Oneshot

I am not fool

                Stiles
                Byla temná půlnoc, když jsem nedokázal usnout a musel jsem se jít projít. Nemohl jsem spát, a to jen kvůli slovům, který mi řekl Scott. Je nebo spíše byl to můj nejlepší kamarád. Jak něco takového mohl říct, už delší dobu se choval divně, tedy vlastně celá parta se vůči mně chovala divně. Jako by mi něco tajily? A dnes mi řekl n+co takového? To snad nemyslel vážně. A co se vlastě stalo?
             Flashback
             Šel jsem normálně do školy. U skříněk jsem viděl naší partu, když ě viděli i oni, prostě začali odcházet, dokud tam nezbyl jen Scott. ,,Stalo se něco? Proč odešli?'' zeptal jsem se ho smutně. ,,Víš Stilesi, už se s tebou nechceme bavit, jen nám překážíš, akorát se na nás přisáváš a otravuješ! Už delší dobu mi lezeš nanervy a jim taky. Už se před námi neukazuj ty nulo! Kéž bych tě nikdy nepotkal, kéž bych se s tebou nikdy ani bavit nezačal!'' Konec vykřikl. Co tohle si o mně myslí? Co jsem udělal? Proč neřekli něco dřív? Přemýtal jsem si hlavou, nic jsem nedokázal vnímat, připadal jsem si jak se to říká? Jako tělo bez duše? Jo přesně tak jsem se teď cítil. A jak řekl tak jsem i dělal, ignoroval jsem je stejně jako oni mně. Až teď jsem si uvědomil že krom nich jsem vážně nikoh neměl, a že jsem vlastně sám, a já samotu nesnášel. 
                        Jakmile jsem došel domů, na lednici jsem našel vzkaz že táta musel do práce, že neví v kolik přijde a že si mám jídlo připravit. Neřešil jsem to takhle to stejně je skoro každý den. Udělal jsem si jídlo, pak se vrhl na úkoly, a pak jsem neměl co dělat. Na mysl mi zase vytanula jeho slova. Tak moc jsem byl ztracený, přemýšlel jsem nad tím dlouho, ani spát jsem z toho nemohl. 
                 End Flashback
              A vlastně proto teď bloudím o půlnoci po Beacon Hills. Nemohl bych usnout po tom co mi řekl. Procházel jsem se všude, dokonce i v části kterou jsem neznal a to tu žiji od narození. Vlezl jsem do jedné tmavé uličky, kde nesvítilo světlo. Chtěl jsem ji rychle projít, když v tom mě někdo chytl a stáhl k sobě. Neviděl jsem ho, jen sem cítil jeho horký dech, nechutný jazyk, a slizké ruce. Nakonec jsem tuto noc zažil ještě něco horšího než odmítnutí mojí dlouholeté party. Tu noc se rozpadlo úplně vše, jelikož mi bylo vzato něco, co měl mít až někdo koho budu milovat. Znásilnil mě nějaký slizký ožrala. Nejhorší byla ale bolest, jak fyzická kterou završilo silné kousnutí do krku, tak psychická od stráty kamarádu až po unesení toho že mě znásilnily. 
                  Probudil jsem se až ráno, ale byl bych radši kdybych se radši ani neprobudil. Pak jsem se zvedl, už jsem necítil fyzickou bolest, přetrvávala jen bolest psychická. Bylo mi divný že mě již nic nebolí, ale neřešil jsem to. Doploužil jsem se domů, táta seděl nasraný u stolu, na kterém stála poloprázdná flaška nějakého alkoholu. ,,Tak ty jsi se konečně uráčil přijít domů ty smrade. Co si osobě myslíš že se někde venku budeš kurvit.'' řekl a hodil po mě skleničkou kterou měl v ruce. ,,Kéž by jsi se nikdy nenarodil Claudia mohla žít a já bychse nemusel starat o takovéhle ho fakana.'' vykřikl ještě po mně než jsem utekl. Běžel jsem bůh ví kam. Nechtěl jsem tu zlstávat. Ne s lidmi co mě nenávidí. 
