Oneshot

15.12.2021

  Písnička je nádherná doporučuji pustit.
       Jakub
         Byl jsem vážně nemocný,  nemohl jsem dělat tolik věcí, ale on mi ukázal že i přes to se dá žít. A i přes to že mi zachránil život a tím odešel z tohoto světa, na něj nikdy nezapomenu.  Slíbil jsem mu že předám náš příběh dál.  Pokud věříš v to že i o vánoce existuje laskavost vůči úplné neznámosti, tak tento příběh patří i tobě. 
            Příběh

             Honza
           Nechápal jsem se, pomáhal jsem svému okolí, ale na sebe jsem kašlal. Bylo mi 15 když mě vyhodily z baráku kvůli tomu že jsem gay. Ale i přes to jsem pomáhal všem okolo sebe. Nepotřeboval jsem bydlet, hlavně když měli dům ostatní. Nepotřeboval jsem jíst, stačilo mi nakrmit ostatní. Nikdy jsem si nenechal pomoci, ale já pomáhal.
           Žil jsem na ulici již 8 let, nikdo mi neřekl jinak než milosrdný bezdomovec. Měli mě rádi, a já byl rád když byli kolem mě šťastný. Nikdy mi nevadilo to kým jsem se stal, kdybych se totiž takhle nerozhodl, byl bych již mrtvý.
          Vždy když je zima, je to kruté, jídla je méně, a i lidí ubývá na ulicích. Tak moc jsem si chtěl najít práci, ale nevyšlo to. A tak jsem chodil aspoň do charytních nocleháren, kde jsem pomáhal. Vždy se mi líbilo vidět usměvavé tváře, ať už staříků nebo i dětí.  Pomáhal jsem tam co nejvíc jsem mohl. Pomáhalo mi to potlačit pocit bezmoci, aspoň takhle jsem jim mohl pomoci když ne jinak. 
          Dávalo mi to pocit štěstí, všichni se na mně usmívali i přes to jak jsem vypadal. Své oblečení jsem neměnil už dlouhou dobu, ale nic jsem si nevzal. Nedokázal jsem to, tehdy jsem si myslel že si nezasloužím mít nic dobrého. Vše jsem viděl černě, a pak jsem začal pomáhat, a jejich tváře  mi zpříjemňovali dny. 
           Procházel jsem se, večer parkem, bylo mi jedno že je zima. Důležité bylo to, že mě bylo krásně. Hřálo mě na srdci, a ničeho jsem nelitoval. Zamyšlený jsem kráčel dál, když v tom jsem do někoho narazil. Má vyhublá postava se neudržela na nohou a já se uráčel k zemi. Koukl jsem se na onoho člověka, který vypadal celkem nešťastně. Usmál jsem se na něj, a on na mě jen zíral. A tak jsem se zvedl na nohy. ,,Proč si tu tak pozdě?'' zeptal jsem se zájmem. Vážně mě to zajímalo. ,,Potřeboval jsem čerstvý vzduch.'' já jen kývl jako že chápu co tím myslí. 
          Byl celkem hezký, to jsem musel uznat, ale nic nemění to jak vypadám. ,,Chceš doprovodit?'' zeptal jsem se ho. On jen kývl a rozešel se nějakým směrem. Začal jsem ho tedy následovat. Byl celkem zajímavý to jsem musel uznat.
         Jakub
      Dnes my sdělili onu novinku. Celkem mě to zarazilo stejně tak moji rodinu. Bylo pro mě velký překvapení že mám srdeční vadu, nikdo to u nás v rodině nemá tak proč já? Běhalo mi hlavu, jakmile jsem vyšel z nemocnice, šel jsem se procházet po městě. Rodiče mě chtěli  zastavit, ale to jsem nemohl.
          Je mi teprve 15 sakra, proč já. Nechci znít nějak zle, ale je mi 15 měl jsem tolik plánů. A když vám řeknu že moc času není, a že mže pomoci transplantace, začne vám běhat hlavou tolik věcí. Čekal jsem že rodiče řeknou že se nechají testovat kvůli transplantaci, ale oni nic neřekli. Jako by jim to bylo jedno. 
