Oneshot

19.12.2021

                    Paul
                  Byl to již měsíc, co jsem nastoupil do prvního ročníku na střední. Nechtěl jsem studovat tuto školu, ale rodiče rozhodli za mně. Nikoho doma nezajímalo že mě to prostě nebaví, měli své. Chtěli abych pomáhal lidem, ne že by mi to vadilo, ale bylo spoustu oborů. Nenáviděl jsem pohled na krev, věděli to, ale i tak mě dali na medicínu. Prý když už jim nedám vnoučata, tak budu aspoň doktor. No vidíte v tom nějakou logiku? Já ne.
                   Hodina Sociologie
                  ,,Dnes si zadáme úkol. Je doba internetu a bůh ví čeho, a tak si vytvoříte, nové profily kde nebudete uvádět své jméno, nic. A pak je napíšete na papírek, a budete losovat kdo s kýmsi bude psát. Takhle to půjde tak dva měsíce, potom vypracujete o onom člověku referát, jak na vás působil, a tak. A pak se vám představí on.'' řekl nám náš učitel, a začal rozdávat papírky. Potom nám dal čas na to aby jsme si vymysleli přihlášení a vytvořily účty. 
                 Pojmenoval jsem se Bad Secret. Pak jsem to napsal na papírek, a hodil ho do klobouku. Čekal jsem na ostatní, a když to bylo učitel nás začal obcházet s tím aby jsme losovali, a nikou to neříkaly ani neukazovali. Mohli jsme si prý psát o čemkoliv, ale nesměli jsme prozradit to kdo jsme, takže ani fotky. 
             Vylosoval jsem si někoho se jménem Black Rose. Zajímavé, tak jsem zvědavý co to bude za idiota nebo krávu.
            David
           Vždy jsem chtěl na zdrávku, a rodičům to nevadilo, byli rádi že jsem si vybral něco co jsem chtěl. Vzali v pohodě i to že jsem gay, takže vše bylo fajn. Však i rád sem kreslil, miloval jsem malbu jak štětci tak tužkou.  První měsíc, byl celkem perný, jelikož jsme se seznamovali. Trochu jsem asi nevycházel s Paulem. I když vypadal fajn.
           Dnes na té sociologii mě to celkem vyděsilo. Nejsem moc na svěřování a svěřovat se někomu cizímu. Hmm fajn. Pojmenoval jsem se Black Rose po mé oblíbené květině, a papírek jsem odevzdal do klobouku. Vytáhl jsem si někoho s přezdívkou Bad Secret.
            Pak jsem si ho/ji vyhledal, a mohli jsme začít, měli jsme prý čas do konce hodiny, na ,,seznámení''. ,,Ahoj'' napsal jsem jako první. ,,Čau'' napsal on.
Pak jsme si nepsali, nevím neměl asi chuť, vlastně já ji taky neměl, ale co se dalo čekat.
         Když jsem dorazil domů otevřel jsem chat. ,,Občas mi přijde že lidé kolem mě, jsou víc falešný, než prsa matikářky.'' napsal jsem mu. No co je to pravda. ,,Jak si na to přišel'' poslal mi společně s přemýšlivým smajlíkem. Pak jsme si psali až do pozdních hodin. Psalo se sním celkem dobře.
                 Po třech týdnech
             Psali jsme si spolu snad pořád, byla s ním velká sranda. Měli jsme si vždy o čem povídat.
Ale ve škole to nebylo nic moc. Byl jsem po škole za něco za co jsem nemohl. Musel jsem pracovat v poškole s Paulem, který byl nepříjemný.  Ale vždy když mi napsal vykouzlil se mi úsměv na tváři.
           ,,Občas si přijdu jako jiný člověk, než ten který jsem. Mé tajemství nikdo neví, až na rodiče. Co ty máš nějaký tajemství.'' Napsal mi on. ,,Mám to podobně taky to ví jen rodiče. '' napsal jsem a odeslal. ,,Řekneš mi tvé tajemství'' napsal.  Chvíli jsem přemýšlel než jsem odpověděl. ,,Jen s podmínkou že mi ho řekneš taky'' napsal jsem nakonec. ,,Dobře.'' napsal jen. Pak se tam ukazovali tři tečky že píše, a tak jsem psal taky. ,,Jsem gay'' ,,Jsem gay'' poslali jsme to ve stejnou chvíli, i když to nebylo dohodnuté, nemělo jak být.
