Oneshot

23.12.2021

           Měl jsem umřít již dávno, ale díky němu se tak nestalo. A od té doby mu musím sloužit.  A komu? No přeci oceánu. Stal se mým otcem mou matkou, mou rodinou. Společně s dalšíma. 
       Minulost
    S rodinou jsme byli na okružní výletní plavbě. Byl jsem v pokoji společně s bratrem, který se připravoval, jako by se měl setkat s královskou rodinou. Venku pršelo, celkem dosti. Když v tom se odněkud linula krásná hudba. Můj bratr vystřelil na nohy a beze slov se vydal z kajuty. Já ho následoval, a všiml jsem si i ostatních. Co se to tu děje. Pokračovali jsme dál, když jsme vyšli na horní palubu, někteří již skákali do moře. Dokonce mezi nimi byla i má rodina. Já na to jen zíral, ale pak jsem se zase zaposlouchal, a už mě nic netížilo. A tak jsem se taky rozešel ke kraji, a skočil jsem taky. Když jsem byl již pod vodou uvědomil jsem si co jsem udělal, a já nechtěl umřít. Prosil jsem, i když tam nikdo nebyl. V tom mě moře zatáhlo pod vodu a já cítil po celém mém těle teplo. A pak jsem zjistil že můžu dýchat.
         ,,Teď  si jeden z mých služebníků Luhane, a budeš lákat lidi do moře. Sto let budeš mým služebníkem'' řekl tajemný hlas, a já jen kýval na souhlas. Tak nějak jsem ho ani nevnímal. 
A tak se stalo že jsem začal sloužit oceánu jako siréna.  Zabíjel jsem nevinné ženy, muže i děti.  
        Přítomnost
          Uteklo již 90 let od doby co mu sloužím, jakmile uplyne 100 let jsem volný, a mohu si dělat co chci. Seznámil jsem se tu se ZTaem a Chagbinem. Jsme celkem dobrý kamarádi. Na souši máme pravidlo a to to že nesmíme mluvit, jelikož náš hlas je jen na lákání a topení lidí. Je to občas složité, ale dá se to. Občas s kluky zajdeme do klubu, ale já mám radši klid a čtení. Studujeme zdejší univerzitu, tedy již asi 12 univerzitu. Je to fajn, ale občas otrava.
           Kluci šli dnes do baru, a já zůstal v knihovně. Četl jsem si svou oblíbenou knihu s názvem Já Simon. (Ps. Je to vážně skvělá kniha, jednou jsem si jí koupil a od té doby jsem jí přečetl asi 10 a i film je dobrej.) Sedl jsem si do zapadlého kouta a dal se do čtení. Četl jsem si dlouho, když v tom si ke mně přisedl nějaký kluk. Byl celkem pěkný, ale co tu sakra chce. ,,Co to čteš?'' ptal se ale já neodpovídal. ,,Ty se mnou nemluvíš??'' ptal se dál, a já jen zakroutil hlavou. ,,Takže slyšíš, ale nemluvíš.'' řekl a já zase kývl. ,,Jak se jmenuješ'' ptal se dál. Podal mi tužku. ,,promiň nemám papír tak musíš na ruku.'' řekl a nastavil ruku, na kterou jsem napsal Luhan. ,,rád jsem tě potkal Luhane já jsem Sehun, ale už budu muset jít, tak zase někdy.'' řekl a usmál se. 
       Byl krásný, to jsem musel uznat a i jeho jméno znělo pěkně. Pořád jsem na něj myslel.  V tom mě však začal volat oceán. Ne já nechci zase zpívat, to ne. Vždy mám potom noční můry, ale to nikoho nezajímá. 
           Dnes jsme zabily 10 lidí. Je to tak kruté, ale musím to přežít. Už jen 10 let. To zvládnu. Kluci tam byli se mnou, ale ani jeden nedával najevo své pocity. Bylo mi děsně. Ubližovat nevinným, myslel jsem že to lidé jsou krutí, ale i oceán. Měl jsem radši umřít. 
           Každý den jsem po tom chodil do knihovny, mezi knihami se dobře zapomínalo, a taky jsem tam potkával Sehuna. ,,Povídali'' jsme si spolu. Nevadilo mu to pomocí papírků, i když jsem věděl že je tohle špatné, že se nesmíme jakkoliv bavit s lidmi, porušoval jsem to. Vždy se tak pěkně usmíval, jeho tváře občas krásně zrudli. Jednou mi také prozradil že je gay, jako já. 
          Byla s ním sranda, a proto jsem se s ním cítil více a více šťastný. Byl to skvělé člověk, který mi ukázal že i já můžu pocítit štěstí. Chodily jsme i do kaváren. Kluci mě varovali že to může mít špatný konec, ale já jako bych je neslyšel. Byl jsem tak omámen že mi to bylo jedno. Hlavně že jsem byl s ním. Ale ne vždy může vydržet štěstí, a to jsem zjistil jakmile mě po nějaké době zase zavolal oceán.
             Zase to bylo tady. Museli jsme na tesy a jít zpívat a vraždit. Nenáviděl jsem to, ale to koho jsem viděl zrovna u moře mě vyděsilo. Byl tam Sehun, jelikož se na pláži konala nějaká párty. Byli jsme také pozvaní, ale on nás musel zavolat. A mě už došlo o co jde. Máme je zabít. ,,Ne to neudělám to po mě nechtěl, to radši zemřu já. On za nic nemůže.'' vykřikl jsem na oceán. A v tom mě smetla vlna, nemohl jsem dýchat, kopal jsem kolem sebe nohama, ale nešlo vyplavat. A pak už jsem nic neviděl. Obětoval jsem se pro svou lásku a pro spravedlnost. On za nic nemohl, nic nevěděl. 
                Sehun
               Luhan nepřišel na párty. Zdálo se mi jako bych slyšel jeho hlas jak křičí. Ale to bylo asi jen z toho alkoholu.
           Luhan již týden nepřišel do školy, ani do knihovny. Když jsem poslouchal zprávy slyšel jsem tu děsivou věc. 20 letý mladík, se našel vyplavený na pobřeží. Mohl být tak týden mrtvý. Náš mrtvá se jmenuje LuHan.'' jakmile to řekla jako by mé srdce přestalo být. Tohle ne tohle to nemůže být pravda. 
           Snažil jsem se nějak žít, ale bez něj to nešlo. A tak jsem udělal to co my přišlo jako nejlepší řešení. Skočit do oceánu. Jakmile jsem tak udělal viděl jsem jen jeho. Jak ke mě natahuje jeho ručku, a zve mě k němu. Chytl jsem se ho a přisál se mu na rty, pak jsem již nic necítil.