☹☹☹

519 56 13
                                    

Sedím na gauči v obýváku a čekám na zprávu od Mattyho. Jel pracovně do Belgie a už je to týden co se neozval. Nevím co se děje. Kord když mi po domu pobíhá to malý škvrně.
Očima hypnotizuji obrazuvku ale furt nic. Bojím se mu napsat jako bych měla pocit že ho budu otravovat.
Nakonec ale přece jen seberu všechnu svou odvahu a napíšu mu krátkou zprávu.: Zlato stalo se něco?,jsi v pořádku?

Nevěděla jsem jestli dělám dobře nebo špatně ale i přes to jsem to odeslala. Během pár minut mi přišla odpověď.
,, Kočičko tolikrát jsem tě varoval a ty si mne tolikrát neposlechla. Teď budeš pykat. A toho tvýho Mattyho už nikdy neuvidíš.. Už totiž není. S láskou tvůj nový Manžel 😘
Telefon jsem odhodila na stůl a snažila se vzpamatovat. Sakra dyť Matty nemůže být mrtvý. To nejde. Nemohla jsem ztratit dalšího člověka. Třeba je to jen nějaký omyl. To to nemůže být pravda. To nejde. Rozběhla jsem se po domě abych našla našla toho malýho špunta jenže nikde nikdo... Začínám se vážně bát. V zápětí jsem uslyšela cinknutí mého telefonu. Vrátila jsem se zpátky do obýváku a koukla na mobil...další zpráva. : Měla by si být poslušná ať nepřijdeš o někoho dalšího.😋😊😘

Další kapitola tu.. Nevím co k tomu napsat...
Popravdě dnes už jsem chtěla s psaním definitivně skončit. Jenže nemůžu ztratit další lidi které mám ráda. To už bych si vážně mohla jít hodit mašli ⚑

Miluji tě ale bojím se ti to říct #2,#3, #4Kde žijí příběhy. Začni objevovat