             Byl jsem překvapen. Po dvou měsících. 
Psali jsme si denně, ale už tu byl čas na to říci si kdo jsme. Ale to až ve škole. Učitel nám dal víkend na to aby jsme napsali práci, o tom druhém. A já věděl že to nebude tak složité. Byl to skvělí člověk, do kterého jsem se i jen přes zprávy dokázal zamilovat.
              Paul
           Nakonec úkol nebyl tak strašný, měl jsem hodně fajn kluka. Byl tagy gay. Byl vtipný ale zároveň chytrý, byl skvělí. Měl podobné názory jako já. Konverzace mezi námi nikdy nestála.  Ale když přišel čas na zpracování úkolu, byl jsem vyklepaný. nevěděl jsem co si mohu dovolit prozradit a co ne.
         Však nějak jsem to sepsal a s malým strachem jsem kráčel směr škola. Byl jsem nervózní, měl jsem lehce strach, a zároveň  jsem byl zvědav s kým jsem si psal takovou dobu. 
          Sociologie
        Čekal jsem kdy na nás přijde řada, ale stále nic. Učitel mě vyvolal mezi posledními. Už tu zůstávaly jen dva kluci a jedna holka. Ale jelikož řekl že je gay, tak jsem věděl že ta holka to nebude. Předstoupil jsem před třídu a začal číst co jsem sepsal.
               ,,Tento úkol nebyl pro mě lehký, nerad se seznamuji. Ale i přes to tohle psaní mi dalo naději, že ne všichni jsou namyšlení, povrchní, a neodsuzují za odlišnosti. Můj dopisovací kamarád ,,Black Rose'' by vážně sympatický a vtipný. Přiznal se k tajemství, ke kterým by se ne všichni přiznali. Měl podobné názory, a byl velice otevřený.  Myslím že on i já se vezeme na podobné či na stejné vlně, a myslím že i v budoucnu, budeme kamarádi, i když třeba teď  nejsme'' dořekl jsem poslední větu a podíval se na učitele, ten jen kývl a já si šel sednout. 
            David
          Jakmile řekl mé dopisovací jméno, byl jsem překvapen, na chatu vystupoval úplně jinak než ve škole. Proto jsem ho nikdy nepřirovnal k mému dopisovacímu kamarádovi. Ale překvapilo mě jak hezky mluvil.
,,Tak kdo si dopisoval s Paulem'' ptal se učitel, a já se postavil. ,,Skvěle pane Davide, pojďte nám říct váš názor.'' řekl znovu učitel, a já mohl začít.
             ,,Myslím že úkol dokáže sblížit, lidi co by se spolu jen tak nebavily. Poznal jsem svého spolužáka, takového jaký je v reálném světě, a ne takového jaký je  mezi lidmi. Dozvěděl jsem se o něm spoustu zajímavých věcí, které vám určitě neřekne jen tak. A myslím že jak už bylo řečeno by jsme spolu dokázali vycházet i ve skutečném světě.'' dořekl jsem a podíval se jeho směrem, a potom na učitele. Ten jen pokýval a poslal mě si sednout. 
         Po týdnu
           Po tom co skončil náš úkol se mnou nemluvil. Nechápal jsem to. Ale i přes to jsem k němu měl ty city, které nevyprchali.
 Paul
     Snažil jsem se mu vyhýbat celý týden. Ale mé srdce vždy pukalo, když jsem ho viděl bavit se jen s někým jiným. Nechápal jsem to, ale pak jsem si uvědomil že jsem se do něj nejspíš zamiloval. Musel jsem jít za ním. A tak jsem po škole vyšel směr jeho dům. 
         Zaklepal jsem a pustila mě jeho mamka. Ona mě nasměrovala, ještě do jeho pokoje a já se tam rozešel. Zaklepal jsem a pak jsem vešel. Maloval. Byl soustředěný natolik že si nevšiml že někdo vstoupil. A tak jsem k němu přistoupil a objal ho. On se trochu lekl ale pak mě objal taky. 
    ,,Miluju tě Davide'' řekl jsem a on se na mně jen usmál, a políbil mě.