Oneshot

Angel

Min YoonGi
Koukal jsem do nebeského zrcadla na lidský svět tedy především na něj. Byl tak krásný až jsem si říkal že je to anděl v lidském těle. Sleduji ho už asi rok. Jsem jeho strážný anděl, ale jen z nebe. ,,Co tu děláš YoonGi?'' ptal se mně můj nejlepší kamarád Hoseok. ,,Však ty víš Hobi'' řekl jsem mu. ,,Zase ho sleduješ Gi? Víš že by si neměl.'' Vím Hobi ale co když se mu něco stane kdybych ho nepozoroval?'' řekl jsem smutně. ,,Víš že by si to cítil Gi?'' kývl jsem když v tom mnou projel divný pocit. Rychle jsem se otočil na zrcadlo a viděl uplakaného Jimina jak běží na přechod na kterým se ani nerozhlédl. To byla chyba jelikož se vyřítilo auto které ho mělo srazit. Vím co se mnělo stát ale nemohl jsem dopustit aby  umřel takhle mladý a i když mi Hoseok říkal aby jsem to nedělal tak jsem ho musel zachránit. Auto do něj jen trochu narazilo jelikož jsem ho stihl zastavit. Nic se mu nestalo auto do něj jen malinko drklo. ,,YoonGi co jsi to udělal?'' řekl vyděšeně Hoseok a já si to uvědomil až po nějaké chvíli. V tom se přede mnou ukázal bílí mrak se zprávou že de mám dostavit za nejvyšším. A tak jsem i udělal. ,,YoonGi, YoonGi co jsi si myslel. Víš že smrt je předepsaná a nesmíme jí odporovat , a co jsi ty právě teď udělal? Zachránil si člověka, který měl umřít.'' rozkřikl se na mně nejvyšší. A já jen sklonil hlavu. ,,Víš co to znamená. Budeš vyhoštěn. A ne jako padlí anděl ale stane se z tebe kočka a když se do tebe onen smrtelník zamiluje můžeš se stát normálním člověkem ale pokud se tak do 3 měsíců nestane zamřeš.'' Já jen utrápeně kývl a rozloučil jsem se s Hobim a už jen cítil jak ztrácím křídla a mé tělo se zmenšuje do kočičí podoby. Pak už jsem jen kolem cítil smrad kolem sebe jelikož jsem se objevil v zapadlé uličce u popelnic. Nevěděl jsem kde se nacházím a tak jsem se vydal směr hlavní ulice když jsem vyšel na hlavní všiml jsem si na druhé straně Jimina. Rychle jsem se rozeběhl na druhou stranu ale neuvědomil jsem si že jezdí auta a tak mně jedno srazilo. Cítil jsem jak ležím na rozpálené silnici, v tom mě ale po chvíli jsem cítil jak mě někdo bere do ruky a šeptá mi ,,Neboj čičí já ti neublížím.'' Byl to jeho hlas.
Utekl měsíc a já se uzdravoval. Jimin se o mně staral jako o miminko a to jsem byl kočka. Bál jsem se že se do mně ale nikdy nedokáže zamilovat v podobě kočky a tak se i stalo mé strachy se vyplnili. 
Po týdnu
Je 5 hodin a Jimin by se mněl vracet ze školy. Slyšel jsem odemykání dveří a Jiminův hlas ale nebyl sám někdo s ním přišel. Rychle jsem k nim přiběhl abych se podíval kdo to je. Byl to nějaký kluk. Hned co se zuli Jimin mu vlepil pusu na rty. To jsem už musel zakročit začal jsem Jimina škrábat na noze. Jimin se na mně podíval a vzal si mně do náruče. Gi tohle je Taehyung je to můj přítel. Hned co to řekl jsem přeskočit na Taehyunga a zadrápl jsem se do něho. Tak moc bolela Jiminova slova. A uvědomoval jsem si že už nemám moc času. Jimin se mně z něho snažil sundat ale já se nechtěl pustit a zadrápl se akorát na další část Taehyungova těla. ,,Gi pust co to do tebe vjelo'' hned co jsem uslyšel jeho slova pustil jsem a se sklopenýma ušima a ocasem jsem na něj koukal. Byla to má omluva. ,,Jimine vyhoď tu potvoru jinak odejdu já.'' řekl ten Taehyung. Chvíli se hádali o tom ale pak mě Jimin vzal a s omluvnými slovy mě vyhodil za dveře. On mně vážně vyhodil za dveře kvůli němu? Kam mám jít vždyť já nemám kam jít. Nemůže se přeci do mně zamilovat když mě vyhodil. A v tom jsem cítil změnu, na svém těle. Měnil jsem se už jsem nebyl kočka ale člověk s kočičími uši a ocasem. A co s tím.
Jimin
Co jsem to sakra udělal. Já vyhodil svého Giho jen kvůli Taemu. Sakra. ,,Promiň Tae ale musím ho jít najít. Mám o něj strach.'' řekl jsem mu a viděl jeho naštvaný pohled. ,,Tím pádem je ale mezi námi konec Jimine kvůli tomu zablešenci mám poškrábané celé tělo.'' i když se smutkem jsem jen kývl. Tae po tomto gestu opustil můj byt. A já se vydal hledat Giho. Volal jsem jeho jméno. Když v tom na mně z poza uličky vyskočil kluk který mě objal. NechÁpal jsem co se děje ale po tom co jsem si všiml černých kočičích oušek a černobílého ocásku jsem si uvědomil kdo to je byl to můj Gi. Ale co se to s ním stalo. ,,Gi omlouvám se. Neměl jsem tě vyhodit.'' On se jen lísal. ,,To nevadí Jiminie'' řekl tak krásný hlas. Odnesl jsem si ho domů a zase se o něj staral. Ale čeho jsem si začal všímat bylo že Gi byl vysílenější a vysílenější nechápal jsem co se děje ale chtěl sem mu pomoc. Pomalu ale jistě jsem se do něj zamilovával ale nevěděl jsem jak to má on jestli mě má rád též. 
YoonGi
Cítil jsem se slabší a slabší čas ubíhal a já nevěděl jak na tom s Jiminem jsem. Nikdy mi neřekl mám tě rád nebo miluji tě a přitom já mu propadal víc a víc. Bál jsem se ale že mi to nebude oplácet a tak jsem mu nic neříkal.
Poslední den
Dnes je poslední den mého trestu který nejspíš skončí mou smrtí jelikož Jimin mi nic neřekl a ani asi už neřekne. Ležel jsem na gauči vysílen a bílí jako stěna. ,,Jiminie budeš tu prosím semnou není mi vůbec dobře.'' a jak jsem řekl Jimin si ke mně sedl chytl mě za ruku a usmíval se na mně tím jeho krásným úsměvem. Když už jsem cítil že je konec musel jsem zašeptat ,,Omlouvám se že jsem ti neřekl že umírám ale miluji tě tak moc Jiminie.'' pak už jsem zavřel oči a myslel že umřu. Dokud jsem neuslyšel ty dvě slova. ,,Neumírej Gi taky tě miluji ty blbe'' pak jsem viděl bílé světlo. ,,Svůj úkol si splnil YoonGi řekl ti že tě miluje a proto s ním budeš moci dožít  jako člověk. Žij blaze'' řekl bůh a jakmile jsem se zase probral objal jsem ho.

I láska může dělat zázraky. Jaký zázrak láska způsobí tobě.