Oneshot

As A Monster

                      Tehdy jsem si myslel že jsi jiný, ale ty jsi mi ukázal že jsi jen monstrum, nebo to bylo záměrně abych tě nechal být? Proč jsi to udělal tímhle způsobem?
                      Lin Mo (ten opírající se o stěnu zády)
                       Bylo mi 23 let a já dokončil Vysokoškolské vzdělání. Vystudoval jsem marketing, a škola mě doporučila do jedné firmy. Přímo jejímu řediteli panu Zhang. Myslel jsem si že to bude starý nerudný chlápek, ale když jsem přišel na přijímací pohovor a spatřil ho, zatajil se mi dech. Byl tak krásný a mladý.  Tak moc jsem byl nervózní, když jsem ho poprvé spatřil, ale jakmile promluvil, tím jeho hlasem, rozklepali se mi kolena. Ale nakonec i přes mojí nervozitu mě přijal, jako jeho osobního asistenta. 
                      Po krátké době, co jsme se poznali jsem zjistil že je to přísný a občas dost zlý a výbušný člověk. Byl na mně hrubý, často na mně křičel kvůli maličkostem, a já se čím dál tím častěji vracel z práce unavený. Můj spolubydlící Rikimaru se mě vždy ptal co se stalo, i přes to že nejspíš věděl co se stalo. Ale stejně jsem mu vždy vyklopil že šéf se chová jak monstrum, co nemá city. Stačí mu jen malá chyba a hned mě seřve, a takhle to bylo skoro každý den. Pokud mi tedy nedá přes-časy. To se ani nevrátím domů, jelikož nestíhám. Ne že bych byl pomalí nebo tak, ale vždy je toho tolik, že by to nemělo cenu. To se však poslední dobu stává často.
Ale i tak se my stále líbí a když jsem s ním snažím se na něj co nejnenápadněji koukat.  
                 Dnes se ve firmě koná nějaký večírek, na který se mi vůbec nechce ale musím tam. Jinak mě šéf vyrazí. Prý se pak o něj musím postarat, aby dorazil domů. Je snad malí dítě, pokud se chce dostat domů v pořádku neměl by chlastat. 
              A tak stojím v obleku již před naší firmou a jménem šéfa zde všechny vítám. Pár lidí se u mě zastaví a prohodí se mnou pár slov, ostatní ani nepozdraví a jdou rovnou dovnitř, kde už je i náš šéf. Tak moc se mi dovnitř nechce. Ale bohužel tam musím, takže jakmile přijde poslední člověk jdu dovnitř.  Vevnitř už to celkem žije. Jí se, pije, tancuje. Ale i tak cítím podivnou úzkost, jelikož jsem se celí týden nevyspal dobře. Šéf mi toho naložil tolik že jsem to prostě nestíhal. 
              Blíží se konec, téhle celé frašky, konečně už jenom dostanu šéfa domů a půjdu spát- Stejně mám teď dovolenou, takže žádná práce, žádný šéf. Všichni už odcházeli, šéf byl pěkně na sračky a tak jsem ho dovedl k autu, do kterého jsem ho usadil, a sedl si na místo řidiče. Odvezl jsem ho k němu domů. Sundal jsem mu boty a ložil ho do postele. On mě však stáhl na něj. Začal mě osahávat a svlékat. Bránil jsem se. Nechtěl jsem to, ale on mi dal ránu do nosu, ve kterém to křuplo, takže jsem přestal uvažovat nad ním. A to byla ta chyba jelikož mě stihl svléknout. Poslední co si pamatuji je tvrdý průnik do mého těla. Pak jsem již přestal vnímat. 
                 Liu Zhang (Ten co se opírá o ruku btw. mám ho ráda, ale tady ho potřebuji trochu zlého)
                 Už co jsem ho spatřil první den na pohovoru, jsem věděl že je skvělá volba.  Někdo na kom si vybiju svůj vztek, nikdy jsem nechtěl asistenta, ale pokaždé mi ho zařídili, proto byli dobrý jen na vylívání vzteku. A tady ten nebude nic jiného. 
                   Líbilo se mi vidět v jeho tváři tu únavu, tu zničenost, ale zároveň mě něco uvnitř mě drtilo, pokaždé co jsem to viděl. Ale i tak jsem vždy pokračoval. Klidně jsem ho držel v práci celou noc, a on se nechal, nechal do sebe rýt. Jako správný poslušný podřízený. 
           Dnes je párty ve firmě, vše musí zařídit, a pak se i účastnit stejně jako já. Ale já si můžu užívat a on ne, jelikož má nařízeno odvést mě domů.  Pil jsem, bavil jsem se, tancoval jsem a nic neřešil. Až když mě čapl že mě odveze domů. Jakmile jsem se dostal do postele stáhl jsem ho k sobě. Bránil se, a tak jsem ho prašti do nosu. Bylo slyšet že v něm křuplo, ale já si jen chtěl užít a tak jsem i udělal. Do jeho nepřipraveného těl jsem tvrdě vnikl, on potom odpadl. 
            Lin Mo
            Ráno jsem se probudil na jeho řev. ,,Co tu kurva děláš, a proč je na mé posteli krev ty děvko jedna. '' já se probudil a rychle se zvedl. To jsem však neměl dělat, jelikož se mi zamotala hlava ze ztráty krve. Zkusil jsem to ještě jednou, a když se to povedlo bez řeči jsem odešel. Tohle přehnal vždyť mě znásilnil, a pak mě jen seřval. Dobelhal jsem se domů, ale byl jsem tak vyčerpaný že jsem spadl hned před prahem. Slyšel jsem jen Rikimara a pak nic. 
                  Probudil jsem se v nemocnici. Všichni se ptali co se stalo, ale já nebyl stejný monstrum jako on, takže jsem řekl že mě znásilnili v postraní uličce ale nevím kdo to byl jelikož jsem je neviděl, 
Chvíli jsem si v nemocnici poležel. Ale pak když mě doktoři pustili odešel jsem, nešel jsem však domů, ale na most kde měli rodiče autonehodu. Přelezl jsem zábradlí a než jsem skočil zašeptal jsem: ,,Jdu za vámi''
               Liu Zhang
               Dlouho jsem ho neviděl, a vlastně mi to bylo jedno. Měl jsem aspoň klid, ale když mi do kanceláře přilítla jedna z recepčních abych si zapl televizi udělal jsem tak, a to co jsem viděl mě vyděsilo. ,,Dnes policisté objevili na dně řeky tělo. Zjistili jsme jeho totožnost je to Lin Mo který byl osobní asistent LIu Zhanga. Může za to jeho šéf stejně jako u ostatních asistent pana Zhanga. To nevíme''
          Já já ho donutil k sebevraždě to vážně. Ne ne ne, jsem zrůda, naprostá zrůda.