Miluji tě ale bojím se ti to říct #2,#3, #4

+++

  Už jsou to dva dny co je Matty doma. Právě teď ležíme sami v pokoji na posteli mezitím co Kat a Arty jeli nakoupit. Jacob včera odešel domů potom co se ujistil že nám v nouzi mohou kdykoliv pomoct Kat a Arty. Moc se mu tedy nechtělo a i přes moje přemlouvání ať tu zůstane odešel že má prý něco důležitého. ,, Bolí tě to hodně?'' Zeptala jsem se Mattyho když sykl bolestí. ,, Ne to je v pohodě.'' Odpověděl mi a snažil se dělat jakože nic i když já věděla pravý opak. ,, chceš něco donést. Nebo nějak pomoct?'' Zeptala jsem se ho snad už po milionkráté za tento den. ,, Jo chci. Chci aby si tu u mě byla a nikam nechodila. Nic nepotřebuju. Vlastně jo. Tvou přítomnost.'' ,, Dobře tedy.'' Přitulila jsem se zpátky k Mattymu a byla ráda za tento den.

Z pohledu Neznámého

Ti podrazáci. Všechno je to v pytli. Právě teď jsem zavřená ve vězení jsem kvůli tomu že jsem chtěla aby dále trpěla. Nestačilo mi to co jsem ji udělala před tím a Max měl taky důvod. Hlavně jsem chtěla Mattyho. Jak jsem získala Artyho dost jí to vzalo tak proč ne jejího milovanýho?    

,, No tak Samantho pochop že už jim nijak neublížíš. Prostě už toho nech jelikož tu budeš trčet až do smrti.'' Ozvala se moje spolu vězeňkyně. Měla jsem takovou chuť ji rozbít tu její hubu jenže jsem nemohla. Nechci skončit na samotce. Ještě to by mi scházelo. Je jasná že já, Max i lidi kteří nám pomáhali se odtud jen tak nedostaneme ale i tak mi dělají dobře ty představy jak ona zase trpí. Každou noc si přeji jen jediné. Ať se mi zdají sny o tom jak Katharína trpí. Jak škemrá o to abych ji pustila. Abych už ji nechala na pokoji ale já ne. 

Ahoj.. další část tu po několika dnech. Tento příběh bude do 120 kapitol a toto je už 116. Takže za pár dní už bude konec. Bohužel stále nevím jestli bude čtvrtý díl. Tento příběh mi z jedné stránky bude nehorázně moc chybět ale také ne. Díky tomuto příběhu jsem potkala plno úžasných lidí ale jen s pár jsem ještě v kontaktu. Díky tomuto příběhu jsem zažila také hodně bolesti. Vždy se tu objevili ti kteří tento příběh jen pomlouvali a pak uráželi ještě mě. Hodně moc mě to ranilo. Věděla jsem že tento příběh nikdy nebude ten nejlepší a vždy se tam objeví chyby ale i přes to jsem se snažila investovala do něj každou volnou chvilku co jsem měla. Svůj volný čas  a snažila se zlepšovat víc a víc ve psaní ať tento příběh aspoň trochu dává smysl. Nikdy jsem si nemyslela že díky tomuto příběhu potkám člověka který mi nehorázně moc přiroste k srdci. Budu ho brát jako svého brášku a budu mu věřit tolik jak ještě nikomu jinému. 

Strašně moc mě to mrzí kdybych tak mohla vrátit čas a udělat všechno jinak...