Miluji tě ale bojím se ti to říct #2,#3, #4

💱💱💱

Z pohledu Kat

Vzbudila jsem se a rozhlédla se po pokoji. Nikde nikdo. Krom mě tu nebyl nikdo. ,, Matty si asi jen někam odskočil,, pomyslela jsem si a zavolala si sestřičku. ,, Dobrý den stalo se něco?" zeptala se mě hned po příchodu do pokoje. ,, Ne to ne jen sem vás chtěla poprosit jestli by jste mi nedala nějaký prášek.. Je mi trochu špatně od žaludku a taky o vodu."

,, Samozřejmě za chvíli vám to donesu."

,, Děkuju."

,, nemáte za co." odpověděla a s těmito slovy odešla z pokoje pryč.
Na stolku jsem uviděla knihu kterou jsem si hned vzala do ruky. Na pohled vypadala velice hezky. Nejvíce mě ale zaujal její název. ,, Zachránila mě slza uvězněna ve vlastním těle." Přečetla jsem si a přejala prsty přes něj. Knihu jsem otočila a přečetla si upoutávku
Skutečný příběh ženy, která se probere z umělého spánku, ale nemůže se hýbat ani komunikovat. Ostatní se domnívají, že je v kómatu, přestože ona sama všechno slyší a vnímá. Bojí se, že ji lékaři nechají odpojit od přístrojů (tato možnost se před ní probírá s rodinou) nebo přistoupí k odběru orgánů, jelikož se kdysi zavázala k dárcovství. Tento stav trvá přibližně dva týdny a lékaři už jejím příbuzným nedávají naději. Potom si však dcera, která právě sedí u matčiny postele a mluví na ni, všimne, že Angele po tváři stéká slza...

Matty tu stále nebyl a jelikož mě ta kniha velice zaujala už jen tím názvem. Otevřela jsem ji a začala číst.
Už od začátku jsem každé slovo doslova hltala pohledem. Sice nevím jak se tu ta kniha objevila ale jsem ráda že tu byla. Jsem teprve na první straně a vůbec nevnímám dění kolem mě. Obdivuji tu spisovatelku Angele Liebyovou.
Už jen díky tomu že to dokázala napsat. Že se o svůj příběh dokázala podělit s ostatními.

Chtěla jsem začít číst další kapitolu když do pokoje vešla sestřička. ,, Dobrý den.. Tady máte tu vodu jak jste chtěla a prášek. Ten by vám měl začít působit během chvilky ale není s takovým účinkem. Nemůžeme vám dávat prášky aby to nijak nepoškodilo vaše miminko."

,, děkuji každopádně to chápu nerada bych aby se tomu malýmu něco stalo."
Sestřička mi vodu s práškem podala do ruky ať si to mohu rovnou zapít a se slovy ,, Kdyby jste ještě něco potřebovala stačí zazvonit." odešla.
Prášek jsem tedy zapila, vodu položila na stolek a dala se zpátky do čtení.

Ahojky, další kapitolu hotova. Ta kniha která je zmíněna v příběhu doopravdy existuje. Sama jsem ji četla a doporučuji. Já samotná se do ní úplně zamilovala a knihu přečetla během jednoho dne.
Každopádně všem vám děkuju za vaše úžasné komentáře a doufám že se vám kapitola líbila.

PS: V další kapitole očekávejte trochu zvrat 😇