Oneshot

Princ

                Minulost Alec
                Vyrůstal jsem na zámku, má rodina měla všude vyvěšené zbraně. Nevěděl jsem proč, nikdy jsme s nikým neválčili. Žili jsme v míru. Tedy to jsem si myslel. U našeho zámku byl krásný les, rád jsem do něj chodil i přes to že jsem měl zákaz. Jinak mé jméno je Alexander James II. Ale říkají mi Alecu. Je mi 15 za chvíli 16. Na své narozeniny se moc netěším. Rodiče vždy pořádají bál, vždy jsou tam lidi které neznám, takže se nemám s kým bavit.  Jen se sestrou, ale ta je starší takže taky nic moc. Jinak ještě jsem gay, rodina to ví, chvíli jim to vadilo, ale už se smířili. 
              Dnes se měl konat ples k mým 16 . Měl jsem tedy volno. Šel jsem tedy do lesa. Procházel jsem se. Procházel jsem se celkem dlouho, nevšiml jsem si ani že se stmívá. Stejně mě tam nikdo nečeká, všichni se baví o věcech kterým nerozumím. Procházel jsem se již směr zámek, když v tom jsem za sebou cítil dusot. Zpanikařil jsem a začal utíkat, když v tom jsem zakopl. Nic jsem neviděl, ale cítil jsem obrovskou sílu v noze. Něco mě do ní kouslo. Ale musel jsem se zvednout a dobelhat se do paláce.  Nikdo si mně naštěstí nevšiml. Dokulhal jsem až k sobě do pokoje. Lehl jsem si na postel a vyčerpáním usnul. 
         Ráno jsem ze sebe svlékl oblečení a šel jsem se vykoupat. Když jsem se podíval na nohu, nic tam nebylo jen zaschlá krev. Smyl jsem jí, ale stopa po ráně nikde. Dokonce ani nebolela. Nevěděl jsem co se stalo, ale věděl jsem že to nikomu neřeknu. Nechápal jsem to, ale nebyl tu nikdo kdo by mi to vysvětlil.  
           Alecův Otec
           Byl čas zasvětit mého syna do našeho poslání. Jsme lovci vlkodlaků a naše moto je ,,Lovíme ty co loví nás'' i přes to jsme to často porušovali. No co ty bestie si nezaslouží žít. V našem území se potuluje Alfa bez smečky. Rozešli jsme se tedy i s Alecem do lesa. A narazili jsme na stopy, vydali jsme se tedy po nich. Na stromě nedaleko se pohupoval člověk s rudýma očima. Uši protáhlé a zarostlý obličej. ,,Tak Alexandře je čas aby jsi zjistil proč máme tolik zbraní.'' řekl jsem a zasmál se společně se mnou i ostatní. Vzal jsem do ruky zbraň a střelil jsem do vlkodlaka tři kulky s omějen. Alexandr na to jen zíral. Nechali jsme ho tam stát a vydali jsme se zpátky na zámek. 
       Alec
      Stál jsem tam jako přikovaný. Oni ho zabili. On na mě ještě zíral, když na mně zasvítili jeho rudé oči věděl jsem že to bude ten co mě kousl. ,,Pppokudd, tu zůůstanešš zabijouu těě takyy. Vyddej se do mmaallého městečččka. Jmenujeee se Beacon Hills tam ti pomůžou.'' hned co to dořekl jsem se k  němu rozeběhl jelikož jeho tělo bezvládně leželo na zemi. Poslední výdech jsem slyšel tak zřetelně. Rychle jsem se vydal na zámek aby to nebylo někomu divné. Pozabalil jsem si věci a čekal až budou všichni spát. 
        Když byla půlnoc vykradl jsem se z pokoje. Když jsem byl za hranicemi panství nahlas jsem zavyl, aby věděli že se potkáme, ale tentokrát jako nepřátelé. Vydal jsem se tam kam mi řekl. Telefon mi ukazoval cestu. Vydrží dlouho + mám ještě solární powerbanku. Chvílemi jsem běžel, chvílemi jel stopem. Až jsem se dostal do New Yorku. Nevím co to bylo, kdo to byl, a proč po mě střílel, ale někdo mě trefil do nohy šípem. Mohl jsem běžet jen tak tak. Rychle jsem zaběhl do jedné tmavé uličky, kde jsem si vlezl do ,,klece'' a tam se schoval. Proběhli kolem mě, ale nevšimli si mě schovaného v oné ,,kleci''. Dýchal jsem z hluboka. Když v tom mě mi někdo prudce položil ruku na rameno. Lekl jsem se, ale vykřiknout jsem nestihl. Dostrkali mě do auta a tam jsem si v klidu sedl. Koukal na mně mile vypadající kluk a nějaký pán. Byl jsem vyděšený ale nedokázal jsem nic jiného než jen sedět. ,,Jsem Scott. A ty?'' ,,Jsem Alec'' řekl jsem mu. ,,Kam míříš?'' ,,Chtěl jsem do Beacon Hills měli mi tam pomoci zvládnout můj problém. Řekl jsem a mé oči zasvítili. On začal z ničeho nic mluvit. 
