Miluji tě ale bojím se ti to říct #2,#3, #4

přivítání

Vzbudilo mě jemné hlazení ve vlasech. Otevřela jsem oči a před sebou viděla Mattyho který se usmíval od ucha k uchu.

,, už jsme tady prdelko" řekl mi a pomohl mi dostat se na nohy.

***

Konečně sedíme v taxíku a jedeme k Mattymu domů. Popravdě mám strach. Jestli na mě Mattyho rodiče nejsou naštvaní. Přece jen odjela jsem jen tak a oni o tom vlastně taky nevěděli.

,, lásko děje se něco?'' vyruší mě z přemýšlení jeho hlas.

,, n.. Ne neděje"

,, nelži mi.. Vždyť víš že to poznám."

,, dobře no.. Mám strach"

,, z čeho?"

,, já nevím... Jak si vysvětlil rodičům že jsem odjela? Co když si myslí že jsem je jen využila protože jsem tam byla asi jen dva týdny.. Co když.."

,, prdelko klid. Řekl jsem jim že jste měli problémy v rodině a proto si se musela vrátit. A i když si tam byla jen dva týdny tak si tě oblíbili a i Marťa."

,, miluju tě"

,, já tebe víc pr.."

,, neříkej mi tak"

,, proč? Mě se to líbí. Jsi moje prdelka"

,, .. Dobře no.." vydechla jsem a radši to dál neřešila.

***

Konečně jsme dojeli a teď s kuframa stojíme před domem. Matty zazvonil a hned na to mě chytne za ruku. Pochvilce čekání nám otevře dveře jeho mamka. Hned jak Mattyho viděla tak si to vtáhla do objetí.. Bylo hezký vidět že ji chyběl.

,, Ráda tě zase vidím Kat."
vyruší mě její hlas ze sledování mých tenisek a hned na to se ocitám v jejím objetí. ,, Já vás taky."

,, no tak pojďte a nestůjte tady" popohnala nás.

Já i Matty jsme vzali každý jeden  kufr a vešli dovnitř.
Je to tu  pořád stejné jak si pamatuji.

Položila jsem kufr a hned na mě skočil malý hnědovlassý klučina. ,, Kat" zakřičel.

,, ahoj Martínku."

,, proč si odjela?" slezl ze mě a udělal na mě smutnej obličej.

,,maminka mě potřebovala víš? Tak jsem musela odjet."

,, ani si se se mnou nerozloučila." zašišlal

,, nemohla jsem byl jsi s maminkou a tatínkem pryč"

,,  a co já ? Mě vítat nebudeš?" vmisil se do našeho rozhovoru Matty.

Jen co ho Martínek slyšel rozeběhl se Mattymu do náruče.

Musím říct že jim to spolu sluší.

,, tak mi si jdeme vybalit." řekne Matty potom co Martínka položí na zem.

každý zase chytneme jeden kufr a jdeme nahoru......

Ahojky

Tady je další kapitola.. Doufám že se vám líbila a omlouvám se že neodepisuju na komentáře ale nestíhám. Watt se mi poslední dobou seká a nechce se mi to načítat