Oneshot

Voice In My Head

       Huang Zi Tao
        Lu Han
         Hlas uvnitř hlavy
Ostatní
        Lu Han
       Hlas uvnitř mé hlavy se stával dnem co dnem hlasitějším. Nedokázal jsem ho nevnímat, jeho urážky na mojí osobu, mě doháněli k pláči, i přes to že jsem věděl že je to pravda. Stačilo aby na mně jen někdo zvýšil hlas a už byl zase tu. Zase říkal urážky, zase mě zesměšňoval, zase mě ničil. Poslední dobou to ale bylo jako by mě ovládal, mluvil za mně, byl zlí, byl nepříjemný, ale nedokázal jsem se bránit.
       Jdu do školy, a můj hlas zase přehrává ,,Tak co ty buzničko, připravený na posměch. Je to vlastně jediný čas kdy se ti věnují, když si z tebe mohou udělat pořádnou legraci, a ty se necháš. Vlastně tě tu nikdo nechce. Jsi nic, rozumíš, ani tvá rodina tě nechce.'' smál se hlas v mé hlavě. Kráčel jsem se sklopenou hlavou, nedíval jsem se před sebe. A to byla chyba, do někoho jsem vrazil. Byl to tvrdý náraz, spadl jsem tvrdě na zadek. Osoba přede mnou stále stála. ,,Neumíš dávat pozor ty idiote'' vykřikl po mně, ano vykřikl podle jeho hlasu šlo poznat že je to kluk. ,,Haha Lu Han neumí už ani chodit, jsi vážně idiot haha, divím se že ještě chodíš haha'' smál se zase hlas. Do mích očí se drali slzy, on mi podal ruku, ale já jí jen odstrčil a zvedl jsem se sám, hned jsem se dal na útěk. Doběhl jsem před školu, a tam už stálo pár lidí. Jen co mě viděli se začali smát. Já jen sklonil hlavu a snažil se ignorovat posměvačný hlas uvnitř mé hlavy ,,Ale no tak princezna LuLu bude zase plakat, no tak holčičko, co tu tedy ještě děláš. Jediné co umíš je se ztrapnit nebo brečet, měl by si chcípnout, jsi tu zbytečný, nikdo tě nemá rád, ani rodina jsi pro ně úplný hovno, proč si myslíš že ti nedávají ani pořádně jíst, co princezničko? Prostě se zab'' říkal hlas, Lu Han se chytil za hlavu, jelikož ho bolela z hlasu uvnitř. Nikdo mu s tím nedokázal pomoci, nikdo nedokázal hlas dostat pryč ani nevěděli proč ho slyší. On už s tím byl smířený. Rychle zaběhl do školy, ve skříňce si vyzvedl učení a vyrazil do třídy. Ignoroval své okolí a bolestně tiskl víčka k sobě aby pořádně ignoroval i ten hlas. Ale to byla chyba, už po druhé za tento den do někoho vrazil. Koukl se na osobu a vyděšeně a zároveň roztomile se podíval na kluka kterého srazil, byl tak krásný. ,,Ale no tak Lu Hane ten jen nad tvou ligu, ty si nezasloužíš ani odpadkový koš'' řekl zase hlas ,,Drž hubu'' řekl Lu Han nahlas aniž by si uvědomil že tam ten kluk stále stojí. ,,Co prosím?'' zeptal se ho onen kluk. ,,Pppro ppromiň to nebylo naa tebee'' řekl vyklepaně Lu Han pak si sebral učení a utekl. 
      Zi Tao
      Dnes už dvakrát do mně někdo narazil. A pokud se nepletu i na poprvé to byl tento roztomilí kluk. Stál jsem na chodbě a stále na něj koukal. v tom pronesl celkem dost na hlas ,,Drž hubu'' co si to sakra dovoluje. ,,Co prosím?'' zeptal jsem se ho jestli jsem náhodou neslyšel špatně. ,,Pppro ppromiň to nebylo naa tebee'' řekl to tak rozklepaně a zároveň roztomile, potom ale utekl. Co se s ním děje? musím to zjistit. Usmyslel jsem si.  Ptal jsem se na něj ostatních, ale hned co jsem se zeptal mu buď nadávali, pomlouvali a nebo mě prostě ignorovali. Co je s tím klukem že ho nemají rádi. 
     ,,Prý ses ptal na Lu Hana'' pronesl někdo za mnou a já se rychle otočil. ,,Ptal no?'' řekl jsem mu na zpátek. ,,Víš o něm něco'' zeptal jsem se ho a on jen  na souhlas kývl. ,,A řekneš mi o něm něco?'' zeptal jsem se znovu. ,,Dobře, ale půjdeme jinam, mám hlad'' řekl a já se musel uchcehctnout. ,,Mimochodem jsem Zi Tao'' řekl jsem mu ,,Já jsem SeHun'' řekl jen. Sedli jsme si do útulné kavárny. Já jsem si dal kafe a on dort a horkou čokoládu. ,,No takže'' jemně jsem naznačil ať už mluví. ,,No Lu Han byl můj kamarád. Ale poslední dobou se začal chovat, hodně hodně divně. Tedy u něj to bylo normální, ale tohle bylo již přehnané. Občas bezdůvodně vykřikl, nikdo pořádně nevěděl proč. A pak se ode mne začal distancovat. Nevěděl jsem proč, ale už se mnou nemluvil'' řekl a já na něj jen koukal. tak krásný kluk a má problémy. To ne pomůžu mu. 
     Lu Han
         Ten kluk se kolem mne neustále motal, bylo to milé ale zároveň hrozně otravné. Můj hlas kvůli němu byl ostřejší, i přes to že říkal že mi pomůže spíše mi to zhoršoval. Bylo to častější, bolestivější, hlasitější. Nezvládal jsem to, i přes to že se nějakým způsobem o hlasu dozvěděl, nepomáhal mi, zhoršoval mi to, a to ne jen on ale i doma. Byli krutější než jindy. Nechápal jsem co jsem jim udělal. Nezvládal jsem to, nic už nepomáhalo jako obrana. Nevěděl jsem co dělat, a pak mě to napadlo. Vážně to prostě jen ukončit. Vzal jsem si papír a tužku. ,,Milí Zi Tao děkuji že jsi tu byl. Tvá přítomnost mi byla příjemná, ale hlas uvnitř hlavy mě ničil o to víc. Každou chvíli co jsem byl s tebou se zhoršoval. A já už to nědokážu. Děkuji že jsi tu na tak krátkou dobu pro mně byl. Pozdravuj Se Huna a že se mu moc omlouvám. Sbohem Lu Han

