Miluji tě ale bojím se ti to říct #2,#3, #4

😤😤😤

Pořád sedím na záchodě a nemohu se nijak dostat pryč.
Co jsem udělala špatně? Co jsem komu udělala že musím takhle trpět?
Co mám dělat? To už to vážně nestačí? To vždycky musí přijít další problém který mě strazí zase dolů? To nemůžu být aspoň někdy pořádně šťastná? To nemůžu aspoň jednou v životě zažít co je to opravdová láska přičemž se ani jednomu nic nestane? Proč se to nemůže stát nějakýmu hajzlovi který si normální, poklidný život nezaslouží? Proč to musí odnášet ti kteří si prošli už tolika sračkami zvládli překonat zbytečné překážky? To je ten život vážně tak nespravedlivý?

Z pohledu Mattyho

Tak moc bych si teď přál sedět vedle Kat. Říct ji že ji miluju. Už nikdy se od ni nijak nevzdálím. Chybí mi její oči, úsměv, smích. Místo ni teď před sebou vidím úplné prázdno. Bojím se kdy zase ten chlap přijde a něco mi udělá. Nevím co od něj čekat a už vůbec co všechno mi je schopen udělat nebo jestli to vůbec přežiju. Nejvíce mě ale deptá to že už nikdy nemusím spatřit Kat ani naše miminko. Tak moc bych teď chtěl sedět doma na gauči s Kat a třeba si s ní jenom povídat.

Ahoj, další malá kapitola tu. 👋