Šla jsem nejistým krokem domů. Na venek jsem vypadala v pohodě jenže uvnitř tomu tak nebylo. Měla jsem strach. Nevěděla co čekat. Mám tam vůbec chodit? Co když se akorát zase pohádáme? Co když bude konec? Co když tam přijdu a uvidím něco co nechci? Bude lepší když tam nepůjdu. Měli by jsme si to nechat projít hlavou. Potřebujeme si asi projít pár věcí a popřemýšlet nad nimi. Jenže aby to nebyla chyba. Přece jen každý vztah prochází určitým obdobím. Jenže některé to ještě víc spojí a některé zase naopak. Nechci aby to u nás skončilo. Kord když s ním čekám dítě. A na potrat už jít nemůžu. Ani bych nechtěla. To bych tomu nebohýmu tvorovi nemohla udělat. Ono za nic nemůže. Už jsem stála před domem a rozmýšlela se jestli vkročit dovnitř nebo ne. Moje nohy mě neposlouchaly a já vlastně ani nevěděla co po nich chci. Nevěděla jsem jestli udělat ten krok a vejít dovnitř nebo se raději otočit a prchnout pryč.
Vzdala jsem to... Nakonec jsem si sedla na schody před domem. Moje hlava přijímala další a další myšlenky. Nemohla jsem je zastavit. Připadala jsem si jako na kolotoči na, kterém se mi udělá špatně ale nezastáví a já musím čekat až na konec jízdy.
Chtěla jsem se zvednou a odejit když v tom.....
Další kapitola tu. Přemohla jsem se a něco jsem naťukala Takže se omlouvám za tu katastrofu.
ČTEŠ
Miluji tě ale bojím se ti to říct #2,#3, #4
Romantik2# když jsem ho spatřila nemohla jsem uvěřit vlastním očím. Byl úplně jiný. Kráčel si to přímo ke mě a já mohla cítit jeho mentholovocigaretovou vůni, která mně doslova omámila. Byla jsem si ale jistá že už to není ten Matty. Ten kterýho jsem tak mi...
