Miluji tě ale bojím se ti to říct #2,#3, #4

-||-

Z pohledu Mattyho

Vybral jsem větší červený nákladní auto. Vím že takový si Marťas přál k Vánocům ale rodiče už ho nikde nesehnali. Vzal jsem ho tedy než mi ho někdo vezme, jelikož tu bylo poslední a rozešel se najít Kat. Šel jsem rovnou na druhou stranu obchodu, když jsem uslyšel jak nějaká žena volá ,, zavolejte někdo záchranku." nevěděl jsem o co jde ale i tak jsem se tam rozběhl. Přece jen musíme si navzájem pomáhat a kdyby se stalo něco mě určitě mi pomůže někdo taky. Doběhl jsem na místo odkud jsem slyšel hlas té ženy. Neviděl jsem přesně o koho jde, protože tu byl už docela dost velký hlouček lidí. To co jsem ale slyšel poté mi zastavilo celé moje myšlení, slyšel jsem telefonát muže co volal záchranku. ,, Je to hračkářství tady v obchoďaku. Je to hned druhý obchod když vejdete dovnitř, někdo tu pobodal těhotnou ženu. Leží tu, krvácení se snažíme zastavit ale jedno má přímo na břiše. Neublížíme tím nějak dítěte?"

,, břicho máme nechat na záchranářích. Už jsem na cestě zatím máme hlídat ostatní rány ať tu nevkrvácí."  vyklopil ze sebe ten muž a já se začal prodírat davem a řvát že je to moje snoubenka. Už jsem byl skoro u ní. Viděl jsem ležet její bezvládné tělo. Byla celá bílá a kolem ni spousta krve. Už jsem se k ni skoro skláněl, dotýkal se ji, jenže mě zastavila ruka muže, který mě odvedl stranou. ,, Pusťte mne. Musím za ni je to moje přítelkyně." křičel jsem na něho a snažil se vymanit z jeho sevření. Ale marně. ,, Uklidněte se, takhle ji nijak nepomůžete. Už jsou tu záchranáři." řekl mi a v ten moment do obchodu naběhli tři záchranáři a hlouček lidí se rozpustil aby měli prostor. Slyšel jsem prodavačku prodejny jak volá nejspíš na policii. ,, Ano pane policisto, musí tady někde být ta žena je pobodaná...ještě by ten člověk ublížil někomu dalšímu."
Někdo ji pobodal. Tyto tři slova se mi v hlavě míhaly pořád dokola. Někdo ji pobodal. Bylo to jako kolotoč ze, kterého není úniku. Musím ji někam pomoct. Neměli jsme sem vůbec chodit. Je to všechno moje vina. Měli jsme ten dárek koupit až v Paříži. Nic by jsme tím nezkazili. Záchranáři Kat zvedli na lehátko a vezli ji k autu. Rozběhl jsem se za nimi a po menším přemlouvání nasedl do auta s nimi. Nemohl jsem ji nechat jet samotnou. I když sedím jako spolujezdec, protože jeden záchranář řídí a ti dva jsou vzadu. Nejradši bych byl u ni jenže jim tam nemůžu překážet. Ne jestli chci aby moje láska zemřela...

Další kapitola tu. Omlouvám se ale teď jsem řešila jeden vážně velký problém a neměla jsem nervy něco napsat. Doufám že teď už kapitoly budou vycházet normálně. Láskuju vás ❤