si pro nic. Nechal jsi se ovládat tím zvířetem  v sobě a proto jsi se nedokázal změnit v člověka. Nevěděl jsi jak na to, a byl jsi natolik sám že ti neměl kdo pomoci. Zvykl jsi si na to být sám ve zvířecí podobě, dokud nepřišel on. Světlo co tě dostalo z temnoty, světlo kvůli kterému jsi se dokázal změnit ze zvířete, ale on nevěděl kdo jsi. Ty jsi mu to teprve musel ukázat. A tohle je tvůj příběh. 
                           Nine
                          Neznal jsem své jméno, nevěděl jsem kdo jsou mí rodiče a ani jsem je neznal. Vyrůstal jsem sám v podobě fenka uprostřed pouště. Díky zvířeti ve mně jsem se naučil lovit, a přežít. Nikdy jsem si nestěžoval na svůj život, vlastně mi tak bylo dobře. Nebylo na co si stěžovat. Mé dlouhé uši dokázali zachytit každý zvuk, a díky mé hbitosti jsem dokázal dohnat a chytit skoro všechno. Nikdy mi nikdo nechyběl, protože jsem o pocitu samoty nic nevěděl. 
                           Dnes jsem procházel částí která byla obzvláště vyprahlá. Procházel jsem se po svých čtyřech tlapkách a nevšímal si svého okolí a to byla asi ta chyba. Nevšiml jsem si karavany která mířila mým směrem. Snažil jsem se utéci, ale do něčeho jsem se zamotal a díky tomu jsem se nemohl rychle dostat pryč. Všiml jsem si jak se ke mně někdo rozešel. Snažil jsem se vyprostit, ale čím více jsem se hýbal tím míc se to snad i utahovalo? Nebo jsem se jen více zamotával?
Onen člověk se dostal ke mně. ,,Klid lištičko dostaneme tě odsud, ale musíš se uklidnit'' řekl. Já už však neměl sílu, a tak jsem pomalu upadal do bezvědomí. 
                              Probudil jsem se, ale poušť to určitě nebyla. Kolem mě bylo cosi velkého a měkkého. Krásně to hřálo. Co to asi je? Přičichl jsem si k tomu. Pěkně to vonělo, ale tuhle vůni jsem neznal. Když v tom do místnosti někdo vešel. Rychle jsem se schoval pod tu věc, a snažil se nevydat ani zvuk. ,,Neboj se lištičko nechci ti ublížit. '' řekl a já vystrčil čumáček a začal čenichat kolem sebe. Něco tu hrozně pěkně vonělo. A tak jsem vylezl z pod té věci a začal hledat co tu tak voní. Bylo to divné, ale krásně vonící a tak jsem se k tomu rychle rozeběhl, a to co tak hezky vonělo jsem čapl do pusy. A pak rychle utíkal zase pod tu věc. Kolem mě se rozhostila zase tma, a já se pustil do onoho jídla? Asi to bylo jídlo jelikož to chutnalo moc dobře. 
                               V tom se ona věc co my nesla tmu zvedla, slyšel jsem divné šustění a pak jsem pocítil jak mě ta osoba chytla za kůži na krku. Někam mě strčil. ,,Omlouvám se lištičko, ale teď tě vezmu do nového domova.'' pronesl a ještě s dalšími věcmi se někam rozešel. Jeli jsme divnou bednou, a pak vystoupili před něčím nevím čím. Pak mě někam dal a oni mě někam vezli. Byla to dlouhá doba kolem mě to pořád bouchalo a hučelo. 
                               Když sem zase uviděl tu osobu zase mě někam bral, tentokrát když jsme vyšli zase z nějakého místa bylo tam hodně beden na kolečkách. Do jedné i se mnou nasedl, a pak nás jsme jeli zase bůh ví kam. Dojeli jsme před nějakou velkou věc se schody a něčím skleněným. On do ní vešel a vyšel pár schodů, pak otevřel a vešel dovnitř nějaké místnosti. ,,tak lištičko toto je tvůj nový domov. Jmenuji se Zhou Keyu a hezky se o tebe postarám, řekl a usmál se.''