Dopsal jsem poslední řádky. Vzal jsem si prášky, a nasypal si jich co nejvíce do pusy, pomalu jsem je polykal. Takhle jsem to udělal třikrát. ,,Konečně jsi to pochopil Lu Hane nikdo tě tu nechce zemři'' křičel na mně ještě hlas, pak už jsem neslyšel nic. 
     Zi Tao
           Lu Han dnes nebyl ve škole. A tak jsem hned co skončila běžel k němu domů. Vlezl jsem do jeho pokoje a viděl jsem ho spokojeně ležet na posteli. Řekl mi o jeho hlasu, asi tak dva týdny zpátky. Hodlal jsem mu pomoci, ale hned co jsem si uvědomil že nedýchá, jsem věděl že se mi to nepovede. Hned jsem začal vyšilovat. Ale pak jsem si uvědomil že mu již nepomůžu. Na stole jsem našel dopis a přečetl si ho.,,Milí Zi Tao děkuji že jsi tu byl. Tvá přítomnost mi byla příjemná, ale hlas uvnitř hlavy mě ničil o to víc. Každou chvíli co jsem byl s tebou se zhoršoval. A já už to nědokážu. Děkuji že jsi tu na tak krátkou dobu pro mně byl. Pozdravuj Se Huna a že se mu moc omlouvám. Sbohem Lu Han Slzy mi kanuli po mích rudých tvářích. Nemohl jsem tomu uvěřit. A teď tu já a Se Hun stojíme nad jeho hrobem a loučíme se.
  Je vražedné slyšet tento hlas. Znám to z vlastních zkušeností. Tehdá mi dokázal pomoci kamarád, o kterém jsem si myslel že mě nezradí, ale zradila hlas se vrátil. Já na rozdíl od Lu Hana v toto příběhu mám štěstí v tom že mám aspoň psaní u kterého vyjadřuju sebe a ne svůj  hlas.
Díky váš Seba