Miluji tě ale bojím se ti to říct #2,#3, #4

👥👥👥

Dobelhal jsem až k pokoji kde ležela Kat. Když jsem vstoupil ihned jsem svou pozornost přesunul k ní. Byla celá bílá jako stěna. Na ústech měla dýchací masku a byla připojena na několik různých přístrojů. Bylo mi z toho do breku. Posadil jsem se na židli vedle ni a začal mluvit vše co mě napadlo jelikož mi doktor řekl že to všechno vnímá a tak bude vědět že tu jsem s ní a bude bojovat. Nemohu ji nechat odejít.

,, Kat zlato moje vím že to všechno slyšíš a doufám že budeš bojovat co ti síly stačí. Miluji tě a nechci o tebe ani o naše miminko přijít. Samozřejmě že kdybych se měl rozhodnout jestli budeš žít ty nebo miminko tak si to jednoznačně ty protože miminko by jsme mohli mít další ale tebe by mi už nikdo nenahradil. Miluji tě Kat a ty to moc dobře víš tak mě prosím neopouštěj a bojuj. Pamatuješ na ten den kdy jsem tě požádal o ruku? Já ano a nikdy na něj nezapomenu protože v ten den jsem si byl už konečně jistý že budeš jenom moje. Chtěl jsem se tě zeptat už dříve ale neměl jsem odvahu. Bál jsem se že by si řekla ne a to já bych neunesl. Celý den jsem se k tomu odhodlával než jsem tě vzal za ruku a dovedl tě až na zahradu s tím altánkem. Klepal jsem se a ze začátku jsem ze sebe nemohl dostat ani hlásku ale musel jsem. Moje největší nervozita přišla až když si mi měla odpověď.  Když jsem ale uslyšel tvou odpověď spadl mi obrovský kámen ze srdce. Měl jsem příšernou radost když jsem uslyšel tvoje Ano.
Už od chvíle co si k nám přijela a já tě uviděl si hrát s Martínkem jsem věděl že ty nejsi jako ostatní. Už jen kvůli tomu že si se o něj nemusela vůbec starat mohla si si dělat co chceš ale tys neudělala to co by udělaly ostatní holky. Jsi výjimečná Kat a každý den mi dáváš další důvody proč bych tě měl milovat. Už se těším na to jak spolu budeme vychovávat naše děti. Až budeme mít svůj vlastní dům s velkou zahradou na které budeme mít bazén, trampolínu ať si mají kde hrát a taky budeme mít psa. Každý večer budeme společně večeřet a v létě budeme na zahradě grilovat. Budeme společně jezdit na dovolný a všechno si to užívat. Budeme spolu na vždy Kat." uteklo mi pár nezbedných slz. Vím že se říká že chlapy nebo kluci nebrečí ale tohle se nedá když vím že tu plánuju naši společnou budoucnost mezitím co Kat to všechno zřejmě jenom poslouchá.

Zbudil mě rozruch na Katiným pokoji. Probudil jsem se a rozhlédl se. Kolem postele stálo hned několik doktorů. ,, pane budete muset odejít a to hned nastaly nějaké potíže a my potřebujeme slečnu převést co nejrychleji na sál." ,, dobře ale mohu vědět co se děje?"
, samozřejmě ale teď prosím odejděte. Pošleme za vámi nějakého doktora který vám situaci objasní."
,, dobře." vstal jsem a odešel z pokoje rovnou na chodbu kde jsem se posadil a vyčkával. Během chvilky z pokoje vyjela postel na které ležela Kat vedle ni šlo asi pět doktorů a několik dalších sester. Všichni mířili směr operační sál. Měl jsem strach. Nemůžu o ni přijít. To nejde.

Po třech hodinách ke mě přistoupil doktor. ,, Dobrý den pane. Je mi to velmi líto. Ale musím vám oznámit že vaše přítelkyně na sále zemřela. Nemohli jsme ji nijak pomoct. I kdyby tu operaci přežila musela by na další a to by její tělo bohužel nezvládlo. Upřímnou soustrast."

Otevřel jsem oči a pohledem přejel přes celý pokoj.  Vše bylo pořád stejné tak jako když jsem usnul. Spadl mi obrovský kámen ze srdce protože ten sen spíše noční můra byla jako realita. Koukl jsem na spící Kat a zkontroloval jestli vůbec dýchá. Naštěstí ano.

Ahojky, rozhodla jsem se že napíšu o něco delší kapitolu než píšu takže tady máte 640 slov.
Doufám že se líbila a omlouvám se za chyby. ❤