    Scott: ,,Povím ti příběh. Možná bude znít povědomě. Byl jednou jeden 16 letý kluk. Běžel samotný jako o život. Neviděl je ale slyšel že se blíží, nevěděl odkud přijdou, ale věděl že tu budou brzy. Měli zbraně a kuše. Lovili ho. Začal to v noci za úplňku. Něco po něm vystartovalo. Kouslo ho to. A to mu změnilo život. Změnilo to všechno.''
Byl jsem tím fascinován, trefil se do mně. ,,A váš příběh?'' to je jiné povídání, na to není čas.'' řekl a já tedy mlčel. Dorazili jsme někam pod most, když v tom na nás začali střílet. Lekl jsem se ale když jsem viděl co dělá Scott snažil jsem se mu pomoci. 
          Někdo se rozeběhl na Scotta když v tom tam přijel jeep a nějaký kluk na něj promluvil. 
Stiles: ,,Snad sis nemyslel že do toho půjdeš beze mě.'' Pak tam přiběhl o něco starší chlap a pronesl.
Derek: ,,tedy bez nás'' pak mu modře zasvítili oči a vrhl se na dalšího chlapa. Takhle te chvíli trvalo. Snažil jsem se jim pomoci. PO nějaké době co boj skončil mě Scott odvezl na nějaký plac. Nechápal jsem co se děje. Vylezli jsme z auta.
         Scott ke mně pronesl.
Scott: ,,Naše tajemství zná více lidí. Ale více jich je na naší straně. A teď se nás již nebojí.
Máme přátelé kteří byli kdysi naši nepřátelé. Máme ochránce. Máme přátele kteří za nás chtějí bojovat i zemřít. Ostatní hledali další jako jsi ty(Jackson, Eathan)
Ti lidé co tě loví. Mají vůdce. Jmenuje se Monroeová. Má hodně následovníků.''
Alec: ,,Kolik? Stovky?''
Scott: ,,Tisíce. Po celém světě''
Alec: ,,Tak co děláme tady?''
Scott: ,,Máme se sejít s lidmi co nám můžou pomoci. Někteří jsou s námi vždycky. A ostatní přijdou když je potřeba. Ale dnes potřebujeme všechny.''
Jeho lidi kteří byli s námi v boji pod mostem vystoupili z aut a já se nestačil divit. Musel jsem se tedy hned zeptat.
Alec: ,,Jsou všichni jiní?''
Scott: ,,Někteří ano. Někteří dokážou věci kterým by jsi nevěřil. A někteří jsou možná jen lidé, ale vynahrazují to tím jak jsou chytří., nebo tím jak jsou dobří v boji.'
Alec: ,,Co jsou zač?''
Scott: ,,Moji přátelé. Má smečka. A můžeš být s námi pokud chceš, ale budeš muset bojovat.''
Alec: ,, Proti Monroeové?'
Scott: ,,A všem co jí následují.''
Alec: ,,Řekla že si mě najde a že mě bude lovit a zabije mě, nehledě na to kolik mi je. Řekla že jsem stvůra.''
Scott: ,,Ty nejsi stvůra Alecu. Ty jsi vlkodlak. Jako já.'' Jeho rudé oči zazářili, a já věděl že on mi pomůže se vším.
On se podíval na jednoho z jeho přátel a ten na něj s úsměvem kývl. Rozešel se za nimi. A j věděl že nechci být, sám, že chci někam patřit a mít přátele. On se mi rozhodl pomoci i přes to že mě neznal. A teď vím že přátelství může vzniknout kdykoliv, jakkoliv a s kým koliv. Už jsem nebyl sám byl jsem s nimi. A mohl jsem být sám sebou, i když budu bojovat, budu je mít po boku a nebudu bojovat sám.

Važte si jakéhokoliv přátelství. I když není to pravé.  Možná vyjde víc příběhů jelikož mám školu online. Váš Seba. Děkuji za vaše ohlasy, a hlavně za tebe.