          Procházel jsem se asi nějak dlouho jelikož se již setmělo. Procházel jsem se parkem když jsem do někoho narazil. On žuchnul přede mě na zem, ale já jsem tam jen stál jako tělo bez duše. Nepřemýšlel jsem nad tím že bych mu měl pomoci, jen jsem se litoval. On si mezitím stoupl. V tom na mně promluvil jeho hlas ,,Proč si tu tak pozdě?''¨vypadal na to že ho to vážně zajímá. Jemně jsem zvedl hlavu tak abych na něj viděl a řekl jsem ,,Potřeboval jsem čerstvý vzduch.'' což byla pravda, jelikož jsem se stále nevzpamatoval. On kývl a pak se ptal dál ,,Chceš doprovodit?'' já jen kývl a rozešel jsem se směrem dům. Když mě dohnal trochu jsem zpomalil. 
         Již jsme došli k mému domu a já si ho teprve teď prohlédl. Měl na sobě otrhané oblečení. Klepal se, ale nevypadal na to že mu to vadí. ,,Děkuju za doprovod.'' řekl jsem mu a ze sebe si stáhl mikinu. Přehodil jsem ji přes něj, a pak jsem vešel do domu. Rodiče nic neřekli a tak jsem zalezl do pokoje.
          Honza
         Jakmile mi dal jeho mikinu pocítil jsem jeho vůni. Voněl krásně. Bylo mi divně, to bylo poprvé co jsem něco přijal a nevrátil jsem to nebo to nedal někomu jinému. Zahrabal jsem se do mikiny a rozešel jsem se do parku. Tam jsem si lehl na lavičku a zachumlaný do jeho mikiny jsem usnul. 
          Vzbudil jsem se na podivný pocit jako že mě někdo sleduje. Otevřel jsem oči a před sebou viděl jeho. ,,Co tu děláš?'' zeptal jsem se trochu vyděšeně. ,,Klid jen jsem tě hledal, chci ti poděkovat za včerejšek.'' ,,To je v pořádku'' řekl jsem a usmál se na něj.
            Po třech měsících
           Scházeli jsme se již tři měsíce, bylo to fajn, stali se z nás kamarádi. Říkali jsme si všechno. On mě do ničeho nenutil, spíše mi pomáhal pomáhat. Ukázal jsem mu náš život, a on pomáhal. Neptal se, jen to dělal. 
           Jednou když jsme byli venku, on se skácel na zem. Nic jsem nechápal, sakra co se děje. Rychle jsem vzal jeho telefon a vytočil i mě to známé číslo. Vše jsem vysvětli, popsal jsem místo a oni přijeli. Rychle ho vzali do sanitky. I přes jejich protesty mě vzali sebou. Nikdo mi však neřekl co se děje. Když jsem však i sním přijel do nemocnice, doktor se mě ptal znova. On kontaktoval rodiče, ale ti prý nemohli přijet.
           ,,Srdeční onemocnění se zhoršuje, a mi nemáme náhradní srdce.'' řekl mi doktor a mě napadla jediná věc jak mu poděkovat. ,,Můžu mu ho dát já. Je ještě moc mladý na to aby odešel, má rodinu a celý život prosím doktore.'' vybalil sem na něj a on na mně jen němě zíral. ,,Dobře když vyjdou testy nevidím problém.'' já jen kývl a doktor mě vedl do ordinace. Udělali testy jestli to vůbec půjde. A zjistili že ano.
          A tak se šlo na to ještě před tím jsem mu napsal dopis.
          Děkuji že jsi se objevil v mém životě, díky tobě a pomoci ostatním jsem žil. Ale teď potřebuješ ty mou pomoc a já ti pomůžu.
          Předal jsem to sestřičce a šlo se na to.
Jakub
         Když jsem se probral nechápal jsem, ale jakmile mi sestra dala onen dopis věděl jsem oč jde. On mi dal své srdce i když jsme se neznali tak dlouho. A tímto činem jsem se rozhodl vytvořit organizaci na pomoc bezdomovcům. Peníze jsem měl díky dědictví po babičce, která neměla moc v lásce mé rodiče a tak to odkázala mě. Na jeho počest jsem jí pojmenoval po něm. ,,Milosrdný Bezdomovec.'' 
 Díky bezdomovci, co toho na světě moc neměl teď žiji. Ne všichni jsou špatní.