Nic jsem nechápal ale co jsem měl dělat. Zůstal jsem tedy ležet a nehýbal se, když někam, zašel rychle jsem se rozeběhl někam schovat. Zase ta věc pod kterou je teplo, ale tentokrát voněla líp, voněla totiž po něm. 
                              Tento Keyu se o mě stará moc hezky, začíná se mi tu líbit, i když tu není žádný písek, ale jídlo mi dává, a je moc hodný. Vždy se jen usmívá. Začíná se sním cítit dobře, dokonce cítím že mé zvíře přede radostí vždy kdy přijde. 
                       Zhou Keyu
                       Už jsou to dva měsíce co mám u sebe toho fenečka. Začal jsem mu říkat Nine. Je moc roztomilí. Dnes jsem musel na nákup takže musel zůstat doma sám. Snad se nic nestalo, snad nic nevyváděl. 
Dorazil jsem domů, prošel halou a jakmile jsem vstoupil do obýváku vyjekl jsem zděšením. Proč na mém gauči spí cizí kluk s ušima a ocasem. On se na mně ospale podíval a nechápal proč ječím. ,,Kdo kdo jsi?'' zeptal jsem se. On nechápavě pozvedl obočí. A tak jsem ho čapl a vedl jsem ho před zrcadlo k sobě do pokoje. Jakmile se uviděl začal radostně pískat. Co se to tu děje. 
                    Nine
                    Přivedl mě před zrcadlo. Jakmile jsem viděl co se stalo a že jsem člověk začal jsem radostně pískat. On na mně jen překvapeně zírat. Co není rád že jsem člověk? Nic jsem nechápal a tak jsem smutně zakňučel. ,,Ty ty jsi Nine?'' zeptal se a já přikývl. On jen spráskl ruce. Ale nic jiného nedělal. Pak se jen rozešel do kuchyně a já za ním. 
                     Po měsíci
                     Keyu mě naučil mluvit, je to skvělí člověk jsem rád že díky němu jsem člověk. Mám ho rád hodně moc. A on mně taky řekl mi to. Párkrát mi dal dokonce pusu. Byl jsem tak nadšený. Trávili jsme spolu hodně času, ale nikdy mě nevzal ven. Proč?
 ,,Pojďme ven prosím'' zaprosil jsem ale on jen záporně zakroutil hlavou. ,,Proč ne? Ty se za mně stydíš?'' zeptal jsem se ho a on jen sklopil hlavu. ,,Je se mnou něco špatně?'' zeptal jsem se ho. ,,Ne není Nine ale lidi nejsou zvyklí na nezvyklé věci a proto ti můžou ublížit.'' řekl. ,,Myslíš tím můj ocas a ouška?'' optal jsem se pro jistotu. A on jen kývl na náznak souhlasu. 
                     Tak moc mě to mrzelo, kéž bych mohl být normální, nebo kéž by mě nikdy nevzal sebou. Běhalo mi hlavou. Myslel jsem že mě má rád, ale styděl by se kdyby se mnou šel ven. Ten den jsem nemohl usnout a tak jsem pozoroval oblohu, když jsem spatřil padající hvězdu přál jsem si abych mohl být normální bez oušek a ocásku. Proměnil jsem se zpět na zvíře.  Druhý den jsem nevylézal jsem z pokoje. Asi po hodině   sem vtrhl. Jen se na mně podíval. ,,Já to tak nemyslel je to pro tvé dobro Nine.'' řekl a já nešťastně zakňučel.  ,,Proměň se zpátky no tak.'' prosil, a já ho tedy poslechl. 
                     Když jsem se proměnil překvapeně se na mně díval. ,,Co se stalo.'' zeptal jsem se. ,,Tvé ouška a ocásek, kde jsou?'' zeptal se mně. ,,Jak jak to myslíš''  sáhl jsem si na hlavu ale nic jsem necítil a tak jsem běžel k zrcadlu. Vážně jsem je na mně. ,,Večer jsem si přál abych byl normální aby si se za mně nestyděl.'' řekl jsem mu. ,,Ale já se nestydím nechtěl jsem aby ti ublížili slovy ty truhlíku'' řekl a políbil mě. 

A já mohl být s ním šťastný a ničeho se nebát.