Z pohledu Kat
Znáte ten pocity? Pocit samoty?
Je tu temno, nechápu, kde jsem, co dělám, nevidím nic. Neslyším, nemohu se hýbat.
Co mám dělat? Sakra co?
Proč?
Proč to vždy s prominutím odseru já?
Proč rovnou neumřu? Však lidem okolo mě by se jen ulevilo, žádné problémy ani starosti.
Vzdávám to, co když už bojovat nechci?
Zastaví mě vůbec někdo? Ne! Jasně že ne, kdo by mě taky zastavil?
Proč vždycky udělám nějakou chybu?
Udělala jsem někdy vůbec něco správně?
Hmmm asi ne.
Chyběla bych vůbec někomu? Zase ta stejná odpověď. Ne! Nechyběla!
Ubližuju tím jen sobě nebo i ostatním?
Samozřejmě že nikomu.
Z pohledu Mattyho
Běžel jsem po chodbě jak nejrychleji jsem mohl. Konečně! Vrazil jsem do jejího pokoje ale srdce mi hned vynechalo úder. Proč? Sakra proč? Hned jsem začal volat záchranku, mezitím co jsem se ji snažil probudit. Marně. ,, Kurva Sebastiane, kde jsi?" rozkřikl jsem se. Byl jsem beznadějný, nevěděl jsem co už mám dělat, nějaká protivná baba na dispečinku mi řekla že sanitka tam bude do 10 minut a zavěsila to. Kráva. Člověk tady bojuje o život a jí je to jedno.
Ahoj, po.dlouhé době zase nějaká kapitola, omlouvám se že tak dlouho nebyla, ale vážně jsem neměla chuť psát, do toho škola, každý den písmemka a já nestíhám.
ČTEŠ
Miluji tě ale bojím se ti to říct #2,#3, #4
Romance2# když jsem ho spatřila nemohla jsem uvěřit vlastním očím. Byl úplně jiný. Kráčel si to přímo ke mě a já mohla cítit jeho mentholovocigaretovou vůni, která mně doslova omámila. Byla jsem si ale jistá že už to není ten Matty. Ten kterýho jsem tak mi...