                        Na to že nejsem sportovec jsem běžel nějak moc rychle. Ale neřešil jsem to, prostě jsem běžel dál a dál. Nic už mě tady nezdžovalo. Scott a para mě nenávidí otec to samé. Psychická bolest kterou jsem pociťoval mě hnala neustále dál a dál. Nechtěl jsem zpomalit chtěl jsem pryč. Při běhu jsem se cítil tak volný. Běžel jsem a běžel, když v tom mě někdo strhl k zemi. Podíval jsem se na toho člověka a zavrčel jsem? Jo vážně já zavrčel jako vlk. On se na mně jen vyjeveně podíval jeho žlutě žhnoucíma očima. Kdo to je?
Po nějaké době co jsme na sebe neustále zírali a vrčeli, se sklidnil. A jeho žluté oči přestali zářit a jeho obličej se vrátil do normálu. Byl krásný. Já se pomalu začal uklidňovat taky. ,,Kdo kdo jsi?'' optal jsem se ho. ,,Já jsem Derek Dereka Hale a ty mládě?'' optal se mně. Jak jako mládě. ,,Já jsem Stiles Stilinski. A proč mládě.'' on se na mně zaujatě podíval. ,,No jelikož tě asi někdo kousl stal jsi se vlkodlakem. Copak si si nevšiml že běháš rychleji, slyšíš tichá zvuky hlasitěji a vidíš dos ostře na dálku?'' optal se mně a mě to začalo docházet. 
                  Pak jsem si to vědomil, tu noc co mě znásilnil tak mě přeci kousl. Udělal ze mně vlkodlaka. ,,Já ale nevím kdo kdo mě kousl?'' vykoktal jsem ze sebe. On se na mně jen podíval jako by věděl. ,,Neříká se i to lehce ale cítím z tebe mého strýce.'' řekl to omluvně. ,,Pojď se mnou vezmu tě do nového domova.'' řekl a já tedy šel. Bylo mi jedno co se mnou bude, ale s tímhle krasavcem bych šel kamkoliv. Ano jsem gay. 
                     Jakmile jsme dorazili k jeho domu ucítil jsem tu vůni co jsem cítil ten večer, ale byla silnější. Vešli jsme do domu a já na gauči spatřil toho kdo vůni nesl. Hned se mi vehnali slzy do očí. On se na mně však podíval výsměšně. ,,Tak heleme se má beta došla.'' řekl jen. A já měl chuť mu ublížit, a taky jsem to udělal. Derek mě od něj musel odtáhnout. ,,Proč?'' pronesl jsem jeho směrem. ,,No nejdřív jsem Peter a proč? Protože jsem se potřeboval uvolnit a nečekal jsem že to přežiješ'' řekl v klidu. A já měl chuť ho zabít. Ale Derek mě předběhl. 
                          Po měsíci
                             Derek mě učil všemu co musím pochopit. Za tu dobu jsem se do něj stihl zamilovat a on do mě. Jak to vím? Můj vlk mi to našeptává. Ale to je teď jedno. Hlavní je že mě trénoval abych se dokázal ovládat. Učil mě vše co potřebuji znát. 
                          Dnes jsme s Derekem šli na poknik. Vylezli jsme si na skalku nad jezerem a tam si dali skvělé jídlo. Užívali jsme si to. Když v tom se ke mně začal přibližoval. Ani jsm se nestihl vzpamatovat a jeho ty byli na těch mích. Líbali jsme se dlouho dokud nám nedošel vzduch. Ale tím to nekončilo. Poprvé jsem se stal jeho a on mím. A budeme tak dlouho dokud nás něco zlého nerozdělí.

Vzpomínky blednout, myšlenky tříští, smutek sílí, temnota moci nabýrá.  Temnota vše pohltila, a já už světlo nevídám. Už nežiji jen umírám, můj čas nadejde a můj hrob mě přivítá. Čti smuteční báseň   mého hrobu již se chystá dlít, na náhrobním kameni mého náhrobku.