druhý návrat

2K 125 9
                                    

Hádej te kdo mě vzbudil? Jo už zase ten dementní vyjebaneh budík. Proč ? Sakra to mě nemůže nechat vyspat? Jak já ho nenávidím.  Ještě k tomu je pět ráno musíme na letiště a pak do školy. Vylezla jsem s mojí krásné hebké milované a vyhřáté postýlky.
Šla jsem do koupelny kde jsem si dala sprchu. Miluju ten pocit jak na mě kapou kapky vody. Vylezla jsem ze sprchy usušila se a udělala svoji každodenní hygienu. Šla jsem do šatny kde jsem si vybrala hezký šedý šaty ( média ).
Sešla jsem dolů do kuchyně kde už seděl Eric a cpal se palačinkama. Jen jsem řekla ,, ahoj" a vzala si jablko. ,, ahoj včera jsem ti zapoměl říct že ty vlasy ti moc sluší." řekl s plnou pusou. ,, děkuju".  ,, jedem?" ,, jo jasně."
Nasedli jsme do auta a jeli směr letiště. Eric zaparkoval  a my jsme vyšli. Už přistáli. Byla jsem nervózní. Ale nemohla jsem TP dát najevo.

Spatřila jsem ho a  nemohla jsem uvěřit vlastním očím. Byl úplně jiný. No zas tak úplně ne. Šel přímo ke mě. Byl cítit čím dál víc. jeho mentholovocigaretová vůně mě omámila. Na ruce měl tetování. Vypadalo docela hezky. Ale to nestačilo to tetování co měl před tím? Byl to myslím že vlk. Ale byla jsem si jistá že už to není ten Matty. Ten kterýho jsem tak milovala a pořád miluji. ,, Ahoj Kat " řekl a hned potom z kapsy vytáhl cigaretu a zapálil si. ,, ty kouříš ?" zeptala jsem se jelikož on nikdy nekouřil. ,, Jo vadí?" při téhle otázce nadzvedl obočí. ,, hmm ne moje tělo to není." řekla jsem a šla k autu. Šel za mnou bylo mi to jedno.
Opřela jsem se o něj a čekala na Erica.  Panovalo mezi námi ticho. Furt na mě čuměl. ,, to na mě budeš furt civět ?"
,, Dost ses změnila." řekl a po po táhl si z cigarety.
,, hmmm ty taky ." Jemu to může bejt už taky jedno. Chová se  jako by mu patřil celej  svět.
Konečně už je tady Eric. A za ním jde  blonďatý kluk.
,, Kat tohle je  Stuart  a Stuarte tohle je moje sestra Kat. " řekl Eric a já ke Stuartovi natáhla ruku. On ji přijal. ,, ahoj " ,, ahoj."

Nasedli jsme do auta

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.


Nasedli jsme do auta. Já seděla v zadu s Mattym. A Eric řídil vedle něho seděl Stuart. ,, Kat?" řekl Eric a prolomil ticho. ,, no?"
Co se tady za tu dobu změnilo?" ,, nic moc ale bude nám dělat přednášky nějakej doktor." ,, aha budeš chtít hodit do školy?" ,, ne já půjdu s Jacobem. "  ,, a to je kdo?" ,, kamarád jak jsem jsem přijela tak jsem chodila do vyššího ročníku a seděla s Jacobem. Dost si rozumíme." řekla jsem a viděla Mattyho jak na mě zase čumí.  Neřěšila jsem to.
Přijeli jsme k domu. Kde na mě čekal už Jacob. ,, ahoj " řekla jsem a usmála se. ,, ahoj jdem ?" ,, jo jasně jen si zajdu pro batoh." ,, ok a sluší ti to." ,, děkuji." řekla jsem a cítila jak mi červenají tváře.  Vběhla jsem do domu vzala si batoh a šla zase ven za Jacobem. On mě chytl za ruku a šli jsme. Jo už to neřeším jsme kamarádi. Prostě mě chytl za ruku. Ještě k tomu vím že mě nechce. Jelikož se mu líbí někdo jiný. Takže jsem v klidu.  Šli jsme do školy. Byla už otevřena.  Jacob mě pustil a oba jsme šli do své třídy. Jo už jsem šla do té vlastni. Sedla jsem si k sobě do poslední lavice.  Zazvonilo na hodinu všichni co přijeli z Paříže byli nastoupení před tabulí. Do třídy přišel učitel. Zvedli jsme se a na jeho pokyn si zase sedli. Učitel spustil ,, takže vítám vás tady po třech měsících. Zase zpátky. Tak každopádně. Vy kteří jste z Paříže si sednete k těm co u vás bydleli. Bude to tak lepší. Znáte se lip. A budete dostávat projekty. Tak na nich můžete pracovat i sami doma když bydlíte spolu.  Takže teď si sedněte a přidali jsme sem dalších několik lavic. Takže se teď posaďte."  řekl a mě málem jeblo. Sakra proč? No nic. Matty si sedl vedle mě. ,,  tak už sis našla náhradu jo?" řekl a já věděla že tuhle hodinu budu nenávidět. ,, ne je to kamarád." řekla jsem a slovo kamarád zdůraznila. ,, uklidni te se tam v zadu." řekl učitel a Koukl po nás. Byla jsem s ticha ale pod lavicí mi zabrněl telefon. Přišla mi zpráva.

Matt: byl taky něj kamarád
Já: hmm ale on je kamarád a taky tak zůstane
Matt: jasně neboj měl za ty dva měsíce co jsme od sebe taky skoro každej den jinou kamarádku

To co mi napsal mě zabolelo. Chtělo se mi brečet. Šla jsem za učitelem jestli můžu na záchod. Samozřejmě svolil jelikož jsem řekla že mi není dobře. Jak mile jsem za sebou zavřela dveře od třídy rozbrečela jsem se.  On ani nechápe že mě to furt bolí. Vzala jsem telefon a napsala mu.

: se nebojím nejsem ty. Jacob je jen kamarád kterej mi dost pomohl . takže se uklidni a jdi si ohnout zase nějakou tu tvoji kamarádku.

Uff docela se mi ulevilo odepsal mi

Matt: neboj mám jednu zamluvenou na další přestávku 😉
: nebojím

Si dělá srandu? Sakra proč to tak bolí? Kdybych neměla aspoň to dementní srdce a nebolelo to tak.




Ahojky tady máte novou kapitolu. Je kratší ale snad nevadí. Omlouvám se za chyby. ❤❤

Miluji tě ale bojím se ti to říct #2,#3, #4Kde žijí příběhy. Začni objevovat