Miluji tě ale bojím se ti to říct #2,#3, #4

Prolog

Vzbudil mě vyzvánějící telefon. Ještě se zavřenými oči jsem telefon zvedl.
,,.prosím.?" ozval jsem se do telefonu.
,, dobrý den tady Michael Nigerteng ošetřující lékař vaší přítelkyně, mohu vám s radostí oznámit že se vaše přítelkyně probudila." ozvalo se z druhé strany telefonu a já se celý zasekl. Už je to týden. Týden od poslední operace, kdy Kat málem umřela. Doktoři říkali že ji probudí už druhý den ale marně. Už ji chtěli odpojit i od přístrojů, ale já je ještě přemluvil. Nemohl jsem nechat aby mi ji odpojili. To v žádném případě.
,, halo? Jste v pořádku?" ozvalo se ještě jednou z druhé strany a mě to vrátilo zpátky do Reality. ,,oh ano jsem, za chvíli budu v nemocnici." oznámil jsem doktorovi a bez jakých koliv dalších slov jsem hovor típl. Až teď jsem Koukl na obrazovku od telefonu kolik je hodin. Zhrozil jsem se nad číslovkou 15:36. To jsem vážně spal tak dlouho? No není se čemu divit. Poslední týden jsem dohromady naspal 28 hodin což je čtyři hodiny každý den. Jak krásné. Asi bych nejspíš i naspal víc kdyby mě každou noc nebudily noční můry.
Vstal jsem z postele a přešel do koupelny. Podíval jsem se na svůj odraz v zrcadle a zhrozil se sám nad sebou. Pár dní nemyté vlasy...omastek mi z nich kapal až dolů. Příšerné kruhy pod očima. Nemohl jsem se na sebe dále dívat, proto jsem raději vlezl do sprchy kde jsem vše pořádně a hlavně důkladně omyl. S ručníkem okolo pasu a s kartáčkem v puse jsem vyšel z koupelny a šel ke skříni ze, které jsem vytáhl černé džíny a bílé tričko USC. Hodil jsem to na sebe. Vrátil se zpátky do koupelny vymyl si pusu od chutě pasty, trochu upravil vlasy, sedl do auta a mířil jsem směr květinka, kde jsem koupil kytici růží a poté se hned vydal směr nemocnice.
Na recepci už jsem se nemusel ani zastavovat a rovnou šel směr Katin pokoj. Otevřel jsem dveře a pohled mi padl na dívku ležící na posteli s bříškem s pohledem zaměřeným na mě a úsměvem od ucha k uchu. Hned jsem se k ni ,,rozběhl,, a vtáhl si ji do objetí. ,, Miluji tě." šeptl jsem ji do vlasů. ,, Já tebe."  už jsem nemohl být více šťastnější. Moje přítelkyně se konečně probudila. Už budeme žít poklidný život. Žádné překážky. Výchováme spolu naše děti a pak i vnoučata. Budeme šťastní a už nic a nikdo nám to nepokazí.

KONEC

Děkuju vám všem, kteří příběh četli. Děkuju za každý hlas. Děkuju že jste několikrát dostali tento příběh do příčky 10ti nejlepších. Byl i na prvním místě. Nehorázně moc vám děkuju i když teď už je na dvoustém místě.

Děkuju všem kteří mi psali komentáře, jen ty mě dokázali opravdu povzbudit a ukázat že to někdo čte a, že se mu to líbí.

Děkuju: Lucinka180
Rosi_131
ametyst666

vy tři jste psali komentáře, které mi nehorázně moc pomáhali..až teď ke konci jste přestali až na Lucinka180
Děkuju vám, dávali jste mi sílu a odvahu.

Potom ještě děkuju; JanaVolejnickova
Děkuju za tvůj ,,krátký,, komentář, který byl naprosto úžasný a i za ty zprávy.

NelkaNelaBruschova děkuju že tento příběh čteš a že tu pro mě jsi jak tady na wattpadu tak i v osobním životě. Nehorázně moc si toho vážím a mám tě ráda. Děkuju že mi tak moc pomáháš ❤

anonym936- děkuju....děkuju že si tu pro mě byl a četl tento příběh. Psala jsem ho z části hlavně kvůli tobě.

Děkuju vám všem. A omlouvám se jestli jsem na někoho zapomněla. ❤
Třeba se někdy zase u nějakého příběhu uvidíme. A děkuju všem holčinám co napsal komentář k oznámení že bude už jen prolog a konec. Ukázaly mi že ony ho čtou. Že se jim líbí/l. Vy ostatní nic..ukázali jste mi tím že vám je to jedno..

DĚKUJU❤